Werwolfové v Sudetech: Poslední fanatici Třetí říše

Hitlerův plán na válku po válce

Projekt Werwolf vznikl na konci roku 1944 z iniciativy vedení SS. Jeho cílem bylo vytvořit síť dobře vycvičených diverzantů, kteří by po porážce Německa vedli odpor proti spojeneckým okupačním vojskům i nově vznikajícím správním orgánům.

Výcvik organizovala SS pod vedením Hanse-Adolfa Prützmanna, někdejšího vyššího velitele SS a policie. Významnou roli sehrál také ministr propagandy Joseph Goebbels, který z Werwolfu vytvořil symbol nacistického odporu. V rozhlase i tisku sliboval, že po kapitulaci Německa vypukne rozsáhlá partyzánská válka, která znemožní spojencům ovládnout německé území.

Ve skutečnosti však byly možnosti organizace mnohem omezenější.

Sudety jako ideální úkryt

Pohraniční oblasti Československa nabízely pro činnost Werwolfu téměř ideální podmínky. Husté lesy Krušných hor, Šumavy, Českého lesa nebo Jeseníků umožňovaly ukrývat zbraně i menší ozbrojené skupiny.

Výcviková střediska vznikala například v okolí Doks, Ústí nad Labem, Chebu, Lokte nebo na Šumavě. Do lesů byly ukryty sklady zbraní, výbušnin, vysílaček i potravin. Některé z těchto úkrytů byly objeveny až řadu let po válce.

Kdo tvořil Werwolf?

Na rozdíl od rozšířené představy nešlo pouze o příslušníky Waffen-SS.

Organizaci tvořili také členové Hitlerjugend, vojáci vracející se z fronty, nacističtí funkcionáři, policisté i civilisté, kteří odmítali přijmout porážku Německa.

Mnozí byli velmi mladí lidé, vychovaní nacistickou propagandou, kteří věřili, že ozbrojený odpor může jednou vést k obnovení Třetí říše.

Skutečné útoky Werwolfu

Přestože nacistická propaganda slibovala rozsáhlou partyzánskou válku, realita byla podstatně skromnější. To ale neznamená, že Werwolf nepředstavoval hrozbu.

V českém pohraničí došlo po květnu 1945 k celé řadě ozbrojených útoků na příslušníky československé armády, četnictva, finanční stráže i nově vznikající Národní bezpečnostní stráže. Členové Werwolfu přepadali hlídky, kladli nálože na železniční tratě, ničili telefonní vedení, útočili na sklady zbraní a zastrašovali české úředníky i německé antifašisty.

Historici dnes potvrzují, že při těchto akcích zahynuly v českém pohraničí desítky lidí, především příslušníků bezpečnostních složek a civilistů. Přesný počet obětí však nelze určit, protože část útoků byla po válce automaticky připisována Werwolfu, přestože je spáchaly jiné ozbrojené skupiny nebo jednotlivci.

Nejaktivnější byly werwolfské skupiny ve východních Sudetech, zejména na Jesenicku, Krnovsku a Bruntálsku, kde ozbrojený odpor přetrvával až do roku 1946.

Československá odpověď

Na činnost Werwolfu reagovaly československé úřady rozsáhlými bezpečnostními opatřeními. Do pohraničí byly vysílány jednotky armády, SNB i Revolučních gard, které pátraly po ukrytých skladech zbraní a rozbíjely jednotlivé odbojové skupiny.

Významnou pomoc poskytovaly také sovětské okupační jednotky v sousedním Německu, které zatýkaly osoby podezřelé z organizování nacistického podzemí.

Do konce roku 1945 byla většina známých buněk rozbita.

Konec nacistického podzemí

Do roku 1946 byla většina skupin zlikvidována československými bezpečnostními složkami, sovětskými jednotkami nebo spojeneckými okupačními úřady v Německu.

Někteří členové byli zabiti při přestřelkách, jiní zatčeni a odsouzeni k dlouholetým trestům. Poslední menší skupiny se rozpadly během roku 1946, když bylo definitivně jasné, že žádné obnovení nacistického Německa nepřijde.

Dodnes opředené mýty

Činnost Werwolfu v českém pohraničí je dodnes předmětem historických debat.

Moderní výzkum ukazuje, že organizace skutečně existovala a v některých oblastech Sudet působila. Zároveň ale její vojenský význam byl výrazně menší, než tvrdila nacistická propaganda i některé poválečné zprávy.

Ve skutečnosti nikdy nedokázala rozpoutat rozsáhlé povstání ani ohrozit stabilitu poválečného Československa. Přesto představovala poslední pokus nejvěrnějších stoupenců nacismu pokračovat v boji i po definitivní porážce Třetí říše.

Zajímavost

Joseph Goebbels sliboval, že Werwolf rozpoutá po porážce Německa rozsáhlou partyzánskou válku podobnou odboji v okupovaných zemích. Ve skutečnosti však většina připravovaných buněk nikdy nezačala aktivně působit a řada jejich členů po kapitulaci jednoduše odhodila zbraně. Největší aktivitu vyvíjely pouze menší skupiny v pohraničních oblastech Československa, Rakouska a Německa. Werwolf je tak dnes historiky považován spíše za poslední zoufalý pokus fanatických stoupenců nacismu než za skutečně významnou vojenskou sílu.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje