Za 90 minut potopil tři britské křižníky. Německý velitel Weddigen změnil dějiny námořní války

Na začátku první světové války věřilo britské královské námořnictvo, že mořím budou i nadále vládnout především obrovské bitevní lodě a obrněné křižníky. Ponorky byly mnoha admirály považovány spíše za doplněk flotily než za zbraň schopnou rozhodovat bitvy.

Události z 22. září 1914 však ukázaly, jak hluboce se mýlili.

Proti třem křižníkům jediná ponorka

Německá ponorka U-9 pod velením kapitánporučíka Otto Weddigena hlídkovala v Severním moři poblíž nizozemského pobřeží.

Šlo o poměrně malou loď – měřila necelých 58 metrů, měla výtlak přibližně 500 tun a její posádku tvořilo pouze 28 mužů.

Proti ní stála 7. britská křižníková eskadra, tvořená obrněnými křižníky HMS Aboukir, HMS Hogue a HMS Cressy. Každý z nich nesl přes 700 námořníků. Protože šlo už o starší lodě, britští námořníci jim posměšně přezdívali „Live Bait Squadron“ – Eskadra živých návnad.

Osudného rána navíc křižníky pluly bez doprovodu torpédoborců. Ty se kvůli silnému větru a rozbouřenému moři vrátily do přístavu. Britské lodě tak zůstaly prakticky bez ochrany proti ponorkám.

První zásah

V 6.25 vypálila U-9 torpédo na HMS Aboukir.

Britové se domnívali, že loď najela na minu. Křižník se rychle naklonil a během několika desítek minut se potopil.

Místo aby zbývající lodě pokračovaly v plavbě, zastavily, aby zachránily trosečníky.

Právě to byla osudová chyba.

Weddigen využil jedinečné příležitosti

Otto Weddigen pochopil, že má před sebou mimořádnou příležitost.

Pod hladinou přebil torpédomety, což bylo tehdy mimořádně náročné a riskantní. Poté zamířil na zastavený HMS Hogue.

Další torpéda zasáhla cíl a druhý britský křižník se během krátké doby potopil.

Ani tehdy si Britové plně neuvědomili, že čelí jediné ponorce.

Poslední zbývající loď HMS Cressy pokračovala v záchraně námořníků z předchozích dvou křižníků. Weddigen proto znovu zaútočil.

Po několika zásazích šel ke dnu i třetí obrněný křižník.

Celá akce trvala přibližně 90 minut.

Přes 1 400 mrtvých

Katastrofa měla děsivé následky.

Ze tří britských křižníků zahynulo přibližně 1 450 námořníků. Mnozí přežili samotné potopení lodí, ale utonuli nebo podlehli podchlazení v chladných vodách Severního moře dříve, než dorazila pomoc.

Naopak německá U-9 se vrátila na základnu bez jediné ztráty.

Šlo o jeden z největších úspěchů ponorky v celé první světové válce.

Hrdina Německa

V Německu vyvolal Weddigenův úspěch obrovské nadšení.

Otto Weddigen se stal národním hrdinou. Byl vyznamenán Železným křížem I. i II. třídy, celá posádka U-9 získala vysoká vojenská ocenění a ponorka byla oslavována jako symbol nové éry námořní války.

Německé velení si uvědomilo, že ponorky mohou představovat strategickou zbraň schopnou ohrozit i nejsilnější světové loďstvo.

Šok pro britské námořnictvo

Na druhé straně Severního moře zavládlo zděšení.

Tehdejší první lord admirality Winston Churchill označil katastrofu za tvrdou lekci a britské námořnictvo okamžitě změnilo řadu postupů.

Velké válečné lodě už neměly zastavovat kvůli záchraně trosečníků v oblastech, kde hrozil útok ponorek. Byla zpřísněna pravidla hlídkování, zvýšil se význam torpédoborců a začal intenzivní vývoj protiponorkové obrany.

Událost z 22. září 1914 definitivně ukázala, že éra neohrožených obrněných křižníků končí.

Den, který změnil námořní válku

Potopení tří britských křižníků se stalo jedním z nejvýznamnějších okamžiků první světové války na moři.

Jediná ponorka s pouhými 28 muži na palubě během hodiny a půl zničila tři velké válečné lodě a připravila o život více než čtrnáct set námořníků. Výkon Otto Weddigena změnil pohled světových námořnictev na ponorkovou válku a předznamenal ničivé německé ponorkové tažení, které v následujících letech vážně ohrozilo spojeneckou obchodní dopravu.

Události z 22. září 1914 tak představují okamžik, kdy se ponorka z doplňkové zbraně proměnila v jednoho z nejnebezpečnějších protivníků na světových mořích.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje