Hlavní obsah

Demokracii vylepšovat!

Foto: https://commons.wikimedia.org/

Česká republika

Člověk, v základní úvaze, je na světě proto, aby se staral o sebe, o svůj povahový růst. A ten se daří, když pomáhá ostatním okolo, své rodině. Mnozí prospívají i dalším lidem, své obci. Též přírodě.

Článek

„Tajemství velikosti je umět sloužit něčemu většímu, než jsi ty sám…“ čtu u Viktora Orbána [1].

Od roku 1990 máme demokracii. Sněmovní většina vládne menšině a to podle výsledků všeobecných voleb. Rozhoduje o české zemi právem početnějšího - právem silnějšího.

Demokracie vypadala dobře, vždyť vedla Západ světa k prosperitě. Jenže po desítkách let váháme nad zdejšími výsledky. Obzvlášť v tomto vládním období 2021 – 2025. Vláda různě rozhoduje, někdy prospěšně - pro cizinu, někdy neprospěšně - pro svou zemi. Naštěstí máme sněmovnu, která pak může chyby ohlídat. K britské demokracii viz níž.

Demokracie? Ohó. Většina ve sněmovně určí vládu - ze svých řad, a pak ji přece nebude ohrožovat. A k tomu: poslanec se stane ministrem ve vládě – a současně zůstane poslancem, který zvolenou vládu ověřuje! Klouzavý mandát? Poslanec na ministra a po nezdaru zpět? [2]

Představím si jinou možnost. Když poslanci úspěšných stran nevybírají oborového ministra ze znalých odborníků, nýbrž někoho ze svých řad, pak ať ten vybraný přestane být poslancem. A žádná skluzavka návratu do sněmovny, bude-li z ministerského postavení zanedlouho odstraněn.

Ať se ministry stávají dlouholetí, vysoko zařazení úředníci příslušného ministerstva. Ti problematiku znají hlouběji než politici. Politici „pochopitelně“ odmítají úřednické vlády!

*

Proč pravicová většina ve sněmovně neodvolá vládu - národem neoblíbenou – a neurčí nové, lepší své členy do vlády? Vyšší Režie snad sleduje vývoj k nějakému vzdálenějšímu stupni lidských vztahů? Možná v podobnosti s pečlivým úředníkem, prezidentem Antonínem Novotným, kterého bylo možné z politické funkce roku 1968 snadno odstranit - ve srovnání s nějakým tvrdým, výborně vyzbrojeným rafanem. Takže, když ti neoblíbení zůstanou, pak snadněji by mohli být nahrazeni lepší vládou.

Střídání útočných trojic v hokeji je pochopitelné; směřují vždy na soupeřovu třetinu. Kdežto střídání levice a pravice ve vládě – škoda mluvit. Co sledují jedni, druzí odmítají nebo i ničí. Co navrhne opozice, to vládní poslanci odmítají, běžným dětinským uvažováním. Tak to dlouhodobě funguje, protože politici nesledují zájem ČR, nýbrž zájem své strany. Takže nepodpoří návrh, který by naznačil dobrý vliv opozice. I to je nespolupracující, nýbrž soupeřivá demokracie.

Před časem se psalo, že sem - tam mladí Američané až i obdivují čínské hospodářské úspěchy. Ti usilují dlouhodobě jedním směrem, s výhodami - ovšem i s nevýhodami. Svůj režim do světa nevyvážejí, pouze své výrobky.

*

Někdy se pochybuje, zda by měly víc rozhodovat váhy hlasů (Einstein × recidivista), zda nepotřebujeme v čele dědičného krále, a podobně. Jenže, republikánské vyjádření vůle občanů, ve volbách, bývá nad někdy nelogickými postupy vládnoucího jedince – feudála. Vždyť ten věděl, že i jeho potomek to potáhne stejným směrem. Narozdíl od politiků dneška, kteří přece jen mohou být vyšetřováni, zcela veřejně zle hodnoceni.

K americkémufrancouzskému systému [3], [4]. Voliči určí svého prezidenta, a ten rozhoduje podstatněji, než jak umožňuje prezidentské postavení v Česku. Vzniká větší možnost, že sněmovna posuzuje a hlídá postupy vlády a prezidenta. Ostatně, kdysi po vzniku republiky chtěl prezident T. G. Masaryk řídit vládu, což však neodpovídalo Ústavě [5]. Řídit ji nezačal, ale pomůcka tehdy byla nalezena.

„Masaryk dělal řadu věcí, které přesahovaly pravomoc hlavy státu. Například sliboval změnu zákonů nebo odluku státu od církve, ale vláda o tom nic netušila. Pak musela vysvětlovat, že je to totálně neprosaditelné. Nakonec přijala v rámci ústavy i zákon, že veřejné projevy prezidenta musí schvalovat předseda vlády. On měl zprvu navíc ve zvyku, že když jmenoval nějakého ministra, tak do jmenovacího dekretu kromě jmenování napsal: vaše úkoly budou: za prvé, za druhé - ačkoli ty věci třeba vláda neměla v programu. To byl Masarykův styl. Když byl trochu izolován od informací, tak si s tím nevěděl rady. Tehdy dostali na Hradě nápad, že se udělá zpravodajská služba a to především z parlamentních zpravodajů: oni nám řeknou, co se tam děje, a my jim zase naznačíme, jaký je názor hlavy státu.“

Přítomnost bourá mýty, Respekt č. 4/2004 [6]

Výsledek naší demokracie bývá až hanebný. Ministr má za to, že je potřebné zesměšňovat prezidenta nedaleké velmoci - a premiér ho neodsoudí za pubertální úkon – umístění praporu se znevažujícím obrazem [7].

*

Česká vláda podporuje postupy Evropské unie, podle kterých bude přicházet do Česka mnoho mužů z cizích světadílů. Zřejmě předpokládá správnost míchání národů. Lidé, dlouhodobě oslnění kdysi „úspěšným“ koloniálním Západem, málo zhodnocují tamní stav. Rozpory i zločiny, ke kterým imigrace vede, jsou známé.

Jsou i další zmatenosti? Za celých 41 let československé komunistické diktatury 1948 – 1989 neposoudím takovou hrůzu, jaká probíhala v demokratické Velké Británii. Pod dohledem státu, policie, místních politiků. Ale i s vědomím těch celostátních. Po léta.

Gang sexuálních násilníků unášel nedospělé dívky a nikdo se nedomohl nápravy. Přes tisíc takových zločinů. Byla kontaktovaná policie; průběh a hanebné nevýsledky byly naznačované po léta. Náprava už nastala? Znásilňování v Newcastlu pokračovalo až osm let, po starším případu v Rotherhamu. A i další.

Příčinu nečinnosti hledám v ukrutné koloniální minulosti Velké Británie. Byla nejsilnějším kolonizátorem na světě a nyní má zjevně strach z rasismu, ze svých minulých zločinů [8.a]. Známý to překmit nedovoluje Británii rozumně jednat. Zbrzdit asijské zločince. Ostatně její přetrvávající útočnost, touhu po válkách, ukazuje zásah někdejšího premiéra Johnsona do rýsujícího se míru pro Ukrajinu. Znemožnil ho [8.b].

Anglie jakoby ukazovala světu, kam vede agresivita, která z ní kdysi vycházela. Londýnská policie varuje ženy před vlastními příslušníky. Radí, aby uniformovaným i neuniformovaným ujely autobusem [9].

Vzhledem k tvrdosti Angličanů jim parlamentní systém může víc vyhovovat. Mají jiné problémy než česká společnost.

*

Vložil jsem něco námitek, proti ošemetným souvislostem s naší demokracií. Jiná možnost? Tu znali Afričané a podobně i Vatikán. Dvanáct náčelníků jednalo tak dlouho, až se sjednotili na společném řešení. Nebylo to hlasování, kdy by většina přehlasovala zbývající.

S důležitými bělochy to bylo náročnější. Po několika staletích se našlo řešení – kardinálové jsou uzavřeni a zamčeni až do doby, než si, mezi sebou, vyberou nového papeže.

Jednodušší je to černošské řešení; ovšem s lidmi, kteří nahoru nechodí pro zisk osobních výhod.

Člověk může chápat, že v základní úvaze je na světě proto, aby se staral o sebe, o svůj povahový růst. A ten se daří, když dbá ostatních okolo, o svou rodinu. Mnozí se dokážou starat i o další lidi, o svou obec. A dál i o přírodu.

Jinou možností je starat se o sebe v cizině, kde emigrant působí třeba jen sám pro sebe. Někdy ani s lidmi, v původní vlasti - kontakt nemá.

Ryba se nestará o vodu, neshromažďuje ji. My však přijdeme na svět, rozhlédneme se a začneme sbírat své životní prostředí - hmotu. Přisvojujeme si ji. Její podstatu nechápeme, vždyť výpočty v Euklidově prostoru bývají bezvýsledné [10].

Nebo jdeme za zážitky. „Ty mi nikdo vzít nemůže!“ Ale ani je nemůžeme nikomu dát!

Svou jednoduchostí bychom mohli připomínat bezdomovce, který nikdy neměl papírové peníze, vždy jen mince. Za ně si kupoval jídlo. Konečně jednou našel paklík bankovek. Co s nimi udělal? Dal je do vody, povařil a snědl. Tak jednoduše chápal jejich význam, jídlo mu bylo nejdůležitější.

Podobně my lidé míváme prvoplánový přístup ke světu. Uvidíme hmotu, peníze, tak se jimi sytíme. Kdežto smyslem pobytu na Zemi bývá vývoj našich vlastností – jak prospíváme svému nejhlubšímu Já.

Zdroje:

[2] Klouzavý mandát - Wikipedia

[5] Ústavní listina Československé republiky 1920 - Parlament České republiky

[6] Přítomnost bourá mýty - Erik Tabery, Respekt č. 4/2004

[10] Geometrické modely časoprostoru - Svět je virtuální realitou, Bohumír Tichánek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz