Článek
Fyzika, řešená obrázky – geometrií, to je postup, kterému se blížím, snažím se ho používat více než jedno století po zmíněných vědcích.
Odedávna byl Vesmír uvažovaný jako celistvý; nikoliv složený z bodů - jako je princip našich dnešních obrazovek LCD.
Einsteinovu „Speciální teorii relativity“ v mém pojetí podkládám šachovnicí, tedy bodovým (diskrétním) prostorem. Je to rastr, působiště pro samostatné body. Všechny jsou podchycené souřadnicemi, vždy celočíselnými. Pak lze zamítat pohádkové „až do nekonečna“. Makroskopické – Vesmír bez hranic, mikroskopické – do malinka.
Bodová krychle, nahoře rozložená do roviny
*
Upřesnění pojmů
Diskrétní prostor obsahuje rozlišené body. Jejich souřadnice jsou výhradně celočíselné a vzdálenosti se určují počtem svislých a vodorovných kroků. Délka kroku se nehodnotí, jen počet. Takovým prostorem je i šachovnice.
Perspektivní prostor je daný zrakovým, a i sluchovým vnímáním člověka. Osové souřadnice kladné a záporné vznikly umocněním souřadnic Euklidova prostoru na druhou.
Bodem rozumím informaci 1 bitu o obsazení prostorové posice. Tedy posice je prázdná nebo obsazená. Čím? Něčím.
Jak jsou ony body přenášeny do vědomí tvora, to už neposuzuji.
Jeho vědomí sama sebe neumísťujme do mozku, do hmoty. Nýbrž podle mnoha znalých lidí, jakož i podle sdělení Shora (channelingy), patří mimo náš hmotný svět.
Hmota vzniká, v našich pocitech, z obrovského množství informačních bodů.
Speciální teorie relativity
Albert Einstein zveřejnil roku 1905 nauku, jež obsahovala zpomalování času a změny délek předmětů a prostoru. A to vše následkem pohybu. I další poznatky obsahovala tato Speciální teorie relativity (STR), jak nauku roku 1906 pojmenoval fyzik Max Planck.
Zřejmě nikdo nepoukazoval na to, že Vesmír s proměnnými délkami jen stěží by mohl být z hmoty. Spíš se nabízí, že je daný zážitky. Víc odpovídá zdánlivému světu, v podobnosti se stíny na zdi Platónovy jeskyně. V našich desetiletích – odpovídá virtuální realitě. Nabízím, že už Einsteinova STR vysvětlovala svět jako virtuální realitu.
*
Úvodní poznatky ke Speciální teorii informatické
V mé Informatické verzi Vesmíru jsou body ovládané povely, které dává Zdroj pulsů. Bod může, ale nemusí přeskočit do sousední posice.
Zdrojové pulsy dávají vzniknout jak pohybu, tak i času. Viz pozdější pokračování.
Diskrétní časoprostor nepřevádím do hypotetického Euklidova prostoru, nýbrž rovnou do perspektivy, ve které vnímají lidské smysly. Zrak a sluch. Skutečnost převodu naznačím graficky nyní jen bez vysvětlení, bez počítání. Nahoře na obrázku je bodový prostor se čtvercem, postaveným na vrchol. Přepočtem do perspektivy pak pozorovatel, v místě [0], bude středem kružnice. Přesnější vysvětlení následuje později.
Perspektivní prostor kompatibilní s diskrétním
Pozorovatel je v počátku [0] dolního obrázku. Netuší, že body hmoty, které svým vědomím vnímá, jsou uskladněné v informatickém bodovém prostoru.
Použitý geometrický prostor - vnímaná zraková perspektiva – nezná bezvýsledné vědecké výpočty – iracionality Euklidova prostoru (např. Ludolfovo π, √2, √3). Nýbrž užívá jen racionální čísla.
Každý tvor vnímá jinak rozložený Vesmír, protože vždy on sám je v jeho středu, svou hmotou. Přitom perspektivní světy všech tvorů jsou propojené. Vždyť jsou odvozené ze společné databáze, ze společného bodového prostoru. Do něho se přenáší, v něm se zapisuje, činnost každého tvora.
Informatika umožňuje současný výskyt mnoha vesmírů, jež si vzájemně nepřekážejí. Vždyť jsou vytvořené jen ve vnímání tvora. Je otázkou, zda obory duchovního poznání vědí něco bližšího o tom, co se nalézá za našimi vjemy hmoty.
Zakřivené prostory (Gauss, Lobačevskij, Bolayi, Riemann, Einstein) mohou určovat rozložení hmoty, zakřivení časoprostoru, avšak pod hmotou předpokládám neměnnou bodovou síť posic. Zakřivení trasy tělesa v časoprostoru je určené jen zakřivením (zpožděním) času – v mých jednoduchých úvahách.
Konstrukce Vesmíru, podložená Zdrojem pulsů, poukazuje na skutečnost Vyšší civilizace za světem. Navíc vědomý kontakt s jejími bytostmi mají i někteří lidé, i když je jich naprostá menšina. Převaha materialismu dává lidstvu pocit, že Vyšší svět nelze prokázat. To je omyl, jak se snažím prokázat užitím fyziky. Svět je daný zásadně bodovou konstrukcí a podložený pulsací.
V arabské filosofické literatuře se projevilo atomistické učení o prostoru a času, které jak známo zavrhoval Aristoteles a v matematické formě Eudoxos a jejich stoupenci. Toto hledisko zastával a rozvíjel Abu´l - Hasan Alií ibn Isamá´íl al-Ašarí. Na základě učení o diskrétním charakteru času a pohybu, mutakallimisté dělali neodůvodněný indeterministický závěr, že v každém právě probíhajícím atomu času Alláh vždy znovu tvoří celý svět, a tedy ve světě nemohou existovat žádné příčinné souvislosti. Toto učení nezůstalo bez odezvy ani v matematice. Z hlediska mutakallimistů jsou dvě libovolné veličiny stejného druhu vždy souměřitelné a neexistují tedy iracionálně. Při rozpracování své obecné teorie proporcí se Chajjám o tomto pojetí zmiňuje a ačkoli ho nesdílí, nezavrhuje možnost vítězství matematického atomismu v budoucnosti a snad ani nepovažuje za vhodné ji zavrhnout.
Zlatý řez je daný poměrem 3 ku 2, racionálně. A to ve vnímaném perspektivním prostoru. Skutečné vjemy hmoty, na které můžeme přísahat, jsou vyvolané informaticky. Kdežto výpočet v Euklidově prostoru s hmotou dává bezvýsledný výpočet, jenž vede k iracionálnímu poměru 1,61803… Nevyčíslitelnému poměru.
Srovnání matematického poměru pro zlatý řez - a to v prostoru Euklidově a nebo v perspektivním sděluje, že hmota neexistuje. Jeden ze způsobů posouzení.
Zdroj:
Speciální teorie informatická - Bohumír Tichánek. Vydalo roku 2023 nakl. Cyrrus Trade ISBN 978-80-7504-65 7-4
Dějiny matematiky ve středověku - A. P. Juškevič. Academia, Praha 1977
