Fyzika XI. Paradox korábu

III. verze 28.12.2023

Družice měla takovou rychlost, že si při setrvačném letu právě udržovala stálou výšku. Skoro nebrzděná nepatrnými zbytky vzduchu, stovky kilometrů nad Zemí.

Taková fyzikální souvislost se stala veřejně srozumitelnou. Kdysi bylo lidem hodně náročné uvěřit v omezenou rychlost pohybu hmoty ve vesmíru. Dnes už nad tím veřejnost není v rozpacích, proč rychlost světla veškerý známý pohyb omezuje. Víme to, a hotovo. Kdekdo to říká.

K omezené rychlosti patří paradox korábu v jeho těsně podsvětelné rychlosti letu, který vypustí sondu. A ta má od něho opět málem rychlost světla skoro 300.000 km/s. A jak pozemšťané? Vůči nim má mít rychlost 600.000 km/s?

Představa spojitého prostoru nabízí pouze výpočetní zdůvodnění ve smyslu: 300.000 + 300.000 ≠ 600.000. Nesmí to být součet. Věřte matematice!

v = (v1 + v2)/(1+ v1v2/c2) [m/s]

v1, v2, v … rychlost korábu vůči Zemi, rychlost sondy vůči korábu, rychlost sondy vůči Zemi

Odvození výpočetního zákona

Nabízím příčinu výsledné rychlosti v. Zdůvodňuji, když užívám mechanický model ve světovém bodovém prostoru, podloženém Zdrojem – generátorem pulsů.

Dodnes nejsnadněji uvažujeme, podle Euklidovy geometrie, spojitý světový prostor. Podle něj by byly v našem světě dva body, sobě nekonečně blízké.

Jenže, je trochu nesrozumitelné - jak by bylo možné spojitý světový prostor vytvořit? Vnucovaný alespoň informaticky do lidského vnímání.

Dokud věda nepřijala novější názor - vesmír začal velkým třeskem - pak nemusela vznik vesmíru řešit. Byl zde odedávna, podobně jako duchovní poznání neřeší původ našeho Stvořitele.

Časový počátek vesmíru vyžaduje posouzení, na jakém základě je asi stvořen. Má-li být světový prostor spojitý, pak si dovedu představit vznik vesmíru příkazem: „Budiž vesmír!“

Kdežto lidská informatika zpracovává data v jejich bodovém provedení. Uvažuji také konstrukci vesmíru z oddělených bodů hmoty, umístěných v nachystaných prostorových posicích pravoúhlé sítě, nejspíš na povrchu 4D krychle, přepočteno 4D koule. A to z bodů informatických. Prostě, každá posice je naplněná nebo je volná. Různými sestavami bodů pak ať vzniká kterákoliv látka – hmota nebo pole. Dva body jsou si vzdálené o Planckovu délku 10-34 m. A tak dál; máme co hledat na tisíce let. Anebo víc. Však se přitom civilizace mění.

Dál k mezní rychlosti pohybu světla „c“ ~ 300.000 km/s. Kosmický koráb této rychlosti nedosáhne. Ale co když má koráb vůči Zemi rychlost blízkou „c“ a dál vypustí sondu, která má - proti němu - rovněž rychlost blízkou „c“? Pak bychom čekali, že proti Zemi hodnotíme rychlost sondy - při vhodném nasměrování - až skoro dvakrát „c“? Tento závěr fyzika odmítá: dbá hraniční světelné rychlosti. Sonda se nemůže, nesmí Zemi vzdalovat rychlostí 2·c.

V zavedeném spojitém prostoru tuto souvislost nevysvětlím. Připadá mi v něm trochu pohádková.

Vesmír různými mechanickými modely popisuji v odlišném podložení. Oddělenými posicemi jak pro tvorbu prostoru, tak i času. Hmota ať se mění v oddělených okamžicích. Tímto přístupem rozkreslím koráb se sondou.

Hypotetický vesmírný pulsní Zdroj ať tvoří svět, a i 1 sekundu obrovským počtem 1043 pulsů. Každý je určený Planckovým časem. Podobně dráhu světelného fotonu, v délce 300.000 km, vytvoří za 1 sekundu stejný počet pulsů, 1043. Každý hmotný bod ať se pohybuje výhradně rychlostí světla z jedné posice do sousední – takový nejkratší délkový úsek značím PL (délkový puls). Kdežto nejkratší čas 1 PT (časový puls) značí, že hmotný bod zůstává bez pohybu - v určité posici. Při vzpomínce na éter označím zdrojové pulsy PE. Jsou využité jako PL nebo PT, v tomto nejjednodušším zavedení. Pro obecnou teorii relativity lze uvažovat PF - puls síly také značí ponechání bodu v posici, během pulsu, ale i cosi navíc - vznik síly namísto pulsu času PT. Gravitace zpomaluje čas.

Koráb má těsně podsvětelnou rychlost pohybu oproti Zemi. Sonda, z něho vypuštěná, získala proti korábu stejně velkou podsvětelnou rychlost. Výše zavedeným postupem, s pulsy, zobrazím souvislosti pro Zemi, koráb a sondu. A to odvozeně ze Speciální teorie relativity.

Vznik a využití Zdrojových pulsů PE, (není to pohyb 1D prostorem)

Vysvětlení obrázku. Ukazuje, jak každý ze tří objektů se zdrojovými pulsy nakládal. Zda je měnil v časový PT nebo prostorový PL puls. Zeměkoule neputuje, řada přibývajících pulsů je modrá, časová PT. Letouny užívají PE někdy k pohybu - to jsou PL. Jindy bod neposkočí, vznikl PT.

Využití PE na PT nebo PL ← pohyb těles 1D diskrétním prostorem, fáze

K otevřenému obrázku (z jiných stránek):

Informatické body se pohybují na povel pulsu. Na vodorovné ose se kreslí pohyb v posicích. Zelený proužek značí délkový puls PL. Modrý proužek sice také vyznačuje přeskok PL, jenže k němu dojde až po pomlce PT v tom zdrojovém pulsu PE.

I … Země je bez pohybu. Vznikající pulsy PE se mění v časové; samé PT, jeden za druhým. Čas jí nabíhá nejrychleji. Dává tvorům možnost kdykoliv konat, měnit PE na PL. Má rychlejší děje, než jsou na korábu.

II … Koráb, v ustálené rychlosti, existuje ve stále opakovaném bloku 5 PE. Čtyři délkové přeskoky (4 zelené PL) následuje 1 PE využitý jako časový PT – koráb zastavený.

III … Sondu vypustil koráb, udělil jí přibližně stejnou rychlost, jakou má sám vůči Zemi.

Kosmonauti mohou něco dělat pouze v časových pulsech PT; přitom svými pohyby si mění PT v délkové PL. Okamžiky letu korábu značí, že body korábu navzájem strnou, kromě translace se žádná další činnost neuskuteční, ani myšlení.

Světelná rychlost, tedy rychlost fotonu: c = 1 PL/1 PT.

Země hodnotí rychlost korábu: I → II

Korábová linka II má v bloku vždy 4 zelené délkové skoky PL a k nim jeden modrý časový PT.

Přitom na Zemi z 5 PE vznikne 5 PT.

Rychlost korábu (dráha/čas) v jednom bloku. Výpočet na Zemi: vI-II = 4 PL/5 PT = 0,8c.

Země hodnotí rychlost sondy I → III

V lince sondy se skládá blok pulsů z 25 PE, (nultý až 24.). Tedy ke 24 PL připadne 1 časový PT bez pohybu. Výpočet diskrétní rychlosti sondy, uvažovaný ze Země: vI-III = 24 PL/25 PT = 0,96c. Do obvyklého euklidovského vyjadřování nutno tuto rychlost přepočítat.

Koráb hodnotí rychlost sondy II → III

Koráb ve 25 PE má jen 5 PT (mezi nultým až 24.). Pouze v nich (0., 5., 10., 15. a 20.) kosmonauti hodnotí rychlost pohybu sondy, kdežto v ostatních pulsech strnou jak Šípková Růženka. Z korábu změřili v těchto svých 5 časových dílcích PT, že sonda překonala 4 úseky PL. Zjišťovali pohyb sondy (její zelené úseky PL) ve svých časových pulsech 5., 10., 15. a 20. Na korábu vypočítají rychlost sondy: vII-III = 4 PL/5 PT = 0,8c.

Rychlost korábu proti Zemi vI-II je stejná jako rychlost sondy proti korábu vII-III, to je 0,8c. Potom, proč je nakonec v obrázku koráb velmi vzdálený od Země, kdežto sonda se korábu vzdálila jen o 5 posic? To je promyšlený následek zavedení hraniční rychlosti světla „c“.

Hodnoty rychlostí v diskrétním a ve spojitém euklidovském prostoru se liší. Například poloviční rychlost světla v diskrétním prostoru neodpovídá 150.000 km/s. Přepočet souvisí s kvadratickým průběhem perspektivního prostoru, na který je navázaný i diskrétní prostor.

Rychlost sondy nikdy nepřekročí rychlost světla, dle příkladu.

Svět nacházím podložený pulsy, které zajišťují pohyb prostorem a postup času. Při jejich obrovském počtu naše smysly hodnotí svět jako spojitý; bez nějakého cukání, jež by snad obrázky nabízely. Navíc nevnímáme lineární sled pulsů, nýbrž vjemy přisuzuji až jejich perspektivnímu přepočtu, pro délky a i čas.

Spojitý časoprostor neposkytl důvod zpomalení času, ani jeho definici. A zde vidím další příčinu k uznání bodového časoprostoru. Spojitost po celé jedno století nezdůvodnila uvedený příklad s korábem a sondou jinak než výpočtem. Jenže matematikou lze zdůvodnit všechno, říkal A. Einstein. Jehož velikost nabízí dvěma úryvky i Fyzika10.

Takže útokům v diskusi od vědce J.N., na moje modelové postupy, připomínám - fyzika není matematikou. Ta je jedním z nástrojů, jako jsou i pokusy a přemýšlení. My v rovnicích nežijeme; smyslové zdůvodňování nelze opomíjet, ty stojí v základu.

A co horšího, i největší vědci zůstávali spokojeni s nepřesnými výpočty v Euklidově prostoru. Nechápu, proč nechápali, že na zaokrouhlování je něco nedostatečného.

Svět nám zatím skrývá obrovské možnosti, jež nedává té civilizaci, která by je užila k válčení.

Proč potom mohli Spojenci získat jadernou bombu? Protože nacisté v Německu se mohli k získání přibližovat již první, a to s kdovíjakou pomocí.

Ostatně Einstein tvrdil, že kdyby Roosevelt žil, byl by ho od použití bomb proti Japonsku přemluvil. Možná proto musel odejít, už před koncem vítězné války. Aby strašlivý účinek, z roku 1945, po celou dobu studené války odrazoval pamětníky od jejího znovupoužití.

Zatím si ničíme zeměkouli jak těžbou surovin pro výrobu zbraní, tak i nepřátelstvím a užíváním těch zbraní, které už máme. A dalšími postupy, přičemž hodnocení našich postupů - až všechno skončí, nás čeká.

Věda má svoje postupy, a práce fyzika ze záliby nesleduje. Když jsem se obrátil také na samotný informatický vrchol AV ČR doc. Ing. P. C., Ph.D. doporučeným dopisem, jenž byl dodán 11. 10. 2023, odpověď nepřišla, ani pouhé potvrzení o přijetí. Právě od rozumné informatiky v AV ČR bych očekával obhajování jejich přístupu ke kdekterým otázkám světa.

Děkuji za přečtení a promýšlení.

[1] Obrázky - všechny vyrobil Bohumír Tichánek, autor tohoto příspěvku na medium seznam cz