Článek
Zorný úhel je pro jeden, stejně vzdálený objekt, naměřen pokaždé stejný. Výška nad obzorem jej neovlivní. Průkazné vysvětlení nutno hledat mezi psychologickými důvody.
Refrakce
Jev refrakce, tedy lom světla, značí odchýlení světelného paprsku od přímého směru. Refrakce určí, že Slunce vidíme ještě určitou dobu po jeho západu či před východem. Následkem toho se prodlužuje den. V našich zeměpisných šířkách o 8 - 12 minut.
Světelné paprsky vnikají z prostředí opticky řidšího (vakuum) do hustšího (ovzduší). Lámou se ke kolmici, což umožní pozorovat Slunce či Měsíc, ačkoliv jsou pod obzorem.
Refrakce zviditelní stoupající Měsíc už pod obzorem
Obzor se zvětší. Pozorovaných více než 180° se vměstná do úhlu 180°. Proto objekty, jejichž světlo prošlo celou vrstvou ovzduší nízko nad obzorem, fotoaparát zachytí zmenšené.
Malým výškám objektů se tedy zorný úhel zmenšuje. Pak by lidský vjem velikosti Měsíce měl být, u obzoru, menší. Jenže je to naopak, vycházející Měsíc vidíme zvětšený. Příčina víceméně není známá.
Detail refrakce - zorné úhly
Naukové obrázky nesledují skutečné velikosti úhlů; přesné údaje zde cituji:
Částečné zploštění Slunce ve svislém směru se vysvětlí: refrakcí je spodek Slunce zvýšen o 35´ a vrch jen o 28´. Průměr Slunce se tedy jeví zkráceným o 7´. Refrakcí dochází ke zvětšení zdánlivého obzoru. [1]
~ ~ ~
Zajímavá fotografie ukazuje výskyty stoupajícího Měsíce, jehož - nízko nad obzorem – refrakce zmenšila: obrázek www.astronomie.cz.
~ ~ ~
Při zatmění Měsíce
Očití svědkové vypravují, že při zatmění Měsíce pozorovali na jedné straně oblohy, u obzoru, kotouč Slunce a současně na druhé straně zastíněný kotouč Měsíce. Skutečnost, že Slunce a zastíněný Měsíc je vidět na obloze současně, je způsobena zakřivením světelných paprsků v zemské atmosféře. Právě pro toto zakřivení, nazývané „atmosférická refrakce“, se nám každá hvězda jeví výše, než opravdu je. Když vidíme Slunce nebo Měsíc nad samým obzorem, geometricky již leží pod horizontem. Není proto nic nemožného v tom, že kotouč Slunce i zatmělý Měsíc je současně vidět nad obzorem. [2]
- Rozbor
Například ať na západě svědkové viděli Slunce a na východě Měsíc. Slunce naproti Měsíci by ho mělo osvětlit. A přitom to byla doba měsíčního zatmění, byl správně zatemněný. Právě refrakce způsobila, že Měsíc, ve skutečnosti skrytý Zemí, se zkresleně jevil být výš nad obzorem.
~ ~ ~
Mozek se mýlí
Zkreslení - velký vycházející Měsíc - způsobuje náš nedokonalý mozek? Vždyť podobně se dovedeme zmýlit v hodnocení obrázku: Různoběžky či rovnoběžky.
Různoběžky či rovnoběžky
Není přesvědčivě zdůvodněno, čím měl být mozek zmýlen.
~ ~ ~
Zvětšený vycházející objekt - Měsíc, Slunce či souhvězdí, sleduji graficky - konstrukcí světa ve virtuální realitě [3].
Podobnou podstatu - kulový vrchlík vnímané oblohy používá [4]. Bylo by vhodné také vložit, proč ho vnímáme.
~ ~ ~
Ve skutečnosti však všichni pozorovatelé shodně tvrdí, že vidí Měsíc u obzoru podstatně úhlově větší, než když je Měsíc „na nebi hlubokém“, jak zpívá Rusalka, tj. vysoko nad obzorem. --- Rozhodující pokus byl umožněn rozvojem fotografie. Snímky Měsíce u obzoru a vysoko na nebi jsou totiž ve všech případech na originálních negativech téhož fotoaparátu STEJNĚ VELKÉ! To tedy znamená, že nejde o objektivní úkaz, ale že nás klamou naše smysly – ještě na sítnici oka je obraz Měsíce stejně velký, takže zdání výrazně rozdílných úhlových rozměrů vzniká až při zpracování obrazů naším mozkem. O tom, co se v mozku při tom děje, existuje několik domněnek, ale žádná z nich dosud není přesvědčivě potvrzena. Jde tedy o jednu z nejstarších dosud nerozřešených záhad, na kterou člověk při studiu přírody narazil. [5]
Zdroje:
[1] Optika I. Fyzikální kompendium pro VŠ, díl IV. - Fuka, Havelka. SPN, 1961, s. 738
[2] Zajímavá astronomie - Perelman, J. I. Mladá fronta, Praha 1955, s. 95 (Orig. Moskva, 1952)
[3] Přiblížit se podstatě zvětšeného vjemu vycházejícího souhvězdí, Slunce či Měsíce - Bohumír Tichánek
[4] Proč jsou Měsíc a Slunce zřetelně větší nad obzorem? - RNDr. Marek Křížek, Ph.D., Přírodovědecká fakulta UK
[5] Velikost Měsíce v různých zeměpisných šířkách - Jiří Grygar | 12. 4. 2007 | Vesmír 86, 204, 2007/4
[6] Astronomická refrakce - Jaroslav Reichl, Martin Všetička
