Fyzika XIV. Speciální teorie informatická, STI. Podložená pulsním Zdrojem

V jednom pulsu bod neuskuteční víc pohybů; vykoná buďto jediný nebo žádný přeskok z posice do sousední posice. Úhlopříčný pohyb bodů mezi dvěma posicemi není zaveden. Pulsace diskrétního světa takto podmiňuje jevy spojitého časoprostoru. Pokud bod přeskakuje v každém dalším pulsu Zdroje, pak letí rychlostí světla.

Existenci Zdroje nasvědčuje relativistické zpomalování času při pohybu, které dosud nebývá příčinně zdůvodňováno. Diskrétní prostor s pulsací umožňuje vysvětlení.

1. Úvod

2. Životní působiště prostor, hmota a čas

3. Euklidův prostor - 3.1. Dvě nabídky linearity světového prostoru - 3.1.1. Hmat - 3.1.2. Zrak - 3.2. Nahradit Euklidův prostor

4. Perspektivní prostor - 4.1. Zrakové souvislosti - 4.2. Cejchování os perspektivního prostoru - 4.3. Matematizace perspektivního světa - 4.4. Ověření perspektivy zorným úhlem - 4.5. Perspektivní svět

5. Perspektivní prostor kompatibilní s diskrétním - 5.1. Provedení bodového prostoru - 5.2. Bodový prostor k iracionalitám

6. Ke Speciální teorii relativity

7. Speciální teologie informatická - 7.1. Použité termíny - 7.2. Hledat souměrný diagram, který zobrazí rovnocennost času a délky - 7.2.1. Konstrukce diagramu Euklidova prostoru - 7.3. Z prostoru Euklidova do perspektivního - 7.3.1. Nelineární časový průběh - 7.4. Převod perspektivní kružnice do diskrétního prostoru

8. Příčina vzniku diskrétní kružnice v časoprostoru - 8.1. Poloha tvora N v časoprostoru

9. Časoprostor pulsního Zdroje - 9.1. Pulsy časové, délkové a silové

10. Uplatnění času ve Speciální teologii informatické - 10.1. Podstata času - 10.2. Přítomnost - 10.3. Současnost - 10.4. Mion - 10.5. Kruhový pohyb

11. Převod z diskrétního prostoru do perspektivních a Euklidovských souřadnic - 11.1. Obousměrné cesty po osách - 11.2. Diskrétní a perspektivní diagram

12. Zdroj pulsů

13. Shrnutí

* * *

Poznání je posunováno stále dál. Zde zkusím, co lze prohloubit v základech. V práci sleduji zaokrouhlování iracionalit a postuláty teorie relativity.

Použiji diskrétní (bodovou) geometrii se Zdrojovými pulsy. Dávají vzniknout jak času, tak i pohybu. Bodem je informace 1 bitu o obsazení prostorové posice. Diskrétní časoprostor nepřevádím do Euklidova prostoru, nýbrž rovnou do zrakové perspektivy.

Bod se na povel pulsu přesune do sousední posice. Kdežto pokud není hnaný „setrvačností“ nebo „gravitací“, na povel pulsu nereaguje.

Prostor – pracuji v perspektivním prostoru, protože má jen racionální čísla.

Čas – lze hledat jeho definici, vzhledem k jeho souvislosti s pohybem. Také příčinu zpožďování času v STR při pohybu.

Technika zanedbává nepatrné zbytky veličin, jimiž se její konstrukce neovlivní - iracionality.

Rovněž věda – fyzika může obdobně opouštět drobnosti Euklidova prostoru. Profesor Rudolf Zahradník se mi před lety v dopisu vyjádřil [1]: „Váš odpor k iracionálním číslům mně trošku (zcela formálně, ovšem) připomíná odpor některých k přibližnému řešení diferenciální rovnice (které ovšem mohu hnát k libovolné přesnosti); já mám z něho naopak radost, protože z hlediska přírodovědeckého či technického je to stejně užitečné, jako řešení přesné.“

Vědec dobře věděl, o čem píše. Zde směřuji k přesnosti, kterou ani dnešní věda nepotřebuje, do samotných základů exaktních věd.

Nalezení přesného vyjadřování fyzikálních veličin, bez iracionalit; to by mohlo přiblížit přesnější hodnocení světa. Je původním úkolem vědy – poznávat, kde to žijeme.

Vesmír je tu bezdůvodně, anebo byl vytvořen s nějakým cílem? Má-li cíl, jak dalece jsou výstižné duchovní vlivy? Směrují snad člověka k onomu cíli?

- pozorovatel vždy znovu udělá další krok a krajina mu ubíhá rovnoměrně. Usoudí na linearitu.

- pozorovatel vždy znovu udělá první, a ne další krok. Stále zůstává v počátku souřadnic perspektivního prostoru a jeho prvním krokem mu krajina rovněž ubíhá rovnoměrně. Má stejný argument, jaký dává hmat. A přitom chystané druhý a další kroky mu naznačují, že se nachází v nelineárním perspektivním prostoru.

Hmota, rozmístěná v Euklidově prostoru, je jen v naší představě. Smysly lineární prostor nevnímají, a jeho matematizace se nedaří. Výpočty většinou bývají bezvýsledné – iracionální.

Nahrazuji Euklidův svět s jeho rozmístěnou hmotou. Zrakové obrazy ať jdou do vědomí, vnášené Informatikou – namísto představy o hmotě v prostoru, jež vysílá světlo. Veškeré smyslové informace může do vědomí dávat hmota, stejně tak jako Informatika. Budoucnost…

Zrak dává, ze všech smyslů, lidskému prostorovému poznání nejvíc informací [bit]. Pohled je perspektivně zkreslený vždy jinak, dle přemísťování po Zemi. Opouštím myšlenku o vzniku perspektivního vjemu skrz zorný úhel objektů, a řeším jinak.

Ocejchování perspektivního prostoru na osách řeším přepočtem. Umocněním souřadnic kartézského prostoru na druhou (obr. 1).

Obr. 1. Cejchované osy Euklidova a perspektivního prostoru

Lineární Euklidův prostor používá kvadratickou Pythagorovu větu: a2 + b2 = c2

Následně prostor s kvadraticky přepočtenými souřadnicemi vyžaduje opačně, lineární tvar Pythagorovy věty (obr. 2). Lineární rovnice nemá iracionality: a + b = c

Obr. 2. Pythagorova věta v matematice a v geometrii, prostor Euklidův a perspektivní

Zorný úhel ověřím v obou prostorech. Viz dva obrázky, vždy s nakreslenými čtyřmi sloupky.

Euklidův prostor. Hmotné sloupky označuji I, II’, III’, a IV’. Jejich výšku posuzuji velikostí zorného úhlu a to na I. sloupku (obr. 3).

Obr. 3. Sloupky v Euklidově prostoru

Obr. 4. Sloupky v perspektivním prostoru

Perspektivně rozložený prostor zobrazí zrakové zážitky stejným zorným úhlem (obr. 4). Sloupky, nakreslené čárkovaně v lineárním prostoru, míváme za skutečné, vytvořené ve hmotě.

Zmenšující se perspektivní sloupky II, III a IV nejsou domněnkou, nýbrž jsou nevyvratitelným smyslovým zážitkem. Naopak otázný je Euklidův prostor s jeho nevyhovující matematizací – nepřesnými, neupřesnitelnými iracionalitami.

Zorný úhel vyhovuje oběma prostorům.

Perspektivní zážitky sleduji coby náš skutečný svět. Jako přenášené do vědomí bez Euklidova prostoru, hotové. S doplněním synchronizovanými zážitky ostatních čtyř smyslů.

Ve prospěch perspektivy svědčí její plná matematizovatelnost. S výhradně racionálními čísly zůstává Occamova břitva ostrá.

Bod je informací o obsazení posice, má velikost 1 bit.

Posice je paměťové místo pro informaci 1 bit.

Obr. 5. Diskrétní prostor kompatibilní s perspektivním

Obr. 6. Každý pozorovatel je středem svého systému

Diskrétní (bodový) prostor navazuje na perspektivní prostor. V obou prostorech má každý bod své parametry stejné: vzdálenost od počátku a obě souřadnice. (obr. 5).

Prostor diskrétní se nabízí být základem, z něhož se body přepočítávají do perspektivního vnímání. Počátkem je místo, odkud tvor vnímá své okolí. Přepočet ať zajišťuje hypotetický Vesmírný procesor.

Pozorovatel se nachází v bodě K a potom J (obr. 6). Perspektiva poskytla odlišně zprohýbané vjemy, kdežto skutečnost je v diskrétním prostoru.

Bodový prostor ať je databází pro veškerou látku. Některé posice prostoru jsou obsazené body, a jiné jsou prázdné. Vzdálenost mezi body se nedefinuje. To až ve spojitém prostoru můžeme přidělit informatickému bodu zjištěnou Planckovu délku. Také Planckův čas, pro přeskok do sousední posice.

Čtverec, postavený na vrchol, je vytvořený z bodů, které mají shodnou vzdálenost od středu (obr. 7). Po překreslení do perspektivy vytvoří kulatou kružnici.

Obr. 7. Bodový čtverec postavený na vrchol je kružnicí diskrétního prostoru

Ani odmocniny vyššího řádu neznamenají vznik iracionality, když vezmu za příklad krychli. Nevyskytne se objem krychle, který by po třetím odmocnění nedal přirozené číslo. Délka hrany jiné možnosti vylučuje, neboť je vždy zavedená přirozeným číslem.

Ovšem je nutno hledat hlouběji, zda snad lze nalézt smysluplné fyzikální výpočty odmocnin, jež by vedly k iracionalitě.

Hermann Minkowski zvýraznil propojenost času a pohybu; založil pojem časoprostoru (obr. 8). STR však neobsahuje diagram, který by ukázal rovnocennost času a délky, kterou nauka vyhlásila.

Časoprostor 2D je osvědčenou teoretickou pomůckou, která pomáhá pochopit chod Vesmíru. Skutečná činnost hmoty a polí probíhá jen na 1D délkové ose.

Obr. 8. Minkowského graf. Hvězdolet urazil 300.000 km za tři pozemské sekundy

Vesmír je sestavený promyšleně – jak to odedávna zjišťujeme z matematických zákonů.

7.1.1. Souměrný diagram … zobrazí vzájemnou závislost času a prostoru. Odvozený postupně z Lorentzova zpoždění času a rovnice kružnice, vytvořený v prostoru diskrétním a perspektivním

7.1.2. Kružnice souměrného diagramu … nahrazuje vodorovnou stoupající přímku Minkowského diagramu

7.1.3. Perspektivní prostor … geometrický prostor, jenž vystihuje zrakové vnímání. Je odvozený z kartézského prostoru, jehož lineární cejchovní os má umocněné na druhou

7.1.4. Informatický bod … informace 1 bitu o obsazení posice. Ta je buď obsazena nebo neobsazena

7.1.5. Posice … úložiště pro informaci 1 bitu. Je funkčně provázaná s dalšími posicemi. Například v 3D prostoru s šesti jinými okolními posicemi. Umožní bodu přesunout se, do jedné z nich, na povel pulsu

7.1.6. Zdroj = časová základna … vytváří sled pulsů [PE], jimiž se ovládají posice. Některé body využijí pulsy k přeskoku do sousední posice. Foton, chápaný zde jako bod, přeskakuje při každém dalším pulsu

7.1.7. Zdrojový puls [PE]… Výsledek činnosti Zdroje, nutný k přemísťování informatických bodů

7.1.8. Pohybový (délkový) puls [PL] … v něm bod přeskočí do sousední posice

7.1.9. Silový puls [PF] … Změní dosavadní pohybový stav bodu. Například upraví jeho předchozí rychlost 0,1 posice/puls (1 posice/10 pulsů) na jinou, čímž změní předchozí ustálené střídání pulsů pohybových a časových

7.1.10. Časový puls [PT] = puls (diskrétního) času … ten puls Zdroje, v němž uvažovaný bod neopouští svou posici, ani není pulsem silovým

7.1.11. Diskrétní čas [PT] … součet počtu pulsů, nevyužitých k přesunu bodu do sousední posice.

7.1.12. Perspektivní čas [s2] … Kvantita perspektivního času [s2] je rovna kvantitě diskrétního času [PT]. Tvor ji však vnímá stlačenou kvadratickým přepočtem

7.1.13. Čas (lineární) [s] … newtonovská nebo relativistická veličina, daná odmocninou ze součtu pulsů [PT]

7.1.14. Současnost … proces nabízející všem posicím, v uvažovaném diskrétním prostoru, přemístit body účinkem téhož pulsu

7.1.15. Přítomnost … fyzikálně podmíněný pocit existence. Vede k němu perspektivní zpracování veličin časoprostoru. Příčinou pocitu přítomnosti se nabízí časový úsek při počátku souřadnic, protože je ze všech úseků nejdelší

7.1.16. Perspektivně stlačený časoprostor … má vodorovnou délkovou a svislou časovou osu s cejchováním kvadratického průběhu

Mějme dvě soustavy, první je bez pohybu a druhá se od ní vzdaluje.

{1} Lorentzův přepočet času mezi dvěma soustavami         t = t0/√(1 – v2/c2)

{2} Upravená rovnice {1} (t0/t)2 + (v/c)2 = 1

{3} Rovnice kružnice x2 + y2 = r2

v … rychlost vzdalovaného objektu [m/s]

t … zpomalený relativistický čas trvání děje na vzdalovaném objektu [s]

t0 … čas trvání děje v soustavě, která je bez pohybu [s], t0 < t

c … rychlost světla [m/s]

x, y … souřadnice bodu [-] na dvou osách diagramu

r … poloměr kružnice [-]

Dvěma příklady, (1) a (2), získám souřadnice dvou bodů, které patří souměrnému diagramu. Druhá soustava se bude vzdalovat od první nejprve rychlostí minimální (1) a potom maximální (2).

• Příklad (1)

Druhá soustava se vzdaluje od první soustavy nulovou rychlostí v = 0. Následně v rovnici {2} jsou shodné časy t = t0. Pak ve {3} druhý sčítanec y = 0. Nutně levý sčítanec x = 1.

Do diagramu získávám bod o souřadnicích [1; 0].

• Příklad (2)

Druhá soustava se vzdaluje světelnou rychlostí, je to foton, v = c. Pak v {2} pravý sčítanec v/c = 1, následně v levém sčítanci pro čas se děj prodlužuje, nekončí, t → ∞. Do diagramu patří bod [0; 1].

Vznikl diagram, v němž sčítance t0/t a v/c užité v {2} nejsou časem, ani rychlostí. Jsou bezrozměrné, jako i jejich součet 1 [-].

Čtvrtkružnice podle {3}, o poloměru 1, má vypočtené dva body (obr. 9).

Obr. 9. Čtvrtkružnice Euklidova prostoru

Prostor Euklidův [x; y] nahradím perspektivním [x2; y2] (obr. 10, 11). Rovnice kružnice se změní z {2} na {4}.

{2} (t0/t)2 + (v/c)2 = 1 … rovnice kružnice Euklidova prostoru

{4} t0/t + v/c = 1 … rovnice kružnice v perspektivě

Obr. 10. Čtvrtkružnice prostorů Euklidova [x; y] a perspektivního [x2; y2]

Obr. 11. Na čtvrtkružnici perspektivního prostoru leží např. bod [0,25; 0,75]

Nelineární délkový prostor je snadno přijatelný; je to smyslový zážitek zraku a sluchu. Je však nutné užít nelineární průběh i času; to si žádá potřeba transformace, a to z Euklidova do perspektivního časoprostoru.

Ručka hodin přeskakuje ciferník po 1 sekundě, ukazuje lineární čas. A přece lze hledat podobnost s opakovaným prvním krokem při chůzi. Věříme v lineární Euklidův prostor, ačkoliv matematika nabízí – perspektivní prostor s racionálními výpočty (podle Occama je lepší). To je náš svět, zdánlivá skutečnost, informatická.

Vždy znovu jsme v přítomnosti. Je nepodložené, když vyvozujeme z neustále stejných prvních úseků názor lineárního času.

Podle 5. kapitoly jsou kompatibilní diskrétní a perspektivní prostor.

Časový rozdíl mezi dvěma fyzikálními soustavami sleduje výše zavedená rovnice {4}: t0/t + v/c = 1. Avšak ani tato rovnice kružnice perspektivního prostoru nevysvětluje příčinu fyzikálního chodu Vesmíru – časoprostoru.

Obr. 12. Kompatibilita diskrétního a perspektivního prostoru

Perspektivní časoprostor navazuji na Minkowského diagram. Proto na vodorovné ose roste prostorová délka, a na svislé postupuje čas soustavy, která je bez pohybu.

V perspektivě je čtvrtkružnice o poloměru r = 5 (obr. 12). Všechny její souřadnice přebírá beze změny bodová úsečka.

V diskrétním prostoru zvolím fyzikální veličinu, která zajistí žádaný růst perspektivní kružnice, a i zvedání polopřímky Minkowského diagramu. Vznik času i pohybu. Což ve spojitém prostoru nebylo zdůvodnitelné v osách x2, y2 nebo x, y.

Zdroj (dosud hypotetický) opakovaně zásobuje diskrétní prostor pulsy, které značím 1 PE. Puls vytváří v časoprostorových posicích informatické body – šikmou úsečku. Úkolem pulsací Zdroje jsou přesuny bodů do dalších posicí. Přitom úsečku pokaždé prodlouží o 1 posici. Časoprostor roste (obr. 13).

Šikmá bodová úsečka 1D geometrického prostoru (Diskr.) je překreslena do perspektivního vnímání tvora (Kont.), který by byl v počátku souřadnic. I když tam nikoho neumísťuji; vždyť líný tvor je přesunován nahoru po časové ose časoprostoru.

Diskrétní časoprostor roste zásluhou pulsace Zdroje. Každý bod - tvor je vždy umístěn na šikmé bodové úsečce časoprostoru. Ta je podmíněna také 1D geometrickým prostorem, který patří do 2D diskrétního časoprostoru.

Tvor, žijící v 1D prostoru, by byl tvořen jen několika málo body časoprostorové šikmé úsečky. Svůj geometrický rozměr, například 3 sousední body, by si stále zachovával, i když časoprostor roste.

Ohledně umístění tvora ve světě – tvor je vždy k nalezení na vodorovné ose 1D geometrického prostoru, který obývá.

Obr. 13. Časoprostoru opakovaně narůstá bodová úsečka

Příklady (1), (2) a (3):

(1) Ať bod K přeskakuje stále vpravo, je to foton. Pátým pulsem je v posici F.

(2) Ať bod K se opozdí. Nejprve nereaguje, tzn. naskočí mu čas do posice L. Potom rychlostí c obsazuje posice M, N, O, E. Po každém dalším pulsu vždy byl na obvodě rostoucí kružnice.

(3) Bod K nereaguje na žádný z 5 Zdrojových pulsů PE. Do posice A ho dopravilo 5 PT.

V časoprostoru (obr. 13) tvor N přeskákal z posice [0; 0] do posice [2; 1]. Potřeboval na to 3 PE.

Jiný obrázek ukazuje jeho časoprostorové perspektivní okolí po třetím PE (obr. 14).

Obr. 14. Perspektivní prostor bodu N

V diskrétním časoprostoru umísťuji tři objekty: postavu, koráb a foton (obr. 15). Všechny jsou v časoprostorové vzdálenosti 20 pulsů od počátku. Šikmá bodová úsečka se vzdaluje počátku; prodlužuje se. Tvoří ji přibývající počet bodů, řízených Zdrojovými pulsy. V diagramu Minského jí odpovídá stoupající polopřímka.

Obr. 15. Využití 20 PE v diskrétním prostoru

Pohyb fotonu vyžaduje, aby každý Zdrojový puls PE jej posunul do sousední posice po délkové ose. Zdrojový puls PE zde získává funkci pohybu: pohybový (délkový) puls 1 PL.

Posun bodu po svislé ose časové označím 1 PT – časový puls. Příležitost k pohybu bodu ve hmotném světě nebyla využitá, proto se hmota tímto pulsem vůbec nezměnila. Absenci pohybu lze odečíst na vodorovné ose.

Střídavé využití pulsů PL a PT určuje pomalejší pohyby hmoty v časoprostoru.

Stav po vzniku 20 PE Zdroje ukazuje postavu na svislé ose – prožila bez pohybu 20 PT, foton na vodorovné ose získal 20 PL a koráb v poloviční diskrétní rychlosti světla střídal časové a délkové pulsy PT a PL (obr. 15).

Nelineární čas vzniká převodem časoprostoru diskrétního do perspektivního. (věta 1)

Lineární čas newtonovský či relativistický [s] - je odmocnina z počtu pulsů [s2], které hmota nevyužila k pohybu. (věta 2)

Časovou přítomnost zdůvodňuje nejdelší trvání toho úseku časoprostoru, jenž vychází z počátku souřadnic. (věta 3)

Diskrétní čas PT nemá fyzikální význam, kromě předstihu jednoho děje před jiným.

Současnost je určená čtvrtkružnicí. Patří všem objektům, které na ní leží. Posunované do další posice společným Zdrojovým pulsem PE. Je v ní člověk na Zemi, stejně tak jako kosmonaut v podsvětelné rychlosti, aktuálně v PL – kdy o sobě neví.

Mion vzniká vysoko v ovzduší Země. Jeho životnost před rozpadem je krátká. Známé životnosti [s] mionu by odpovídal dolet jen 600 metrů, a pak se má rozpadnout na elektron a neutrina. Avšak ve skutečnosti letí mnoho kilometrů, a i dopadne na povrch Země.

Výklad dle STI. Mion střídá svou existenci v pulsech pohybových PL a časových PT:

• PL - mion přeskočí do sousední posice a tehdy se nemění rozložení mnoha bodů, jimiž je tvořen - nestárne. Nezměněný se blíží k povrchu Země.

• PT – Mion zastaví přibližování Zemi. Kdyby měl vnitřní hodiny, jen v těchto PT by mu nabíhal čas. V určitém počtu pulsů PE Zdroje má méně PT, než patří mionu na Zemi.

Mionu, který je na Zemi, se všechny PE mění na PT a tím jsou k dispozici na změny PL, tedy na rozpad mionu. Dají mionu kratší život.

Vysvětlení STI ponechává všechny body bez délkových změn, bez drcení vnitřku.

• Okrajová hmota, ve větší obvodové rychlosti, promění dodávané PE na málo PT a mnoho pohybových PL – pro krouživý pohyb. Proto stárne pomaleji než vnitřní hmota.

• Vevnitř, při menší obvodové rychlosti, vznikne mnoho PT a málo PL. Časové pulsy PT – v okamžicích bez rotace - jsou tak k využití například ke korozi, která si je mění na PL.

Diagram převádí údaje z diskrétního do perspektivního prostoru [km2, s2]. Obsahuje i Euklidovské cejchování [km, s], v němž čas a délka vzniknou odmocněním perspektivních hodnot. (obr. 16).

Zde nevkládám Planckův čas a délku, nýbrž výukovému účelu zvolím: 10 PT tvoří 1 s2. Obdobně s délkovými pulsy: 10 PL značí 300.000 km2.

Obr. 16. Spojité perspektivní vnímání s vyznačením rastru. (10 pulsů ať zde tvoří 1 s)

Hmota může po délkové ose cestovat v obou směrech. Přitom je potřebné, aby body stále dodržovaly společný útvar šikmé bodové úsečky. Tu by však poškozoval pohyb bodu směrem k počátku. Proto vodorovnou osu lépe cejchovat absolutní hodnotou délky |l| [m].

V čase nejsme zvyklí cestovat zpět, tedy po svislé ose dolů. Proto netřeba uvažovat absolutní hodnotu pro čas t.

Obr. 17. Časoprostor diskrétní. Stav po vytvoření 2×1050 

 Obr. 18. Časoprostor perspektivní a Euklidův

Výukový obrázek ukazuje postavu na časové ose v diskrétním čase 2×1050 PT. Přitom foton je ve vzdálenosti 2×1050 PL. Kosmoplán rozdělí Zdrojové pulsy na polovic 1050 PL a 1050 PT.

Převod z diskrétního do spojitého prostoru řeším perspektivně stlačenými souřadnicemi délkovými a časovými. Vzniká perspektivně stlačený časoprostor. Perspektiva užije stejná čísla jako diskrétní prostor, například 1050 PL, ovšem člověk tu délku vnímá nelineárně.

Pohyby ve Vesmíru mají jedině rychlost světla. I pomalé pohyby značí přeskoky bodu posicemi vždy rychlostí c = 1PL/PT, doplněné velkou dobou nečinnosti PT.

Svět (aktuálně vnímané zážitky) získáváme do vědomí skrz Informatiku. V souvislosti s tím STI umožňuje současný výskyt mnoha vesmírů, jež si vzájemně nepřekážejí. Jiné bytosti by mohly dostávat zážitky jiného vesmíru.

V těchto jednoduchých mechanických modelech gravitace nezakřivuje časoprostor, nýbrž zakřivuje trasu tělesa v rastru časoprostoru.

Nenacházím nějakou výpočetní výhodu perspektivy s diskrétním prostorem. Popisují promyšlené sestrojení a chod Vesmíru.

Nepředstavuji si vznik Vesmíru zázrakem. Nýbrž vše vysvětluji logickými postupy – počty. Jak by mohla být vytvořená hmota, když by Stvořitel žádnou dosud neměl. Zázrakem? Ty chápu až ve vytvořeném prostoru s hmotou a časem, bod po bodu.

Zážitek virtuální reality

Onehdy, v prosinci 2023, jsem navlékal novou gumu do spodních kalhot. Z její každé strany zavírací špendlík; jeden přichycený napevno ke kalhotě, abych mohl druhým provlékat postupně dlouhou gumu. Hotovo. Odepnu ten přichycený, znovu ho zavřu a pak pevně držím oba zavřené špendlíky, spojené gumou, která je provlečená pasem podvlíkaček. Chystám se zkrátit provlečenou gumu na potřebnou délku. Proto zatáhnu! A náhle ve špendlíkách držím gumu, která však je vyvlečená. Je mimo obvod pasu podvlíkaček, jímž jsem ji právě provlékl. Zázrak! Proč, k čemu? Kalhoty nejlépe vyhodit, přehnaná šetrnost, když švy už na víc místech povolují. A hlavně proto, abych měl sem co popravdě napsat.

Nabízím jen nejjednodušší návrhy, které motivuji Speciální teorií relativity. Tato práce může ponoukat k hlubšímu vysvětlování fyzikálních otázek, založených na mechanických modelech.

Vesmír připodobňuji technickému výrobku.

1. používá … souměrný diagram času a prostoru, inspirovaný Minkowským

2. zbavuje … rychlost světla postavení postulátu, a to zavedením Zdroje pulsací

3. nabízí … nejjednodušší konstrukci a definici veličiny času v diskrétním časoprostoru

4. převádí … diskrétní časoprostor na spojitý

5. nabízí … současnost. Ač kosmonaut žije ve zpomaleném čase, stále je v současnosti s člověkem v pomalé soustavě, i když ten zestárne dřív než kosmonaut

6.  nabízí … časoprostor (Vesmír) ve virtuálním provedení, jež nebrání jiným libovolně rozměrným časoprostorům (vesmírům) v jejich existenci

Vesmír je matematizovatelný, což ještě neprokazuje, zda byl či nebyl promyšleně stvořený. Ale Vesmír je technizovatelný. Je za ním tvořivá Civilizace. Tvůrce sestrojil Vesmíru časovou základnu, jakou mají elektronické přístroje.

[1] Dopis Rudolfa Zahradníka 27. 2. 2008

[2] Výkladový slovník fyziky pro základní VŠ kurz – Mechlová, Košťál za kol. Nakl. Prometheus, Praha 2001, s.192

Obrázky - všechny vyrobil Bohumír Tichánek, autor tohoto příspěvku na medium seznam cz.

Čas zkouším nahradit čtvrtým geometrickým rozměrem.