K sestavě člověka

Křesťan dovede říct: „Proč nám Bůh nepomůže? On dovede všechno, proč nezastaví války? Nechává, aby i zlo vítězilo.“

Z toho pak můžou plynout dvě tvrzení. Že Bůh není, anebo že dobro a zlo musí být součástí, nutnou součástí Vesmíru. To je však průběžné, nedokončené poznání.

Bez duchovního poznání zůstáváme neznalí. Málo pomůže, že křesťan vychází z Bible, s jejím podivným spojením obou částí, se ztotožněním významu. Dohromady - zákon někdy krutý „Starý“ a laskavě neměkký „Nový“.

„Cožpak Ježíš, když přišel na tuto zemi, On, Všemohoucí, Láska sama, nemohl uzdravit všechny nemocné lidi, zbavit zemi jednou provždy hladu, vyléčit všechny rány, vzkřísit všechny mrtvé?

Proč to neudělal? Proč opustil svět takový, jaký jej našel? ---

Vzkřísil sice Lazara, dceru Jairovu a syna vdovy naimské, ale jen proto, aby ukázal, že nemá v úmyslu vzkřísit všechny ostatní. Proč uzdravil jen tak málo nemocných, a přitom ne navždy, takže dříve či později zase onemocněli, jako všichni lidé kolem nich?

Ne, není to tak jednoduché, jak by se to hodilo zdravému rozumu. Stojíme před velkým, neproniknutelným tajemstvím, do něhož nám dokáže vnést světlo pouze naše víra. Ale toto světlo není z tohoto světa a vidět ho mohou jen pozorné a soustředěné oči.“ s. 99 [1]

Napsal křesťan, vnořený do cizí bídy, který obětavostí, modlitbami i fyzicky pomáhal světu.

Hledající rozum se nezastaví u jednoho ze zdrojů poznání; vždyť jak věda, tak duchovní poznání zpochybňují ledacos kolem původu Bible. Také křesťanství má vědce, jejichž přírodovědné poznání nespočívá ve starověkých biblických sděleních.

Co takhle přínos mimovědeckého poznání? Někteří lidé, ze svých nehmotných kontaktů rozšiřují poselství, channelingy. Jiní přenášejí od lidí mimo Sluneční soustavu – od ET.

Ještě znovu:

„Člověk duchovně dospívá, až když se dokáže spokojit s holou, nesentimentální, ničím nepřikrášlenou vírou. — ‚A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.‘“ (1 J 5,4) s. 121 [1]

Zvítězila – snad dřív? Války se vedou, a věřících ubylo. Za vrchol se doporučuje „spokojit se“? Pouhá víra může souviset s pokračujícím zlem na světě. Zeměkoule dosud není planetou dobra.

Někdy bývá podivný osud dětí, které byly od mala vystavené křesťanské výchově. Dostane se jim víry – a pak někteří věřící, dospělí, uznají moderní dobu s jejími poznatky. Mávnou rukou. Gagarin Boha neviděl, také vědci pracovali bez Něho. Ovšem současná věda čím dál víc jinak, a přitom svá nová nahlédnutí nepodkládá vírou. Má jen domněnky?

Jsou směry duchovního poznání, které vyvozují, že Ježíš nebyl. Mnozí však sledujeme opačně.

Jinou skutečností je zvláštní Ježíš, který má odedávna pomáhat. Možná i uzdravuje lidi, kteří se na něho obracejí. Jde o Bytost výhradně duchovní, která vznikla až následkem lidského vzývání. Stejně tak Ježíšova Matka, důležitá pro katolictví. Oba byli lidmi, kteří se vtělují.

Něco podobného se dočtu. Jestliže bojovníci uviděli na obloze obraz Bytosti, která jim přišla na pomoc, pak zážitek byl vytvořen jejich hromadným mimořádným vzrušením před bitvou. Snad byl nějak účasten i onen Duch, jehož pozemskou minulost vzpomínali.

Poznání se nabízí dnešní době, není to vzdálenou nadějí.

Zlatý řez:

(a) v kartézském prostoru bez matematického vyjádření. Euklidovské hmotě vyčíslený poměr chybí (odmocnina z 5 nemá racionální velikost). Matematika svými iracionalitami ponouká, že Euklidův prostor nepopisuje náš svět.

(b) ve smyslovém zrakovém vyjádření s racionálním poměrem 3:2.

Svět je daný zážitky, za nimiž není hmota. Nýbrž smysly nám zásobuje vesmírná informatika.

(a)                                                                    (b)

Z výpočetní obhajoby 3:2 vyplývá, že svět jsou zážitky. Iracionalita odmocniny z 5, o nejsoucí velikosti, nemůže vyjadřovat délku úsečky.

Naše virtuální realita má Původce. Z našich pozemských zkušeností můžeme odvozovat, že nevznikla sama od sebe, bez promyšlení.

Máme v ní i zobecněné pokyny k výhodnému chování. Přišly od Boha, nebo od vysoko znalých Bytostí? Bůh dal lidem svobodu, k dobru a ke zlu; sami vybíráme prospěšné a neprospěšné postupy. Cesta zla vesměs znamená ničení, nedodržování slova, škodlivé uvažování, což Vesmíru neprospívá.

Křesťan vysvětloval, že nepochopíme smysl světa [1]. Ovšem hodně ví Vatikán, – kdežto omezené poznání v Bibli mlčí o mimozemšťanech, nebo do ní vložilo to a ono. Však to bylo určeno lidem před tisíci lety v jejich „prospěch“. Ježíšův některý channeling sdělil: „Nehledejte už ve starých knihách“.

Materialismus hledá příčinu lidského pobytu ve hmotě Vesmíru.

Kdežto upřímnému ateismu je příčina nulová – když vznik světa mu plyne leda z nepromyšlených souvislostí.

Příčinou světa označím Stvořitele, v tomto mém filosofování.

K pobytu ve světě, na Zemi, je důkladnou pomůckou znalost příčiny a smyslu tohoto umístění našeho vědomí sama sebe. Mít tuto výbavu podstatně zlepšuje význam života.

Snad - mít děti, potomky? To nemusí být první, dokážou to i zvířata. Život předávají rovněž rostliny.

Kdysi nám socialismus předkládal a chápali jsme – smysl je v dětech. Dbáme pokračování… A když by lidstvo nakonec vyhynulo, pak smysl nebyl?

Byl. To ovšem vyplývá až z duchovní Podstaty, která k tvorům patří.

Zásadní význam patří naší vlastní existenci. Zda dokážeme sledovat to potřebné, čím se má vyspělý člověk na Zemi vyznačovat. Sobě dobře sloužíme, prospíváme-li v důsledcích své činnosti celku, okolí, i oněm potřebným dětem. Pracovat pro budoucnost, co jenom lze. Učit, stavět, léčit, vyrábět, vozit i chránit.

Životní proces přirovnám k dopravě. Důvodem činnosti auta nebývá jeho jízda. Nýbrž až cíl prokáže příčinu jeho jízdy, která tak dostala smysl.

Život člověka nemá, pro něj samotného, dlouhodobý význam; nikdy už se nenarodí. Smyslem života je následek, který získává Duch. Tedy my, naše vědomí. Duch později pošle světu nového svého člověka.

Snad uvažovat člověka jako robota? Ne, takového řídí hotový program.

Kdežto naše tělo je strojem, který je používán  myslí, více či méně nezadrátovanou (neprogramovanou).

Člověku slouží jeho mysl. Jenže to není celé. Nejen člověk si používá svou mysl, nýbrž ona je prostředkem, který i další entity využívají k provozu našeho těla. Tím ovlivňují svět podle Režie, kterou promysleli. Jenže entity jsou různé.

Lze rozlišit člověka a jeho mysl? Člověk, bez vztahu k duchovním poznání, se obvykle ztotožňuje s činností své mysli. Vždyť vše vymyslel. Snadno pochopíme, že svou podstatou nejsme tělem. Avšak ztotožnění vlastní podstaty se svou myslí, tohle člověk opouští obtížněji.

Buďto: jsme myslí.

Anebo: Jsme vědomím sama sebe, Duchem. Kdežto pomocný prostředek myšlení nám byl přidaný. A jeho stav, jeho kvality podmiňuje výchova od narození.

~ ~ ~

Dávno, před desetiletími, jsem navštívil své známé; mladá rodina. Vložili mně kojence do náruče; pochovej si ho. Jdu s ním k oknu a vysvětluji: „tam jde pán, auta stojí na silnici, děcka tam běhají“. Dali se do smíchu, volají: „On ti nerozumí!!!“

Ačkoliv častěji naslouchám než mluvím, odpověděl jsem rázně: „Lidi nemožní, teď se to děcko učí myslet, teď spojuje co vidí, s tím, co slyší, co nahmatá. Dosud nepropojené buňky v mozku se formují. Až bude žvatlat, to už bude vědět, co chce říct, akorát ještě nebude ovládat mluvidla.“ Pak jsem s děckem šel k tatínkovi, pacičkou hladil vlasy se slovy, to jsou vlasy, tata má vlásky. Podobně i nos.

Po letech se mi otec pochlubil, že syn měl v 9. třídě samé jedničky.

Poznámka: Svou původní odpověď jsem nyní sesumíroval optimálně, kdežto tehdejší první dvě slova si pamatuji přesně.

Jak s postupy, kdy nemluvněti má stačit dát ho do postýlky, hajej. A nic víc - a pak možná dítě ve škole hůř prospívá, protože rodiče málo dbali, že mysl lze tvarovat, posouvat záměrně.

Jak asi myslel Mauglí, z rodu opic, to by upřesňoval znalý psycholog. Zřejmě přemýšlel, i beze slov mohl posuzovat, co se stane, že když to, následně ono. „Tu je kára, ten to ryje?“

Abstraktní jeho myšlení zřejmě nebylo.

~ ~ ~

Čím vlastně mysl je? Není tak náhodou umělou inteligencí? Něčím přidaným, co můžeme využívat. A co pracuje samo. Předkládá myšlenky, slova, mluví. Uvažuji, že mysl je AI.

Má mysl dalšího prostředníka, který ledacos řeší? Když začínáme bruslit, řídit auto, jízdní kolo, na tuto svou novou činnost myslíme. Po čase ji převezme samočinné řízení. Automat, vrozená záležitost, konstrukce kdysi lidem projektovaná. Vědomá mysl k tomu přestává být potřebná.

Podstatou člověka je Vědomí sama sebe. To je vlastností Ducha, který se opakovaně vtěluje a sledováním, prožíváním získává zkušenosti. Snad i přemítá, co ano, co ne.

Kdežto mysl, předkladatel myšlenek, je jiná, samostatná bytost, související s některými částmi těla a přitom Duch. V duchovním poznání se nazývá Ego. Obvykle si člověk nevšimne, že vlastně to, co mluví, není jeho podstatou. Však člověk vnímá sama sebe, když po úrazu nemůže mluvit, případně i samo přemýšlení tehdy není možné.

Je i pokračování – Ego se může začít projevovat, až i samo od sebe dává své myšlenky, komentuje, prostě rozmlouvá se svým člověkem. Který zase dává odpovědi. Pak, kdo ovšem tvoří odpovídající myšlenky onoho člověka, když myšlenky předkládá Ego? Dost.

Zde lehce předestřené myšlenky prohlubují velmi znalí specialisté, buď duchovní nebo vědečtí.

Ego pomáhá člověku k přežití. Nechce mu dovolit, aby trpěl hladem, zimou, setrvával v nebezpečí. Jenže jeho moc bývá zbytečně velká, směrovaná až k sobectví.

Mít žízeň? Ne, výrobci nápojů se prosadili s pojmem „pitný režim“. Takže mládež ztrácí odolnost, ochotně kdekoliv hasí pocit žízně. Ego je spokojené.

Silné Ego nemusí značit důrazného člověka. Nýbrž právě že ovládá i slabého člověka. Nutí ho být zakřiknutým, malým.

Mimořádně silní, duchovní lidé, své Ego možná i vyloučili. Velmi duchovně pokročilý byl Květoslav Minařík.

Podle znalých lidí, i z cizích civilizací, Ego přežívá člověka a zůstává, dokud kosti nezetlí, nebo je nezničí oheň. Zřejmě na hřbitově má nějaké možnosti trochu se projevit.

Jisté jeho pozůstatky jsou zachycené na předmětech, které používal. Jejich nějaké uctívání se však nedoporučuje [2].

Podstatu člověka – Ducha doprovází další Bytost: Vyšší Já. Vždy přistoupí k dalšímu vtělenému člověku téhož Ducha. Tudíž zná všechny naše minulé životy, ví o člověku, lépe o Duchu, vše.

Vyšší Já má přístup do našeho 3D světa a stejně tak k Bohu. Samo nic nečiní. Pokud se člověk, pro kvality svého jednání a myšlení, napojí na Vyšší Já, následně se takto přiblíží Bohu. Jako člověk potřebných kvalit se zbavil nejobvyklejšího lidského uvažování. Takříkajíc „zbaví se člověka“, však „šaty dělají člověka“. Toho se týká slovenský pokyn: „Šaty odhoď preč!“.

Souvislosti mohou být poznávány stále hlouběji. Například Duch, Vyšší Já, má být částečně i námi. Nejednou se připomíná, že souvislosti Všeho nebývají člověku vůbec pochopitelné. Například duchovní části člověka mohou být současně obsažené i v jiném světě. Znám jména dvou lidí, kteří byli současně na světě, v Evropě, přičemž byli vtělením téhož Ducha.

Víme, že záležitosti mívají svůj počátek, obvykle pak i konec. Těžko je nám pochopitelné, že „Všehomír“ existuje odedávna, neuvažuje se nějaký jeho počátek. Což Bytostem mimo náš svět nepřipadá zvláštní, ve srovnání s naším myšlením.

Opakované lidské vtělování nás má přibližovat, postupně propojovat s Vyšším Já. Jenže úspěch může záviset na směřování lidské civilizace. Vede-li nás k materialismu nebo k sobectví, pak je cedník hustý.

Vyšší Já dává intuici.

Někteří lidé se věnují právě tomuto směru poznání, pak o souvislostech mohou vědět víc. Ke svému hledání naopak přistupuji zeširoka.

Něco úryvků k DNA. Ta vytváří magnetické pole, které vzájemným působením s pozemským polem zpětně ovlivňuje tuto DNA [3].

Souvislost studoval Dr. Vladimir Poponin [4].

K závislosti DNA na pozemském magnetickém poli. Imunitní systém má selhávat, když se oslabí magnetismus – na kosmické oběžné dráze kolem Země. K dlouhým cestám na cizí planety je třeba vzít s sebou zdroj magnetismu [5].

Překvapivě se píše o zlých životních poměrech v blízkosti rovníku, jež nejsou k vysvětlení běžnými důvody [5].

Pokročilému člověku DNA lépe plní jeho vůli. To může mít vliv na zdraví, a kdo ví, na co vše dál.

A konečně to zásadní k našemu vědomí. Jeho působení má ve hmotě spočívat v DNA. Což znamená, že náš Duch sídlí v celém lidském těle [6].

[1] Dopisy z pouště – Carlo Carretto. Cesta, 1994. Orig. Brescia 1964

[2] UFO: …A přece létají! - Guido Moosbrugger. Nakl. ETNA, Praha 1993. (Pův. 1991, Verlag Michael Hessemann, Mnichov) s. 56

[3] Nové informace pro rok 2006 - Kryon

[4] Fantomová DNA. Experiment Vladimira Poponina a Petra Garajeva — Video z Tajného neznáma. 8. 7. 2024

[5] Fyzika a věda - Kryon

[6] Aktivace DNA - Mike Harrigan

 — blog —