Článek
Jeden vesmír by nám mohl stačit. Ke štěstí by přispěla možnost výletu naší mysli do budoucnosti. To sice je možné, ale naše vědomí neumí se vrátit. V pokusech s mým mozkem se ukázalo, že jednosměrný pohyb v času je pouze neschopnost našeho zlenivělého mozku. Naštěstí se většina toho, co jsme uměli uložila do podvědomí. Mozek ve svém podvědomí ukrývá, co odklon vývoje k pochybné racionalitě opustil. Stačí pověřit úkolem podvědomí a jde to jako po másle. Že jsme to uměli, nasvědčuje u mnoha lidí ještě fungující 6. smysl, který se snaží ochránit lidské životy. Počet zachráněných včetně sebevrahů je za 80 let nepředstavitelný. Pro sebevrahy ctím lékařské tajemství, ale ostatní jsou pečlivě zaregistrovaní státními institucemi vždy se snahou nezveřejnit zdroj informace.
Přenosy informací na vzdálenost, co energeticky nehospodárně řešíme v současnosti mobily. Rovněž pohyb lidské mysli po ose času by mohl zabránit vývoji špatným směrem. Protože komunikace prostřednictvím podvědomí probíhá na jiném principu, šetří dvojí překlad ve vědomí, tak je rychlejší ne svoji rychlostí, ale ušetřeným časem. Archaickým zbytkem starých schopností je u malé části obyvatelstva tzv. 6. smysl. Pokusů bylo provedeno několik tisíc za 80 let. Bohužel se nenašel jediný člověk se kterým bych mohl spolupracovat, ani psychologové mě neměli rádi, protože jsem vybočoval z vědeckého žaláře. Někdy se hledaly důvody, proč mé články netisknout, ale většinou stačil redaktorský koš. Jen jeden šéfredaktor se omluvil, že to vybočuje z jeho koncepce. Většina podstatných pokusů je podrobně zachycena právními doklady policie a dalších úřadú, případně zveřejněna bez vztahu k para normalitě.
V lidském povědomí je uložena schopnost komunikace na dálku mezi lidskými mozky. Náhledy do budoucnosti umožněné návratem získané informace proti směru toku času, jsou jen fungujícím 6. smyslem. Z tisíců pokusů vyplívá, že člověk od pradávna měl paranormální schopnosti a jeho podvědomí zřejmě využívalo jeho mírně odlišné možnosti se v myšlení pohybovat od současnosti na obě strany. V normálním prostoru naše existence splývá s tokem času, kdežto v paranormálním je možno děj sledovat i v budoucnosti, ale i v minulosti. K tomu stačí, aby mysl byla schopna sledovat probíhající děj po trajektorii časového posunu prostoru o libovolný časový posun, vůbec nemusí být starý prostor opuštěn.
Z tisíců pokusů vyplívá, že člověk od pradávna měl paranormální schopnosti a jeho podvědomí zřejmě využívalo jeho mírně odlišné možnosti se v myšlení pohybovat od současnosti na obě strany. Je mi 88 a od narození mohu vidět svět jinak. Samozřejmě něco jiného jen mít možnost pozorovat než rozumět. Skutečně pár tisíc pokusů bylo potřeba, abych mohl napsat tyto řádky. Také jsem nechápal, že někdo nemá chuť se s paranormálním světem seznámit. Vždyť je to stejné chtít na barvoslepém, aby opěvoval barvy.
Kdybych popisoval, jak jsem se s paranormálním světem seznamoval, bylo by to možná metodicky správné, ale pro většinu nepředstavitelné. Vůbec na začátku musíme svázat nepředstavitelnost s neuvěřitelností. Přesto žiji v prostoru těžko představitelným, ale pro mne nejen uvěřitelným, ale i do určité míry normálním. Protože časová osa má jiné vlastnosti v paranormálním prostoru, tak je jednoduší vnímání budoucnosti.
Začneme u pokusů badatelů s para normalitou a jejich výsledky. Vždyť ani pravděpodobnost 0,9 nezaručuje skoro nic u jednotlivého pokusu. V para prostoru pro většinu věcí pravděpodobnost neexistuje. Můj mozek před zahájením pokusu prověří, že je pokus možný, pak ho spustí. Když zjistí, že možný není, tak ho nespustí. Proto výslednost pokusů je prakticky 1 a není jen tehdy, když by se objevil během pokusu mimořádný vliv. To je také základní axiom, který vysvětluje, že naše přání se může lišit od možnosti reality. Nikdo nerozliší právě probíhající paranormální děj od reálného děje: Někdy někde něco nějak nejde. Pak se pokus nekoná. Jak začnu na pokusy používat pravděpodobnost, tak se vylučuji z možností poznat para normalitu. Také všichni, kteří reprezentují hledače para normality si snadno dokazují, že neexistuje.
Druhá vlastnost para normálnosti predikce určitých událostí obvykle nazývaná 6. smyslem a alespoň někdy uznávaná, je dalším okénkem do para normality. Příklady, kdy 6. smysl zachraňuje životy a zdraví lidí se objevují, ale mnohem méně publikují. Ale tato vlastnost je obecná, a tak pro zasmání: Nedávno v neděli po obědě říkám manželce: Asi za dvě hodiny přijede dcera, která se několik týdnů odmlčela, a řekne ve dveřích: Strašně spěchám, potřebuji se vyčůrat a musím jet dále. Teď si představte, že skutečně bez oznámení návštěvy se ozve za dvě hodiny domovní zvonek, manželka jde otevřít a dcera ve dveřích říká, promiň, strašně spěchám, ale potřebuji se vyčůrat, ozvu se večer telefonem. Vůbec si nevšimla, že nás nepřekvapila. Těžko najít komisaře, který rozhoduje o existenci para normality, když sám je paranormálně zcela slepý. Jevy, řadící se k 6. smyslu neumím vyvolávat na přání, ale mohu je tlumočit, projevují se.
Další paranormální vlastnost tvorby iluzí je snadno předváděna, protože záleží na přání operátora, který má i trénované podvědomí a iluze jsou pro účastníky pokusu zcela reálné jevy, která jsou ochotni účastníci pokusu včetně přítomných svědků pokusů odpřisáhnout. Takových popisuji desítky ne jen, že jednou někde v zahraničí, ale dvacetkrát se na mé přání staly.
Pak jsou náročnější pokusy se sledováním na nedohlednou vzdálenost nebo pokusy telepatického přenosu informací. Pravidelně týdně alespoň jeden pokus jako kondiční tréning dodnes provozuji. Jedná se třeba o návštěvě manželky u lékaře nebo na nákupu. Abych nečerpal mnoho energie, tak ve stáří dělám jen krátkodobé vstupy během pokusu, Třeba po 5 či 15 minutích. Také jsou či budou publikovány.
Při telepatických pokusech bylo objeveno dokonce několik ještě neznámých věcí. Telepatické pokusy dokazují, že telepatický přenos je rychlejší než obyčejný fonický. To je právě ten případ, že u přijímající osoby vzniká dojem, že vlastně slyší o věci dříve, než se informace přes ucho dostane ke zpracování. Proto kvalifikovaní soudní znalci v Německu písemně potvrdili, že jsem rodilý Němec. Totiž tím výše hodnotí můj jazykový projev perfektní znalec jazyka než obyčejný člověk.
Druhá zvláštnost spočívá v tom, že paranormální přání v češtině vyplní cizinec, jako bych to řekl v jeho mateřštině. Tyto pokusy ve Švýcarsku ukazují, že je jedno, jestli je to Švýcar německý, francouzský či jiný. Totéž je v Londýně nebo Moskvě, kde nerodilých domorodců je nezanedbatelná procento.
Samostatně lze vykazovat vlastnosti vnímání energetických polí gravitačních nebo elektromagnetických. To je jediná oblast, kde citlivých jedinců je velký počet a vlastnost se dá probudit u všech zdravých jedinců. Naučil jsem každého, dokonce i nevěřící. Tut oblast považuji spíše za normální než paranormální.
Oblast náročných energii může být pokrývána i dobrou iluzí, což běžný jedinec nerozpozná.
Čtenář po přečtení několika mých článků popisujících pokusy může připustit existenci jevů zasahujících do para normálního prostoru i když sám potřebné schopnosti nemá.
