Článek
Byli jsme taková velká rodina. Všichni, včetně našich tří dětí jsme jezdívali na chalupu, dovolené, trávili jsme spolu Vánoce, oslavovali narozeniny, prostě rodina, která drží při sobě. Dnes už z toho nic není. Maminka zemřela a manžel, sestra a neteř pro mě přestali existovat.
Je to už deset let. Tehdy nám moje sestra Ivana zničehonic oznámila, že je těhotná. Všechny nás to zarazilo, vždyť žádného kluka neměla! Ale už byla v letech, kdy jí začaly „tikat biologické hodiny“. Přijali jsme to s tím, že si jistě nechala udělat dítě od někoho slušného, který se určitě k otcovství přihlásí a na dítě bude platit.
Když se děvčátko narodilo, měli jsme všichni radost. Lenička byla zdravá a krásná jako panenka. Čekali jsme, že se časem otec přihlásí a přijde se alespoň na holčičku podívat. Ale nic takového se nestalo.
Poštou přišel rodný list, kde v rubrice otec bylo napsáno „neuveden“. Maminka a já jsme na sestru dotíraly, aby alespoň nám řekla, kdo je otec. Nechtěla! Prý si své dítě vychová a uživí sama.
Vysvětlovaly jsme jí, že o uživení nejde, má přece nás, ale měla by myslet na genetické nemoci, dědictví a další věci. Ale stejně otce Leničky neprozradila.
Roky utíkaly, otec se nehlásil a tak jsme se přestaly vyptávat.
Holčička rostla, byla krásná a roztomilá. Každý ji měl rád.
Nejvíc ji miloval její strýc - můj manžel. Viděl se v ní, až jsme se tomu smáli. Naše děti už byly velké a tak jsme si mysleli, že se v něm ozývají dědečkovské pudy.
Maminka náhle vážně onemocněla a i přes péči lékařů bylo jasné, že brzy zemře. I ona to věděla.
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem za ní přišla do nemocnice. Obě jsme věděly, že se vidíme naposledy. Řekla mi, že mi musí něco vážného říct. Usoudila, že bych to měla vědět.
„Mami, co se děje, o co tu jde?“ naléhala jsem.
„Víš, včera tu za mnou byla tvoje sestra Ivana a řekla mi, kdo je otcem Leničky. Chtěla, abych nezemřela v nevědomosti. Možná si myslela, že si to vezmu do hrobu, ale já ti to musím říct! Otcem Leničky je tvůj manžel!“
Polil mě studený pot. Byl to hrozný šok!
„Vyspali se spolu na naší společné dovolené v Chorvatsku“ pokračovala máma.
„Když mu řekla, že je těhotná a dítě si nechá, domluvili se, že to nikomu neřeknou. Za to ji bude finančně podporovat a bude se podílet na výchově.“
Teď mi to došlo! Tak proto ta manželova přehnaná starost a láska ke své „neteři!“
Ivana nepočítala s tím, že máma neunese tíhu hrozného tajemství a ještě před smrtí mi ho prozradí.
Jenže, proč?! Proč mi tu hroznou pravdu řekla?! Zbořil se mi svět! Idyla naší úžasné rodiny vzala za své. Od té doby nemůžu se sestrou a manželem ani promluvit. Na Leničku, která za nic nemůže, se nedokážu podívat!
Všechno jsem ztratila! Zůstal mi jen starý nešťastný otec a děti, které se nemůžou v našich rodinných vztazích zorientovat. Najednou je sestřenice jejich nevlastní sestra!
Jsem psychicky vyřízená. V noci nemůžu spát, polykám prášky na nervy. Nevím, jestli se s tím někdy srovnám.
Příběh paní Jany
