Hlavní obsah

Rakovina mi zničila manželství

Foto: Pixabay: RemiKs

ilustrační obrázek

Tu bulku v prsu jsem neobjevila já, ale manžel. Vůbec jsem o ní nevěděla. Při svém uspěchaném životě mě ani nenapadlo věnovat chvilku samovyšetření.

Článek

Je mi pětatřicet. Nikdy jsem nebyla vážněji nemocná, kromě sem tam nějakého nachlazení. Jsem manažerka v jednom podniku. Práce mě baví. Já přece nemám čas chodit po doktorech!

„Musíš okamžitě na vyšetření“ naléhal manžel „snad to nebude nic vážného“.

Tentokrát jsem ho poslechla a zašla na gynekologii. Když jsem čekala na vyšetření mamografem, v hlavě mi zněla slova gynekologa:

„Půjdete na mamograf, nesmíme nic podcenit“.

V čekárně mě přepadla obava: co když je to rakovina?

Bohužel, po vyšetření se moje obava potvrdila.

Agresivní forma rakoviny mě připravila o prso. Následovala chemoterapie. Vypadaly mi vlasy, otékal mi obličej a levá ruka, bylo mi špatně.

Byla jsem na nemocenské a přepadaly mě deprese, špatná nálada. Stále dokola mi v hlavě zněla otázka: Proč zrovna já?

Krizi mi pomohly překonat ženy se stejným osudem. Ukázaly mi, že žít sedá i s jedním prsem. Začala jsem vnímat svět kolem sebe: kino, divadlo, knížky a krásná příroda. Na to všechno jsem před tím neměla čas.

Manžel se změnil. Pozoroval mě soucitným pohledem, byl zamlklý.

„Nedívej se na mě tak nešťastně. Poslední testy dopadly dobře, uzdravuju se. Už mi rostou vlasy.“ Vzala jsem jeho ruku, aby si pohladil čerstvého ježka na mé hlavě.

Ucukl a pak řekl plačtivým hlasem:

„Nezlob se, nemůžu. Nevím, co se to se mnou stalo, je mi to moc líto a jsem z toho nešťastný“. S hlavou v dlaních se rozplakal.

Pomalu mi to docházelo. Po návratu z nemocnice jsme začali spát odděleně. S tím nápadem jsem přišla já. Cítila jsem se mizerně a potřebovala jsem klid.

Když jsem navrhla, že se vrátím do ložnice, říkal, ať nespěchám, že potřebuju soukromí, než se úplně uzdravím.

„Ty už mě nebereš jako ženu“ zeptala jsem se na rovinu „štítíš se mě, jako bych byla malomocná“.

„Nezlob se, nemůžu za to. Chtěl bych, aby bylo všechno jako dřív, ale nejde to…“

„…už nemůžeš se mnou spát a zůstáváš se mnou jenom ze soucitu? Kam se poděla tvoje láska?“

Bylo mi hrozně. Ale vím, že tuhle krizi zvládnu. Překonala jsem těžkou nemoc, nalezla vnitřní sílu žít dál. Nechci zůstávat ve vztahu, kde lásku nahradila lítost.

Vždyť na světě je tak krásně!

Příběh Renaty

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám