Článek
Rádi jsme se od ní nechávali navést k útěku z vyučování a ke kuřáckým přestávkám. Všichni jsme ji obdivovali. Dokázala přivést kantory k šílenství. Po rodičovských schůzkách mívala zaracha, protože si třídní stěžovala, že v přestávkách, místo přípravy na vyučování, svádí kluky.
Ovšem Jana měla v hlavě samé legrácky, kluci ze třídy ji nezajímali.
My, holky, jsme se po prázdninách těšívaly na její vyprávění. Bledly jsme závistí, když nám vyprávěla svoje prázdninová milostná dobrodružství.
Třeba o automobilovém závodníkovi, vášnivém Italovi, nebo o zkušeném číšníkovi.
Byli jsme přesvědčeny, že tolik zkušeností, jaké má ona, nemůžeme získat ani za celý život.
Puberťáci ze třídy ji nezajímali. Brzy pochopili, že tuhle krásku nemá smysl balit.
A teď jsem ji potkala! Po devatenácti letech! Ahoj Jano! Jak jde život? A co chlapi? Zašly jsme spolu na skleničku.
Jana se rozpovídala o tom, že pověst zkušené milovnice na které vědomě pracovala, jí pěkně zavařila!
„Všechny milostné historky jsem si samozřejmě vymýšlela. Bála jsem se, že se mi budete smát. Když jste si vyprávěly, s kým a kde randíte, já jsem neměla co říct.
A tak jsem se tvářila, že tohle už mám dávno za sebou, že už mě nemůže nic překvapit. A zatím jsem tiše trpěla.
Když mě nějaký kluk doprovázel z diskotéky, líbání jsem se vyhýbala jen pro to, že jsem se bála trapasu. Vždyť by to určitě poznal, že se líbám poprvé! Já jsem svým chováním spíše vyvolávala představu, že pokud mě někdo získá, parádně si užije!
To by koukali! Vždyť jsem byla pořád panna!
Panenství se pro mě stalo neřešitelným problémem.“
Jana se odmlčela, napila se vína a pokračovala:
„Bylo to trauma, které mi bránilo obstát mezi vrstevníky. Bez lásky a touhy získávali sexuální zkušenosti a když je neměli, byla to ostuda. A to já nechtěla.
V sedmnácti letech se mi začalo hroutit sebevědomí a ve dvaceti jsem si připadala odepsaná. Vždyť jsem byla stále panna!
Věřila jsem, že ten pravý na mě teprve čeká. Jak mu ale zdůvodním svoji neposkvrněnost?
Proč je vlastně počestnost chápána jako důvod k výsměchu? Nemělo by to být spíš naopak?
Myslela jsem si, ve své naivitě, že muže, který ocení moji čistotu najdu mezi věřícími. Sblížila jsem se s mužem, vychovatelem, který měl stejné pocity jako já.
Plně jsem mu důvěřovala. Lišili jsme se však v tom, že já bych po dvou letech známosti sexuální život přivítala, on se mu bránil. Chápala jsem, že jako katolík musí jisté věci dodržovat, ale…
Bylo mi 23 a mu o dva roky víc. Jak to může vydržet? Tvrdil mi, že ho přitahuju, ale on prý musí počkat na svatební noc!
Chodili jsme spolu další tři roky. Všechny mé kamarádky už měly děti, jen já pořád nic. Byla jsem panna!“
Jana se znovu napila a pokračovala ve své zpovědi:
„Odpromovala jsem a nastoupila do školství. Bylo to sice proti mým zásadám a představám, ale požádala jsem přítele o ruku.
Najednou měl jasno! Půjde studovat teologii. Dostala jsem hysterický záchvat. Nejraději bych ho zabila! A co já?! Co já?! Křičela jsem, brečela, prosila…
Zůstala jsem v šestadvaceti na ocet. Neposkvrněná! Navíc se svou hezkou vizáží. Copak by nějakého chlapa napadlo, že jsem nikdy v životě neměla chlapa?
Co budu dělat? Vždyť i já se chci vdát, mít děti, ale kde někoho najdu?
Dlouho se nedělo nic. A pak to přišlo jako blesk z nebe! Zamilovala jsem se do krásného barmana, který mě obsluhoval, když jsem seděla v baru se svou spolupracovnicí. Bar jsem začala navštěvovat častěji s kamarádkmi a nakonec se nechala pozvat na rande.
Na rozdíl od mého bývalého by barmanovi určitě nevadilo, kdybychom se vyspali hned první večer. Chvíli jsem hrála zkušenou ale pak jsem musela s pravdou ven!
Jeho výraz se v tu ránu změnil! Bylo po vzrušení. Zbylo jen rozčarování. Stalo se přesně to, čeho jsem se vždycky obávala. Jako žena jsem selhala!
Je mi 37. Mám doživotní komplex. Ale nedávám to znát. Chovám se jako na gymplu. Můj život je jedno velké divadlo. Jsem flirtující zkušená žena, která má na každém prstu deset nápadníků, sňatek je pro ni přežitek a přece nepřivede do tohohle děsného světa děti.“
Byla jsem překvapená Janinou zpovědí. Najednou mi jí bylo líto.
Když jsme se rozloučily, Jana koketně mrkla na číšníka a odcházela plavnou chůzí za zálibných pohledů mužů.
