Článek
K osmnáctým narozeninám mi rodiče koupili zájezd do Španělska. Jeli jsme přes noc, takže větší část cesty jsme prospali.
Na jedné z čerpacích stanic za hranicemi autobus zastavil. Bylo třeba udělat přestávku.
I když v autobuse byla toaleta, nebylo možné ji použít. Prý, jak nám hned na začátku sdělil řidič, toaleta je nefunkční.
Na WC byl boj nejen o záchod, ale i o umyvadlo. Mytí, čištění zubů a ranní toaleta. Předem jsem litovala uklízečky.
Čerpací stanice měla i malé bistro. A tady se projevila naše česká povaha.
Některým z našeho autobusu bylo zatěžko utratit za kávu. Vymysleli způsob, jak kávu uvařit a ušetřit. Na pánských záchodcích vytáhli ze zdi automat na prodej prezervativů, položili vařič vedle pisoáru, zastrčili do zásuvky a vesele vařili kafe.
Jeden muž z obsluhy bistra odcházel z WC zrovna ve chvíli, kdy se na podlaze vedle pisoárů zalévaly hrnky s kávou horkou vodou.
Samozřejmě, že to hned řekl svým kolegům v bistru. Na nás, kteří jsme tam seděli se celou dobu dívali s pohrdavým úšklebkem. Hrozně jsem se styděla, že jsem Češka.
Můj pocit nezmizel ani po nastoupení do autobusu.
Ještě teď mám před očima „paničky“ jak si ukazují, kolik menstruačních tampónů si vzaly na dámských toaletách. Neštítily se vzít si i toaletní papír.
Bylo to zadarmo!
Příběh Ivany V.
