Článek
Jedno jablko denně udrží doktora daleko. Cukr je jed. Lepek je nepřítel. Sacharidy po šesté večer se mění v tukovou apokalypsu. Zázvor pálí kalorie. A čím víc zelené barvy na talíři, tím víc zdraví v životě. Výživových doporučení je víc než receptů na šťastný život – a řada z nich žije vlastním životem, bez ohledu na to, co říká věda. Mnoho z nich vzniklo ze zjednodušení, některé z nedorozumění, ale většina z nich přetrvává proto, že na ně chceme věřit.
Lidé mají přirozenou potřebu najít jednoduchá řešení. A výživa je ideální pole – všichni jíme, všichni máme zkušenost a každý si může myslet, že „ví“. A tak se snadno uchytí tvrzení, která vypadají logicky, zní věrohodně – a občas je říká někdo ve sportovním oblečení a s šesti procenty tuku. Ale populární neznamená pravdivé.
Jedním z nejrozšířenějších mýtů je, že sacharidy jsou špatné a tloustne se z nich. Ve skutečnosti jsou sacharidy hlavním zdrojem energie pro mozek i svaly. Rozdíl je v jejich kvalitě – něco jiného jsou průmyslově zpracované cukry ve sladkostech, a něco jiného komplexní sacharidy v celozrnném chlebu nebo bramborách. Podle WHO a Harvard School of Public Health mají být sacharidy i nadále významnou součástí jídelníčku – nikoliv však v podobě přeslazených nápojů a moučníků, ale v přirozené formě s vlákninou.
Podobně se démonizují tuky, které jsou ale pro tělo zcela nezbytné – nejen jako zdroj energie, ale i pro vstřebávání vitamínů A, D, E a K. Studie Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) i Americké dietetické asociace ukazují, že důležitý není ani tak celkový příjem tuků, jako jejich kvalita: nasycené a transmastné kyseliny ano – ale s mírou, nenasycené tuky z ryb, ořechů a rostlinných olejů jednoznačně ano.
Dalším oblíbeným omylem je víra v „detoxikační“ potraviny a nápoje. Tzv. detox čaje, šťávové kúry a jablečná „očista“ slibují, že očistí vaše tělo od toxinů. Problém je, že tělo má vlastní detoxikační systém – říká se mu játra a ledviny – a pokud funguje, žádnou kúru nepotřebuje. A pokud nefunguje, pak vám nepomůže ani zázračný čaj z aloe, ale lékař.
Rovněž věta „musíš jíst 5× denně“ je přežitek. Moderní výživová věda potvrzuje, že neexistuje univerzálně „správný“ počet denních jídel. Rozhodující je celková energetická bilance, rozvržení živin, a především to, co komu vyhovuje. Tříchodová večeře v devět večer není problém, pokud předtím nejíte celý den a vše sedí v kontextu.
Speciální kapitolou jsou pak potravinové fobie – lepek, laktóza, cukr, sója, lektiny… Na každou složku stravy existuje někdo, kdo vás přesvědčí, že je to tichý zabiják. Ano, existují lidé s celiakií či intolerancemi. Ale drtivá většina lidí může běžné potraviny jíst bez obav – pokud to nepřeženou a pokud jim individuálně nevadí.
Proč jsou mýty tak přitažlivé? Protože slibují jednoduché odpovědi. A protože v nás rezonuje touha mít věci pod kontrolou – a když věříme, že vyloučením jedné složky „vyřešíme“ zdraví nebo váhu, máme pocit jistoty. Jenže realita výživy je komplexní. A právě proto je tak důležité se k ní stavět racionálně, bez strachu a s kritickým myšlením.
V dalších dílech této série se podíváme na konkrétní potraviny, které byly v minulosti démonizovány zbytečně, a naopak na ty, které se za „zdravé“ jen vydávají. Mezitím si pamatujte: nejlepší výživa je ta, kterou zvládnete žít – ne jen přežít.
