Článek
Kočičí ráje
Známé přání žáky Macha, které pronesl do kouzelného sluchátka, se čas od času rozhodně někdo přenést do reality. V jeho domě se to postupně začíná plnit dalšími a dalšími kočkami. Je však nutné odlišovat dva různé případy. V tom prvním se lidé rozhodnou kočkám skutečně pomáhat. Kromě dobrého úmyslu mají však také dobrou představu o tom, co kočky potřebují, disponují vhodnými prostorami i dostatkem prostředků. Takové profesionálně vedené útulky jsou pro kočky požehnáním.
O jednom takovém v Dubí u Teplic vyšla v médiích aktuální reportáž. V současné době je v něm 135 koček, které zde čekají na adopci. K idylce má však situace daleko, opuštěných koček přibývá a zájemců o adopci naopak ubývá. K novým majitelům se podaří umístit jen zlomek koček. Ty, které mají nějaký zdravotní problém nebo nejsou dostatečně roztomilé či mazlivé, mají šanci na nalezení nového domova prakticky nulovou. To ale kočky naštěstí nevnímají, postaráno je zde o ně výborně. Otázkou je, do jaké míry je provozování takového útulku udržitelné.
Kde trpí kočky i lidé
Pak je zde ale ještě druhá kategorie kočičích domů. Jejich majitelé mají sice vnitřní představu o tom, že kočkám pomáhají a zachraňují je před smrtí, ve skutečnosti na to ale nemají prostředky, znalosti ani schopnosti. To pak vede k případům, jako byl ten, který se udál letos v létě v Brazílii, konkrétně v okrese Santa Catarina.
Starost o kočky je řehole.
Žena ve věku 73 let měla ve svém bytě o rozloze 200 metrů čtverečních na 400 koček. Není třeba dodávat, že byly ve značně zuboženém stavu. Proč se podobné případy stávají? Psychologové pro to mají odborný termín. Nutkavé potřebě hromadit zvířata říkají Noemův syndrom podle biblického hrdiny, který měl zachránit faunu světa před potopou.
Tito lidé jsou hluboce přesvědčeni, že zvířatům poskytují domov plný lásky a záchranu před smrtí. Nedokážou však reálně zhodnotit jejich zdravotní stav ani své vlastní možnosti tak, jak jsme o tom už mluvili. Jejich snaha pomáhat se s tímto syndromem mění v pravý opak.
A důvody? Jedná se spíš o jejich kombinaci. Zvířata pro tyto lidi představují náhradu za chybějící lidské vztahy, zdroj bezpodmínečné lásky a ochranu před osamělostí. Každé zvíře vnímají jako jedinečnou bytost a představa, že by o něj měly přijít nebo že by se o něj někdo jiný nepostaral stejně dobře, v nich vyvolává paniku a těžký úzkostný stav. U toho to ale nekončí.
S tím, jak se situace v domě začne zhoršovat, objeví se zápach, nečistota a přibývají nemocní jedinci, se lidé dobrovolně uzavírají před okolním světem. Přestávají zvát návštěvy, odpojují se od rodiny a přátel ze strachu před odsouzením, což jejich závislost na zvířatech ještě více posiluje. A aby toho nebylo málo, i když zasáhnou úřady a zvířata těmto lidem odeberou, lidé začínají velmi často okamžitě znovu zvířata hromadit.
To, co je často označováno jako podivínství nebo bláznovství, je stav mysli, který není na místě zatracovat, ale spíše svěřit do péče odborníků.
