Článek
Zrození zabijáka
Přelom 19. a 20. století byl pro dříve odlehlé oblasti na pomezí indického regionu Kumaon a Nepálu ve znamení stále častějšího pronikání člověka. Tam, kde dříve žilo jen několik málo vesničanů, začali najednou proudit železniční dělníci a řada dalších lidí zabydlujících se v nových nebo rozšiřujících se městech.
Pro divokou přírodu to znamenalo nepříjemné změny. Lidé káceli lesy kvůli zemědělské půdě nebo těžbě dřeva. Stále více také lovili zvěř, čímž začali konkurovat šelmám jako byl tygr indický, někdy nazývaný také jako tygr bengálský. Tygři a lidé se tak střetávali stále častěji. Když v prvních letech dvacátého století začali v Nepálu mizet první vesničané, žádné velké pozdvižení to ale nevyvolalo. Několik zmizelých vesničanů úřady vůbec nezajímalo a i sami vesničané brali občasný útok divokých zvířat jako nedílnou součást života. Ve skutečnosti se ale začal rozvíjet příběh, který je dnes součástí Guinnessovy knihy rekordů.
Trofej z čampávatské tygřice zastřelené roku 1907.
Příběh čampávatské tygřice
Právě proto, že si počátků vražedného řádění vlastně nikdo pořádně nevšiml, dodnes nevíme, kdy přesně to všechno začalo. Když ale začal počet lidí, kteří zmizeli při práci v lese nebo na polích narůstat, informována byla i nepálská vláda. Těla řady obětí byla nalézána poblíž vesnic s jasnými stopami tygřích drápů a zubů. V některých případech se těla najít nepodařilo vůbec. Strach zasáhl velké území nejen v Nepálu, ale později i v indickém Kumaonu.
Strach z tygra doslova ochromil celou oblast. Přestaly se konat trhy, slavnosti a lidé začali mluvit o přízraku nebo o trestu Bohů. Vše se ještě zintenzivnilo poté, co neuspěla ani výprava nepálské armády. Vojáci tygřici sice definitivně vyhnali na indické území. Zastřelit se jim ji ale nepodařilo a ona zabíjela dál.
V roce 1907 dorazil do kumaónského města Naini Tal známý lovec lidožravých šelem Jim Corbett. Ten se v Nepálu narodil skotským rodičům a v té době už byl místní legendou. Lovu se věnoval prakticky od dětství a v mnoha vesnicích pomohl ulovit šelmy, které je terorizovaly. Corbett nicméně nebyl žádný krvelačný sběratel trofejí. Šelmy lovil proto, aby ochránil vesničany. Dobře si přitom uvědomoval, že tygři nebo třeba levharti, kteří zabíjejí lidi, to dělají jen proto, že nemají jinou možnost.
Jim Corbett nelovil pro trofeje, chránil vesničany a dobře věděl, že zvířata se jen snaží přežít.
Corbett dokázal tygřici vystopoval a v roce 1907 ji zastřelil poblíž vesnice Čampávat, podle které následně dostala své jméno. Poté co podrobně prozkoumal její tělo, opět si potvrdil, že ani tato tygřice nebyla žádným ztělesněním zla. Kromě toho, že se v regionu pohybovalo stále více lidí a její životní prostor se tak neustále zmenšoval, nesla si jedno staré a vážné zranění. Někdy v minulosti ji totiž zasáhla kulka a nevratně poškodila její zuby. Tím ale tygřice přišla o možnost bránit svoje území proti jiným tygrům a lovit větší a rychlá zvířata jako byli jeleni.
Jediná kořist, které byl dostatek, a na kterou se svým handicapem stačila, byl člověk. Během několika let jich ulovila minimálně 436, zhruba polovinu v Nepálu a polovinu v Indii. Při lovu si počínala neobyčejně obratně a chytře. Vybrala si osamělého člověka, kterého okamžitě zabila a snědla. Poté se ihned přesunula do jiné oblasti, často vzdálené i 30 km. S touto strategií dokázala přežít dlouhé roky. Cenou za to byly stovky mrtvých lidí, které lze však tygřici vyčítat jen stěží. Čampávatská tygřice dělala jen to, co musela.
