Článek
Masakr na ostrově Ramree
V únoru roku 1945 již byl válečný osud Japonského císařství zpečetěn. Jeho vojáci byli ale stále odhodlaní bojovat do posledního dechu. V prostoru Barmy, tedy dnešního Myanmaru, se navíc stále drželi a britsko-indická vojska měla k definitivnímu vítězství daleko. Dne 19. února posledního válečného roku se právě na tomto bojišti odehrál děsivý příběh, který je stále opředen závojem tajemství.
Britové a Indové na ostrově Ramree útočili na japonskou posádku čítající asi 1000 vojáků. Ti před spojenci ustoupili do mangrovových močálů. S příchodem večera ale začali vojáci jeden po druhém mizet pod hladinou a tmu prořezávaly jejich zoufalé výkřiky. Ozývala se chaotická střelba. Další den zbylo z tisícovky Japonců pouhých 500 mužů. Co se tedy přesně stalo?
Největší zvířecí útok v dějinách nebo legenda stojící na vodě?
Již o pár dní později se zpráva o události objevila v britských novinách a šířila se dále do světa. Všude bylo přitom uváděno, že oněch 500 Japonců zabili během jediné noci krokodýli mořští. Tuto interpretaci dlouho nikdo nezpochybňoval, věřili jí i britští vojáci, kteří Japonce pronásledovali. Dokonce se v následujících letech mohli o krokodýlím útoku dočíst i majitelé některých vydání Guinnessovy knihy rekordů.
Britští vojáci se vyloďují na ostrově Ramree, kde následně zatlačili Japonce do močálů.
V roce 2015 se na událost zaměřil britský historik Samuel Willis. Ten poctivě prošel veškeré dokumenty, které se k události vázaly, dobová vojenská hlášení, reporty apod. Dospělo k závěru, že skutečnost byla trochu jiná, než jak byla dlouhá desetiletí popisována. Podle něj padla naprostá většina Japonců buď kvůli britské palbě nebo se v bažině utopili. Je samozřejmě možné, že v ojedinělých případech mohl krokodýl zaútočit, většinou si ale pochutnávali na mrtvých tělech. Není těžké pochopit, že v dané situaci si vojáci toto děsivé divadlo vyhodnotili jako masový útok krokodýlů a podle toho pak podávali svědectví.
Willisovi dávají za pravdu také zoologové. Krokodýl mořský je samozřejmě vrcholový predátor, se kterým si není radno zahrávat. Jedná se o největšího plaza na světě, jehož délka může přesáhnout šest metrů a vážit může více než jednu tunu. Stisk jeho čelistí je potom vůbec nejsilnější v celé živočišné říši. Nejde tedy o to, že by krokodýl nemohl zabít člověka. Člověk je pro něj velmi snadnou kořistí. Problém je spíš v tom, že aby během jediné noci sežrali krokodýli 500 lidí, na relativně malém prostoru by muselo těchto predátorů žít okolo tisícovky. A to je prakticky vyloučené, neboť mangrovové močály na ostrově by tolik krokodýlů prostě nemohly uživit.
Co říci závěrem? V bažinách na ostrově Ramree skutečně nalezly smrt stovky japonských vojáků. Na několika z nich krokodýli jistě hodovali. Přisuzovat těmto plazům 500 životů za jedinou noc je ale poněkud přehnané. Mimochodem, odhady mluví o tom, že krokodýl mořský zabije v dnešní době na celém světě asi 300 lidí ročně. O místo mezi nejobávanějšími predátory světa tak rozhodně nepřijde.
Zdroje informací: https://zoom.iprima.cz/valky/vojaci-krokodyli-zahada-504868
