Článek
Co je energetická chudoba?
Začít musíme samozřejmě vysvětlením tohoto pojmu. Obecně jde o výraz, který popisuje stav, kdy jedinec či celá domácnost nemají dostatečný přístup k moderním energetickým službám, případně k nim nemají přístup vůbec. Jak již bylo řečeno, jedná se o fenomén globální. Má proto hned několik možných variant.
Zatímco v rozvojových zemích, především pak v Subsaharské Africe nebo v jihovýchodní Asii, označuje stav, kdy lidé elektřinu nemají vůbec a ani ji mít nemohou, neboť v oblasti není vybudována příslušná infrastruktura. V rozvinutých částech světa jako je Evropa má pojem energetická chudoba trochu jiný význam. U nás samozřejmě nehrozí, že domácnost není připojena k elektrické síti. V našem případě jde o nedostatek finančních prostředků na pokrytí základních energetických potřeb. Ještě lepší představu nám dá oficiální definice energetické chudoby, kterou stanovilo Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Domácnost je energeticky chudá, pokud nemá dostatečný disponibilní příjem a přístup k základním energetickým službám potřebným k uspokojení svých základních potřeb, jako je vytápění, teplá voda, chlazení, osvětlení a energie pro napájení spotřebičů, a to v důsledku alespoň jednoho z následujících faktorů:
- vysokých výdajů za energie, nebo
- vysoké energetické náročnosti bydlení
V obou případech, jak v rozvojových zemích, tak v těch rozvinutých, je energetická chudoba fenoménem z dalekosáhlými důsledky.
Energetická chudoba a je jí dopady
Začněme několika čísly. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že bez přístupu energie žije na světě asi 700 milionů lidí. Pro všechny z nich to znamená výrazně nižší životní úroveň a především velmi malou šanci na její zlepšení. Bez elektrické energie mají totiž lidé velmi omezenou možnost vzdělávání nebo třeba spuštění vlastního podnikání. V neposlední řadě má i vážné dopady na životní prostředí. Bez elektrické energie jsou lidé závislí na spalování biomasy či uhlí, což vede ke zvyšování emisí, úbytku lesů apod.
Energetická chudoba „po africku“.
Tento způsob vytápění ve spojení s nutností používat otevřená ohniště má potom i dramatické zdravotní dopady. K tomu je třeba si připočíst to, že v oblastech bez přístupu k elektrické energii nemohou fungovat nemocnice, nelze provozovat očkovací centra apod.
Evropská podoba energetické chudoby pak nemá o nic menší důsledky. Ukazuje se, že v zemích s chladnějším klimatem, mezi ty lze počítat i Velkou Británii či Česko, narůstá v zimních měsících úmrtnost mezi seniory, která má příčinu právě v onemocněních souvisejících s nedostatečným vytápěním. I v Evropě má potom energetická chudoba negativní dopad na možnosti dalšího rozvoje. I u nás mají děti z takových domácností složitější přístup ke vzdělání, jejich rodiče k podnikání apod.
Zatímco v Africe nebo v Asii je příčina energetické chudoby zjevná, tedy chybějící infrastruktura, u nás může jít o dva faktory: nízké příjmy domácnosti nebo energeticky neefektivní bydlení, případně kombinace obou.
Řešení energetické chudoby by přitom mělo pozitivní celospolečenské dopady, jak v rozvojových zemích, tak i u nás. Problémy totiž nezůstávají v dané domácnosti, ale přenášejí se i dále do společnosti, které tím také narůstající náklady na jejich řešení. Jinými slovy, je na čase se zamyslet nad tím, zda by neměl být přístup k elektrické energii brán jako ze základních lidských práv. Nepochybně by to narazilo na celou řadu politických, společenských i technických problémů, je otázkou, zda by se nám to všem vlastně nevyplatilo.
