Článek
Malá pevnost jako věznice pražského gestapa
Zatímco obec Terezín se definitivně proměnila v židovské ghetto v červenci 1942, tzv. Malá pevnost sloužila jako věznice pražského gestapa již od června 1940. Do května roku 1945 prošlo tímto místem 27 000 mužů a 5000 žen. Celkem 2600 lidí zde zemřelo, ať již byli popraveni, zemřeli hlady, vyčerpáním, na následky mučení nebo během epidemií. Další byli samozřejmě transportováni do koncentračních či přímo vyhlazovacích táborů apod. Nacisté zde soustředili odbojáře a další své odpůrce jako byli Sokolové, komunisté a příslušníci dalších skupin.
Podmínky v Malé pevnosti Terezín byly samozřejmě otřesné a většina vězňů si dobře uvědomovala, že v propuštění doufat nemohou. Někteří se proto rozhodli pro pokus o útěk. Šlo nicméně o podnik téměř sebevražedný. Důvodem byl jednak fakt, že vězni byli přísně střeženi velkým množstvím německých vojáků, i to, že Malá pevnost je velmi dobře chráněna a jakýkoliv pokus o útěk byl technicky nesmírně náročný. Je třeba vzít v potaz také to, že kdokoliv se pohyboval po protektorátu bez potravinových lístků, neměl prakticky možnost opatřit si jídlo. Samotný útěk, byť velmi náročný, byl vlastně tou snazší částí. Následné přežití bylo ještě náročnější.
Jedna z budov (konkrétně nemocnice) v areálu Malé pevnosti Terezín.
Útěky se špatným koncem
Přes objektivní zoufalost takového činu neviděla řada vězňů jiné východisko ze své situace, než pokus o útěk. Nevíme přesně, kolikrát se o to někdo pokusil. Je však jisté, že naprostá většina pokusů skončila nezdarem. Z let 1941 až 1942 jsou známy dva případy při nichž se vězňům podařilo získat klíče umožňující opuštění Malé pevnosti. V obou případech je ale dozorci dostihli. Jeden vězeň byl potrestán surovým bitím, druhý byl mučen. Neúspěchem končily i pokusy schovat se v některém z nákladních vozů.
Vzhledem k minimální šanci na úspěch se vězni pokoušeli o útěk spíše v době, kdy byli převáženi na práci mimo Malou pevnost. I tak se útěk podařil jen malému počtu z nich. Přesto však existuje jeden příklad podařeného útěku přímo z Malé pevnosti.
Velký útěk z Malé pevnosti
V zimě 1944 byli v Malé pevnosti vězněni také příslušníci odbojové organizace nazývané Druhá lehká tajná divize. Dva z nich se jmenovali Josef Mattas a Miloš Ešner. Oba byli z Plzeňska a v Terezíně se seznámili s Františkem Maršíkem, který byl také z Plzně. Společně začali plánovat útěk. Využili při něm pomoci spoluvězně Otakara Cvrčka, který obvykle pracoval na vězeňském dvoře, který se shodou okolností nacházel v místech, kde byly zdi pevnosti nejnižší.
Vězňům se podařilo opatřit si malý žebřík a 6. prosince 1944 šli do akce. V tento den měly stráže jakousi oslavu, a proto byli dozorci méně ostražití. Foukal navíc silný vítr a padal nepříjemný, zledovatělý sníh. Cvrček všechny tři zamknul ve dvoře a ti s příchodem tmy přelezli zeď. Díky extrémně špatnému počasí nebylo možné je pronásledovat, protože ani služební psi je v těchto podmínkách nemohli stopovat. Během přechodu zaplavených příkopů v podobě bažin se skupina rozdělila, neboť Josef Mattas se ostatním ztratil. Útěk se však zdařil všem třem. Na jaře sice gestapo Ešnera s Maršíkem našlo a zatklo, oba se však naštěstí konce války dožili. Josef Mattas se potom dokázal skrývat až do osvobození. Útěk této trojice je tak jediným potvrzeným úspěšným útěkem za celou dobu fungování Malé pevnosti, coby nacistického vězení.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/exhibit/chladkova-ludmila-terezinske-ghetto/
