Článek
Počátek pivovarnictví u nás
Ačkoliv je česká pivní kultura skutečně světoznámá a se 140 litry piva na osobu za rok (dlouhodobý průměr, v roce 2025 je spotřeba nižší) jsme jeho největší konzumenti, jeho vynález si nárokovat ani v nejmenším nemůžeme. Pivo se vařilo již před téměř deseti tisíci lety v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce. Lze proto předpokládat, že na našem území se pivo objevilo dávno předtím, než začíná naše psaná historie.
První nezpochybnitelná zmínka o vaření piva v Čechách je z roku 993. Pivo tenkrát vařili mniši v Břevnovském klášteře. Jenže se jeho vaření a následně pravděpodobně i konzumaci věnovali až příliš nadšeně a biskup, pozdější svatý Vojtěch, jim toto podnikání zakázal. Tento zákaz přetrval až do 13. století, kdy jej zrušil papež Inocenc IV. na prosbu krále Václava I. Za zdmi Břevnovského kláštera se pivo ale připravovalo vesele dál. V této době stále přetrvávala tradice toho, že každá rodina si vaří své pivo sama doma.
Pivo se u nás vařilo odjakživa.
Přesto ale existovaly pivovary u klášterů nebo hradů velké výrobny. Za zmínku stojí Vyšehradská kapitula. Ta byla založena v roce 1088 a již v její zakládací listině se mluví o výrobě piva. Jsou v ní dokonce uvedena jména tří sládků, kterým se tehdy říkalo pivovařiči. Šlo o Sobíka, Šešůru a Častoně z osady Trávník. Jedná se o tři nejstarší známé sládky naší historie.
I v 11. století ale platilo, že pivo může také způsobovat problémy. I tehdejší zákony už počítaly s tím, že nadměrné pití piva vedoucí k opilství je třeba postihovat. V roce 1039 vydal kníže Břetislav I. soubor zákonů, které mířily právě na opilce. Nejzajímavější na něm je, že tresty byly nejen pro samotné opilce, ale i pro krčmáře, kteří je „přechovávali“. Takovému krčmáři hrozilo kromě pobytu na pranýři také oholení hlavy, nebo rozbití veškerého nádobí. Tresty byly ve středověku dosti kreativní. Je však třeba říct, že ne každý opilec byl nutně pivař. V této době byla nesmírně populární také medovina.
V průběhu středověku se stala z pivovarnictví jedna z nejdůležitějších součástí tehdejší ekonomiky. Významným datem byl rok 1330, kdy v Praze začalo platit pravidlo o tom, že pivo lze vařit pouze uvnitř městských hradeb. To se následně rozšířilo do dalších měst a obcí. Výroba piva začíná být více organizovaná a regulovaná. Začaly vznikat cechy pivovarníků, kteří dohlížejí na kvalitu pivu, ale i morálku pivovarníků. Karel IV. potom ustanovil svatého Václava jako patrona českých pivovarníků.
Pivo v novodobých dějinách
Je možné, že si při čtení představujete orosenou sklenici dobrého plzeňského piva. To je ale mylná představa. Pivo ve středověku vypadalo a chutnalo úplně jinak než pivo dnešní. První velké změny nastaly v 18. století, kdy sládek František Ondřej Poupě, který postupně působil v pivovarech v Třebíči, Štěkni, v Tachově, v Jinonicích u Prahy, ve Slaném a v Brně, začal zavádět nové metody výroby piva. Díky nim se pivo stávalo světlejším a pomalu začalo měnit svoji strukturu. František Ondřej Poupě byl také autorem první české vědecké práce o pivovarnictví a moderní učebnice nazvané „Počátkové základního naučení o vaření piva“.
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.
Přelom potom nastal v roce 1842, kdy plzeňský sládek Josef Groll uvařil první várku spodně kvašeného piva se třicetidenním zráním. Zrodilo se tak pivo typu Pils, který dnes tvoří 70 procent světové pivovarnické produkce. Do Prahy doputoval nový typ piva o rok později a první hospodou, kde se začalo točit, byla legendární hospoda u Pinkasů. S tím, jak je dnes pivo tohoto typu populární a produkuje jej prakticky každý pivovar, je v zajímavém kontrastu článek z roku 1853. Tenkrát se v Pražských novinách objevilo varování před napodobeninami plzeňského ležáku.
Rozšíření plzeňského ležáku do světa nebylo samozřejmě příliš možné před nástupem železniční dopravy. Do té doby závisela distribuční síť jen na formanských povozech, a s tím se celosvětová dominance na trhu buduje poměrně těžko. Platilo to i přesto, že ani dlouhá doba dopravy se na kvalitě plzeňského piva neprojevovala příliš negativně. Tím už se ale dostáváme k dnešku. Ležáky u nás stále hrají prim, přesto ale zažíváme další významnou změnu české pivní kultury. Stále více se setkáváme s novými typy piv jako jsou piva ochucená.
Popularita roste také u piv nealkoholických. Neznamená to ale, že česká pivní kultura skončí, bude zde i nadále, a ještě dlouho bude patřit k základním charakteristikám naší země.
