Článek
Kde se vzal panelák
V České republice je asi 1,25 milionů bytů v panelových domech, které slouží jako domov pro celou třetinu obyvatel České republiky. Už z těchto čísel je patrné, že paneláky jsou fenoménem, který prostě nelze ignorovat. Jednoznačné odmítnutí tohoto bydlení se ve světle takových čísel jeví poněkud krátkozraké. Protože nám pod slovem panelák většinou vyvstane na mysli Jižní Město, nebo jiné velké sídliště ze 70. a 80. let, spojujeme si panelovou výstavbu především s dobou normalizace. I to se nepochybně propisuje do negativního vnímání panelových domů. Za historií paneláků musíme ale naopak na západ.
Nápad stavět bytové domy z prefabrikovaných dílů se zrodil ve Spojených státech na začátku 20. století. Za jeho autora je považován architekt Frank Gilbreth. Idea se ve velkém poprvé prosadila po první světové válce v Evropě. Právě z této doby pocházela první velká panelová sídliště stavěná ve Francii, či Německu. Ani v tehdejším Československu ale nešlo o nic neznámého. S tímto typem výstavby experimentovala ve Zlíně firma Baťa. Ve 30.letech se tímto způsobem stavěly v dobách velké hospodářské krize dělnické kolonie ve Spojených státech. Skutečný rozmach panelových domů přišel ale po druhé světové válce.
Po skončení druhé světové války bylo třeba jednak rychle postavit nové byty nahrazující ty zničené, především ale došlo k populační explozi. Rostoucí počet lidí bylo potřeba někde ubytovat. V západní i východní Evropě se proto koncept panelového domu velmi dobře hodil. První panelový dům v dnešním smyslu u nás vyrostl v pražských Ďáblicích. Stalo se to v roce 1953, ani on ale ještě nepřipomíná paneláky z velkých sídlišť. Navenek působil jako klasický předválečný dům, omítnutý, se šikmou střechou i poměrně velkorysou plochou jednotlivých bytových jednotek.
Některá sídliště dodnes těží z toho, že byla plánována jako urbanistický celek. Zeleň byla jeho nedílnou součástí.
Zlatá éra panelových domů
Od 60. let, především pak v letech 70. a 80. se začaly paneláky stavět opravdu ve velkém. Jen v Praze vyrostlo několik desítek panelových sídlišť. Ta navíc nerostla jen ve velkých městech, ale i v malých městech, nebo dokonce větších obcích. V nejedné „vesničce střediskové“ dodnes existuje podivný kontrast mezi původními venkovskými domy a paneláky. Ty nejhorší plány se však naštěstí zrealizovat nepodařilo. Co máme na mysli? Třeba nápad, že panelové sídliště bude vystavěno na místo celého původního Žižkova. Stejně tak se realizace nedočkal ani projekt ETAREA. Šlo o jakési chytré panelové sídliště, které se stalo hitem československé expozice na světové výstavě Expo 1967 v Kanadě. Ani ten ale neopustil rýsovací prkna, v tomto případě spíše bohužel.
Dostáváme se k tomu, co řada z nás důvěrně zná. Jaké vlastně bylo bydlení v panelových domech na sídlištích vzniklých v době normalizace? Jelikož u nás vzniklo panelových sídlišť opravdu hodně, není možné příliš zobecňovat. Na druhou stranu není důvod zastírat, že celá řada projektů byla ve skutečnosti velmi kvalitních a schopných vytvářet opravdu funkční urbanistické celky. Problémy byly spojeny spíše s realizací než i ideou jako takovou. Socialistické hospodářství, které se od 70. let potýkalo se stále většími problémy totiž vedlo k tomu, že se šetřilo na materiálech a realizace nedosahovala potřebných standardů.
Byty byly lidem předávány dlouho předtím, než byla dokončena okolní infrastruktura včetně cest a chodníků. Obyvatelé bytů byli nuceni akceptovat celou řadu nedodělků a jiných problémů přímo v bytech. Standardem byla samozřejmě umakartová jádra. Z hlediska občanské vybavenosti však sídliště svoji funkci plnila mnohem lépe než dnešní satelitní městečka. Postupem času navíc docházelo k dalšímu vylepšování infrastruktury a majitelé si své byty upravovali, nahrazovali zmíněná umakartová jádra zděnými, stejně jako měnili kuchyňské linky a další zařízení bytu. Panelákové byty se tak stávaly lepšími a lepšími. Ve své původní podobě panelákům samozřejmě chybělo zateplení, které je dnes standardem.
Již nyní je jasné, že naprostá většina panelových domů výrazně překoná svoji plánovanou životnost. Většina českých sídlišť byla vybudována jako výrazně větší než jejich protějšky na západě. Často to bývalo zmiňováno jako čistě negativní věc. Ukazuje se ale, že samotná velikost sídliště ještě nutně nemusí znamenat horší budoucnost. Zatímco některá evropská sídliště se proměnila v ghetta a vyloučené lokality, jiná dodnes prosperují a jsou vyhledávaným místem pro život. Roli hrají především jiné faktory.
Jak dnes hodnotit panelové sídliště
Fakt, že většina našich sídlišť byla navrhována jako celek, se dodnes příznivě projevuje na kvalitě v nich. Od začátku bylo plánováno, že zde budou školky, školy, zdravotní střediska, obchody, stejně jako kulturní instituce, zeleň, nebo dokonce umělecká díla v podobě soch. Přirozený vývoj v následujících desetiletích dokázal na tomto základu vytvořit skutečně funkční a oblíbenou lokalitu. Je zcela jasné, že sídliště budou hrát významnou úlohu ještě hodně dlouhou dobu. Už za tento samotný fakt by bylo třeba přiznat jim i určitá pozitiva.
Anketa
Zdroje informací: Jaromír Čejka: Jižní Město, nakl. Surbanz, 2020
