Článek
Otravy houbami napříč staletími
Houby byly potravou člověka od samého úsvitu lidstva. Také pro pravěkého člověka nepochybně představovaly minimálně občasnou součást jeho jídelníčku. A je zcela logické, že se také od samého počátku dostavovaly otravy. Koneckonců, znalosti o houbách museli lidé získávat především metodou pokus-omyl.
Historici byli schopni identifikovat první zaznamenanou otravu houbami. Ta se odehrála v antickém Řecku, v 5. století před naším letopočtem. Ústřední postavou je dramatik Euripides, který se svojí rodinou zasedl k jídlu v podobě hub. Toto jedno jediné jídlo vedlo ke smrti manželky, dvou synů a dcery této významné osobnosti. Opravdové antické drama…
Příběhů o otravách houbami je ale celá řada a táhnou se napříč historií. Tohle jsou některé z těch nejznámějších. Je rozumné předpokládat, že ne všechny otravy houbami byly důsledkem sběračova nebo kuchařova omylu. Toho, že jsou houby jedovaté, si dobře všímali i ti, kteří měli velmi nekalé úmysly.
Příběh císaře Claudia
V roce 54 našeho letopočtu se stala otrava houbami osudnou pro římského císaře Claudia. Popis jeho náhlého skonu, který spočíval v tom, že se mu po večeři udělalo hodně špatně, začal zvracet a nastoupily bolesti břicha. Dnes se lékaři shodují na tom, že to vypadá na otravu muchomůrkou zelenou. A právě v tomto případě jsou na místě pochybnosti o tom, do jaké míry šlo o omyl a do jaké míry bylo vše plánováno.
Claudiova čtvrtá manželka Agrippa se nijak zvlášť netajila tím, že by byla raději, kdyby její muž uvolnil místo na trůnu jejich společnému synovi. Tím nebyl nikdo jiný než nechvalně proslulý budoucí císař Nero. Za tuhle otravu může spíše chamtivost….
Římský císař Claudius byl otráven houbami. Pravděpodobně to ale nebyla náhoda.
Tragédie v Nové Anglii
Na konci 17. století nebyl život v Severní Americe žádné peříčko. Osadníci se museli často spoléhat na to, co jim poskytne příroda. I proto vyrazili dva bratři Richard a Charles ve věku dvanáct a deset let do lesa na houby. Asi není třeba zdůrazňovat, jak to celé dopadlo. Oba bratři zemřeli na otravu. Příčinou mohla být opět muchomůrka zelená.
Je to samozřejmě jen jeden z nespočtu podobných případů, kdy lidé hledali v lese jedlé houby a omylem si přinesli domů houby jedovaté. Takové případy se děly a dějí všude na světě, u nás i jinde. Zajímavá statistika pochází z Číny. Tam došlo mezi lety k 39 000 zaznamenaných otrav. Ty vedly k 21 000 hospitalizacím a 788 úmrtím. Lze ale předpokládat, že skutečný „účet“ bude ještě větší.
Tragická chyba mykologa
Psal se rok 1897 a v americkém Washingtonu žil jistý Hrabě Achilles de Vecchi. Šlo o italského vyslance, diplomata a vojáka. Současně sám sebe považoval za experta na houby. Velmi rád procházel trhy a vybíral ty nejlepší a nejzajímavější. Jednoho dne pozval svého přítele na houbovou snídani. Oba si jídlo pochvalovali a shodli se, že jde o nejlepší houby, které kdy jedli. Pro italského milovníka hub to ale byly také houby poslední. Ukázalo se totiž, že zaměnil druh Amanita caesarea za Amanita muscaria, tedy muchomůrku červenou. Sám de Vecchi zemřel, jeho přítel to odnesl velkými problémy, nicméně přežil.
Rány osudu pro Jana Zahradníčka
Jan Zahradníček se narodil v roce 1905 a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů básníků meziválečného období spojených s katolickým prostředím. Po válce byl nastupujícím komunistickým režimem perzekuován a v roce 1951 zatčen. Ve vykonstruovaném procesu byl potom odsouzen ke 13 letům vězení.
V době, kdy byl Zahradníček ve vězení, došlo k rodinné tragédii. Jeho manželka a tři děti se v roce 1956 otrávily houbami. Dvě malé dcery po této otravě zemřely. Již tak osudem zkoušený básník dostal další ránu. I když byl na pohřeb dcer propuštěn, do vězení se poté musel vrátit. Ven se dostal až při amnestii v roce 1960 a krátce poté zemřel.
