Článek
Pád z výšky nemusí vždy znamenat smrt
V prosinci roku 2020 vyskočil z 19.patra nejvyššího panelového domu v Česku na pražských Hájích patnáctiletý chlapec. Po pádu z výšky téměř 80 metrů byl transportován do nemocnice ze které po několika měsících odcházel zdravý a bez následků pro další život.
V roce 2006 vyskočila devatenáctiletá dívka ze sedmého patra jiného paneláku a po dopadu na zem byla schopná vstát. Lékaři ji pouze vyšetřili a neshledali prakticky žádné poranění. O rok dříve potom svět oběhla zpráva, že pád ze čtvrtého patra přežila dokonce seniorka ve věku 102 let.
V popisu podobných případů bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Rozebrat bychom také mohli případy letců z druhé světové války, kterým se po opuštění poškozeného letadla neotevřel padák, a přesto nejednou přežili pád i z výšky několika kilometrů. Chybět by pak nemohla ani Vesna Vulovičová, která se svým pádem z deseti kilometrů drží světový rekord jakožto jediná přeživší z letadla jugoslávských aerolinek, které explodovalo v roce 1972 nad srbskou Kamenicí v tehdejším Československu.
Zajímavé je, že ve skutečnosti neexistuje statistika, která by určovala pravděpodobnost přežití či naopak úmrtí při pádech z velkých výšek. Důvod je prostý. Každý pád je zkrátka trochu jiný. Dopadá se na jiný povrch a samotní padající se liší věkem, pohlavím, i tělesnou kondicí. Parametrů, které ovlivňují výsledek pádu, je prostě příliš mnoho. Z logických důvodů potom není možné zkoumat pády cíleně. Pojďme se ale podívat na určitá obecná pravidla, která při pádech fungují.
Volný pád a jeho pravidla
Ve chvíli, kdy padáte z výšky volným pádem jsou pro vás důležité dvě věci. Tou první je samozřejmě gravitace. Tou druhou potom odpor vzduchu. Pokud byste padali k zemi ve vzduchoprázdnu, ve skutečnosti byste neustále zrychlovali. Díky atmosféře by ale padající objekt dosáhl tzv. konečné rychlosti. Lidské tělo dosáhne maximální rychlosti asi 190 kilometrů za hodinu v případě, že vzduch klade odpor celému tělu. V případě střemhlavého pádu je to výrazně více, až 300 kilometrů za hodinu. Dosažení této rychlosti trvá zhruba 13 až 14 vteřin. Za tu dobu urazí necelých 600 metrů. Z toho plyne, že pády z opravdu velkých výšek jsou si vlastně dost podobné, a to, jestli padáte z pěti nebo deseti kilometrů vlastně nehraje roli.
Jedno známé rčení říká, že to, co vás zabije, není volný pád jako takový, ale jeho konec, tedy prudké zastavení v podobě nárazu na zem. Fyzika nám radí, že ideální způsob dopadu je na bok, neboť dojde k rozložení energie nárazu do celého těla. Rekordní pády mají ale společnou jinou věc. Lidé totiž při nich často nedopadli na zem přímo, nýbrž jejich dopad něco zbrzdilo. V případě Vesny Vulovičové nebo válečných pilotů to byly koruny stromů, v případě chlapce z pražských Hájů zase stříška nad vchodem. Právě dopad na něco, co dokáže velkou část energie absorbovat a pád zpomalit, je tím hlavním klíčem ke šťastnému konci.
Doufejme, že volný pád bez padáku si v praxi bude zkoušet co nejméně lidí. I když pravděpodobnost přežití neumíme vyčíslit, bude určitě příliš malá na to, aby to měl člověk skutečně zkoušet.
