Článek
Chlupáč dlouhosrstý se ale představuje
Na první pohled je chlupáč vlastně velmi roztomilé zvíře. To koneckonců není u hlodavců až tak neobvyklé. Již jeho jméno naznačuje, že má dlouhou srst, k tomu navíc znatelný ocas, kulaté uši a krátké nožičky. Jeho tělo má na délku zhruba 25 až 35 cm, je ovšem třeba připočítat asi patnácticentimetrový ocas. Jeho srst má potom různá zbarvení od šedé po černou. Typické jsou černobílé pruhy.
Vzhledem k chování k ostatním hlodavcům asi nepřekvapí, že se jedná o býložravce. To ale neznamená, že si naopak jeho nemůže vyhlédnout nějaké větší zvíře jako potravu. Chlupáč ale nedá svoji kůži lacino. Ve skutečnosti si vytvořil efektivní obranný mechanismus. Právě s ním souvisela i největší záhada, kterou toto zvláštní zvíře mátlo vědce opravdu dlouhou dobu. Teprve na začátku 21. století dokázali zoologové jeho tajemství rozlousknout.
Chlupáč dlouhosrstý je roztomilý ale potenciálně nebezpečný.
Je chlupáč jedovatý, nebo není?
Chlupáč dlouhosrstý je doma ve východní Africe, především pak v oblasti tzv. Somálského rohu. V Africe se dlouhou dobu tradovalo, že chlupáč je jedovatý. Lidé si tak vysvětlovali, že jim po setkání s ním umírají psi, aniž by měli na těle jakákoliv viditelná zranění. Když ale vědci chlupáče pitvali, nenašli žádné jedové žlázy ani jiný systém, kterým by chlupáč jed vytvářel.
Teprve nedávno vyšla studie britských a keňských vědců, kteří celé matoucí tajemství s chlupáčem a jeho jedem vysvětlili. Vědci zjistili, že chlupáč má jedovatý kožich obsahující jed ze stromu označovaného jako Acokanthera. Ten není lidem v Africe neznámý, po dlouhá staletí z něj totiž domorodci vyráběli jed pro své šípy, kterými následně lovili slony. Jedná se o jed schopný narušit správnou funkci srdce. Ne náhodou se podobné látky používají ve zdravotnictví právě pro léčbu srdečních problémů.
Otázkou zůstávalo, kde se tento jed v kožichu chlupáče vlastně bere. Odpověď je velmi zajímavá: chlupáč si ho z kůry vyrábí sám, stejně jako zmínění domorodci. Kůru totiž rozžvýká a následně si vzniklou pastou potírá svoji srst. V případě ohrožení se potom naježí a predátora, který by si na něj troufl, potká nepříjemný konec. Mechanismus je to velmi efektivní a skutečně si na něj troufne jen málokdo.
Chlupáčova srst je potenciálně smrtelná i pro člověka, neboť zmíněný jed patří k těm skutečně silným. Jedno tajemství si ale chlupáč přece jen uchovává. Vědci si zatím nejsou jisti tím, jak je možné, že se neotráví při žvýkání kůry. Bude to pravděpodobně souviset s tím, že jeho sliny obsahují složku, která je schopná zablokovat jedu přístup k důležitým místům v těle zvířete, na které by se jed mohl navázat.
Mezi savci je s touto svojí schopností chlupáč opravdu unikátní. Abychom byli ale úplně přesní, musíme zmínit ještě ježka západního, který podobným způsobem vylepšuje své bodliny. V jeho případě však jed nepochází z rostlin, ale získává jej z těla jedovaté ropuchy. Příroda nás zkrátka nepřestává fascinovat.
