Článek
Konec prázdnin vítá jen málokdo
To, že konec prázdnin nevidí děti rády, není žádné tajemství. Končí jim období, kdy zmizely povinnosti, mohly si hrát a užívat tak, jak sami chtěly. A opět jej vystřídá dril spojený s ranním vstáváním, učením, nervozitou ze zkoušení, testů či známek apod. A nebudeme si nic namlouvat, konec léta nesou špatně i mnozí dospělí.
Jenomže kde je hranice mezi zdravou nostalgií po prázdninovém klidu a skutečnou úzkostí nebo depresí? Čím blíže pak začátek září je, tím horší mohou tyto projevy u dětí být. Anebo u teenagerů, rozhodně totiž nemluvíme jen o malých dětech z prvního stupně.
Jaké jsou projevy?
Je třeba si uvědomit, že naprosto nelze zobecňovat a přesně definovat, jaké jsou přesně příznaky této úzkosti. Menší děti si mohou často stěžovat třeba na bolest břicha, zatímco teenageři se budou zavírat v pokoji a vzdorovat více než obvykle.
Stejně tak mohou být i důvody úzkosti jiné. Někdo bude opravdu hodně smutnit po prázdninách, jiný má strach z nového kolektivu při přechodu na jinou školu a u někoho může jít o návrat do prostředí, v němž zažívá šikanu.
Škola může být zábava, ale i stres. Zkuste svým dětem usnadnit návrat.
Podstatné je, že rodiče by neměli jakékoliv projevy úzkosti ignorovat. A už vůbec by je neměli zlehčovat a bagatelizovat nebo za ně dokonce děti trestat, nebo je kvůli pocitům shazovat. Proč? Důsledky něčeho takového mohou být ještě vážnější.
Co se stane, když neposkytnete dítěti podporu? A jak to dělat správně
V případě, že budete dělat dlouhodobě některou z popsaných chyb, dítě se příště uzavře do sebe a o svých problémech raději pomlčí, dokud nepřejdou v ještě hlubší psychické potíže. Uvědomte si, že pocit, že situaci nezvládá a nikdo mu nerozumí, u dítěte strach ještě násobí.
Dovolte proto dítěti mluvit o jeho obavách, aniž byste hned hledali řešení nebo je zlehčovali. Vstaňte z pozice „vševědoucího dospělého“ a zkuste jeho pocity přijmout. Dejte najevo, že strach je v pořádku. Obyčejná věta typu „Chápu, že máš obavy, taky by mi bývalo hodně těžko “ dokáže uvolnit obrovské napětí. A samozřejmě zkuste také jistit, čeho konkrétně se dítě obává. Strach z matematiky je něco jiného než strach z toho, že o přestávce nebude mít s kým stát na chodbě.
Vyplatí se také začít s přípravou, nenechávejte úpravu spánkového režimu a ranního vstávání na 1. září. Pozvolné přibližování ke školnímu rytmu v posledních dnech prázdnin pomůže zmírnit šok.
Tak ať není pro školáky letošní 1. září příliš stresující!
