Článek
Einstein. nebo Marylin?
Jedním z nejznámějších příkladů hybridního obrázku je ten, na němž je z určitého pohledu vidět slavná tvář Alberta Eisteina a z jiného zase Marylin Monroe. Dost možná jste tento obrázek již viděli. Příkladů je samozřejmě mnohem více, některé z nich můžete vidět i v tomto článku. Jak je to ale možné? Jak to, že se náš mozek nechá takhle snadno zmanipulovat?
Hybridní obraz je tedy optická hříčka, která v sobě kombinuje dva různé obrazy prolnuté do sebe a lidský mozek je může vnímat dvěma různými způsoby, vždy ale jako jeden ostrý obraz. Celá hříčka je založena na tom, že lidský vizualizační systém (tedy mozek) zpracovává obraz v různých prostorových frekvencích najednou.
Na tomto místě je třeba si ujasnit, co to vlastně ona prostorová frekvence je. Tento pojem si totiž většinou spojujeme např. se zvukem nebo se světlem. V tomto případě jde o to, jak často se v určitém směru střídají kontrastní prvky (typicky světlá–tmavá, černá–bílá nebo hrana–plocha).
Jinými slovy, mozek si skládá scénu jak z hrubých obrysů, tak z jemných detailů. Tvůrci hybridních obrazů proto jednu sadu frekvencí vezmou z jednoho obrázku a druhou sadu z druhého. Jeden obrázek je tedy (rozmazaný), neboť má odfiltrované nízké frekvence. Druhý je naopak složený z obrysů bez detailů (odfiltrované má vysoké frekvence). Podle toho, z jaké vzdálenosti se na složený obrázek díváme, vidíme jeden či druhý obrázek. Lidský mozek se totiž v různých vzdálenostech soustředí buď na vysoké nebo nízké frekvence.
Využití takových obrázků je většinou umělecké nebo čistě zábavné. Současně na nich lze ale demonstrovat i určité charakteristiky fungování lidského mozku a zkusit se jej na jejich základě pochopit.
Příklady hybridních obrázků
Láska, nebo válka? To záleží na vzdálenosti pozorovatele.
Mona Lisa a romantické město. Další optická iluze.
Asi nejslavnější hybridní obrázek. Albert Einstein a Marylin Monroe. Spolu a přesto odděleně.
Zdroje informací: https://qbi.uq.edu.au/blog/2019/10/how-does-optical-illusion-work
