Článek
Rvačka, při které tekla krev
Nejpozději od poloviny 19. století se v bývalém Rakousku – Uhersku začaly ve velké míře projevovat nacionalistické tendence a z nich vyplývající národnostní konflikty. O tom, jak dramatická zde byla situace již na přelomu 19. a 20. století, vypovídá i popis incidentu, který se udál dne 5. srpna 1900.
V ten den byla neděle a mladí lidé se sešli v hospodě v obci Hakelsdorf u Vrchlabí. Jednu velkou skupinu tvořili čeští mladíci, tu druhou mladíci němečtí. Přímo v hospodě ještě žádný konflikt nevypukl, když se ale po půlnoci všichni rozcházeli, německý mladík Möhwald utrousil poznámku o tom, že hospoda je pro Němce, nikoliv pro Čechy.
Po této poznámce okamžitě vypukla hádka, která brzy přerostla ve rvačku. Při ní nelétaly jen rány pěstí ale i hole. A co bylo ještě horší, jistý Jan Götstein vytáhl nůž a bodl Čecha Ludvíka Novotného do břicha. Rána byla dlouhá 8 cm a jen zázrakem ji pobodaný přežil.
O tom, že Rakousko – Uhersko bylo i přes naše zakořeněné antipatie právním státem svědčí i fakt, že pachatel byl odsouzen za těžké ublížení na zdraví na deset měsíců těžkého žaláře, což vskutku nebylo nic příjemného.
Česko-německé spory a vznik republiky
Rvačka dvou skupin mladíků po návštěvě hospody by sama o sobě asi nebyla něčím, o čem bychom měli potřebu psát ještě po 125 letech. Incident však velmi dobře demonstruje atmosféru, která v příhraničních oblastech dlouhodobě panovala a jejíž dozvuky pociťujeme dodnes.
Když v roce 1918 vznikla Československá republika, Češi i ve městech jako je Vrchlabí vyvěšovali červenobílé prapory. Ty však na budovách dlouho nevydržely. Místní Němci je velmi rychle strhli a dali najevo, že žádné Československo neuznávají. Dokonce si vyhlásili svůj stát nazvaný Deutschböhmen s hlavním městem Libercem.
Deutschböhmen samozřejmě nikdo neuznal, rodící se československé úřady ale neměly sílu na to, aby tuto a další odbojné provincie zkrotily. Legionáři z Francie a Itálie se teprve začínali vracet, o těch z Ruska ani nemluvě. Teprve 7. prosince 1918 bylo možné zajistit nasazení části 11. střeleckého pluku z Jičína, který za pomoci dobrovolníků, především Sokolů vpochodoval do Vrchlabí a s myšlenkami na Deutschböhmen udělal krátký proces. Němci se ani nepokusili o odpor.
Dodnes nezahojené rány
Proč ale mluvíme o tom, že tyto události, které jsou dnes starší než sto let, stále prosakují do života lidí ve Vrchlabí i jinde? Národnostní třenice samozřejmě v prosinci 1918 neskončily. Přišla třicátá léta a druhá světová válka. Místní Němci narukovali do Wermachtu a řada z nich padla. Na jejich památku byl pak v Kořenově postaven v roce 1944 kamenný kříž. Ten byl v roce 2023 poničen vandaly. I kdyby šlo skutečně o vandalismus bez historického či politického podtextu, již jen samotná debata o tom, zda má být kříž opraven a vrácen na místo nebo naopak navždy odstraněn, vyvolala bouřlivou diskuzi a dokázala rozdělit společnost jako máloco jiného. Zdá se, že rány, které v srpnu 1900 padaly před hospodou, se stále nezahojily.
