Článek
Jak zvířatům pomoci s adaptací
Otázka toho, jak pomoci živočišným druhům ohroženým vyhynutím, nedá spát ani členům vědeckého týmu, který pracuje na Ústavu živočišné fyziologie a genetiky české Akademie věd. Ve spolupráci s americkými kolegy pak dospěli k závěru, že cestou by mohlo být zvýšení genetické variability ohrožených populací. Co to ve skutečnosti znamená?
V dnešní době je tradičním přístupem k situaci, kdy některému druhu hrozí vyhynutí, snaha o zachování jeho genetiky v maximální míře. Máme za to, že uchování geneticky čistých populací je jedinou možnou záchranou daného druhu. Vědecké týmy ale nyní přicházejí s myšlenkou, že se jedná v mnoha případech o chybný přístup.
Inspirace norníkem
Ve Velké Británii žije malý hlodavec jménem norník rudý. Ten žije koneckonců i u nás, pro vědce je ale důležitá jeho populace na britských ostrovech. Genetický výzkum ukázal, že norníkovi v Británii umožnila přežít právě genetická variabilita. V průběhu historie se do Británie dostaly dvě vlny norníků, každá v jiném období. Tyto dvě populace se potom smísily a připravily si tím dostatečnou zásobu genetických změn, aby se vypořádaly například s koncem doby ledové.
Malý norník ukázal vědcům jednu z cest, kterou se lze vydat za záchranou druhů
Vědci proto přemýšlí o tom, zda by něco podobného nešlo provést i u jiných druhů, tentokrát cíleně. Pokud by se například smísily dvě populace jednoho druhu žijící v severských i jižnějších oblastech, mohlo by to vést k jejich lepší schopnosti přizpůsobovat se klimatické změně. Je také možné uvažovat o cíleném přesunu vybraných jedinců s konkrétními vlastnostmi do nových oblastí. Teorie je to jistě zajímavá, řada dalších vědců se ale staví proti.
Kontroverze návrhu
Ve vědecké komunitě budí podobné myšlenky vášně. Kromě příznivců jsou zde také odpůrci tohoto přístupu. Jejich argumentem je především to, že nikdy není možné tímto způsobem zajistit, aby se přenášely jen a pouze ty geny, které přenášet chceme. Není vůbec vyloučené, že nedojde k přenosu genů, které se v budoucnu ukážou jako příčina jiných, stejně vážných problémů jako jsou ty, které chceme tímto způsobem řešit. Je zde samozřejmě také obecná otázka: je možné snažit se udržet přírodu v její přirozené podobě tím, že do ní nepřirozeně zasahujeme? A dokáže vůbec někdo realisticky posoudit a porovnat všechny výhody i rizika?
Sami čeští vědci si tyto otázky velmi dobře uvědomují a jasně říkají, že před tím, než by k něčemu takovému došlo, musí být ještě provedeny mnohé testy a experimenty, které se budou počítat na roky. V současné chvíli se tak skutečně jedná pouze o teorii, která má k realizaci poměrně daleko. Může se ale ukázat, že se bude jednat o jedinou šanci, jak naši přírodu alespoň částečně zachránit před zničením.
Zdroje informací:
