Článek
Biografy a české země
Pro začátek je třeba si ujasnit jednu zásadní věc: kino Lucerna není ani zdaleka nejstarším kinem u nás. Je ale nejstarším z těch, které dodnes fungují na svém původním místě. Jen pro úplnost: jako první začaly předvádět filmy lidem v Čechách a na Moravě předvádět tzv. pojízdné kinematografy. Poprvé se promítalo v Karlových Varech dne 15. července 1896. Někdy se uvádí i rok 1895 a Národopisná výstava v Praze. Tak se ale jednalo o tzv. kinetoskop, který mohl sledovat vždy jen jeden člověk. Zůstaňme proto u kinematografu.
Karlovy Vary a rok 1896 už jsme zmínili. Další vývoj byl poměrně rychlý. Již v roce 1898 točil Jan Kříženecký i české filmy. Zpočátku se promítalo většinou na poutích, výstavách apod. První stálý kinosál vznikl v Brně v roce 1907. Vedl jej podnikatel Dominik Morgenstern. V Praze následovalo 15. září 1907 kino v domě U modré štiky. Nezaložil ho nikdo jiný než Dismas Šlambor. Pokud vám tohle jméno nic neříká, pak vězte, že jeho pseudonym byl Viktor Ponrepo. A tohle jméno už asi většina lidí znát bude.
Podstatné je, že brzy následovaly i další biografy. Bylo to kino Illusion, kino Grand Orient nebo třeba Grand Théatre Electrique Elite. Lucerna následovala v prosinci 1909. Nejprve je ale třeba vrátit se o několik let zpět.
Ikonický nápis „Kino Lucerna“ odráží slavnou historii.
Zrod kina Lucerna
Historie kina Lucerna se začala psát v roce 1905, kdy stavební inženýr Vácslav Havel (dědeček pozdějšího prezidenta) vypracoval ambiciózní projekt na moderní multifunkční obchodní palác v těsné blízkosti dnešního Václavského náměstí.
V dobovém kontextu šlo o unikátní a značně odvážný stavební počin. Palác byl navržen jako jedno z prvních železobetonových stavebních děl v Praze a měl sloužit jako centrum společenského a kulturního. Kinosál byl původně zamýšlen jako divadelní scéna, rychle se ale v duchu doby proměnil v mnohem modernější zařízení, tedy v biograf.
Samotný biograf, známý jako Bio Lucerna, zahájil svůj pravidelný provoz slavnostním představením pro pozvané hosty dne 3. prosince 1909. Co přesně se pro zvanou společnost promítalo nevíme, víme ale, že mezi hosty byl např. Alois Jirásek a pozvánka vypadala následovně:
Vážený pane!
V divadelním sále nového domu „Lucerny“ bude v pátek dne 3. prosince t. r. a 8. hodině
večerní zahajovací představení kinematografického podniku, přičemž zároveň bude tento sál poprvé přístupen obecenstvu.
Pořádaje toto první představeni výhradně pro zvanou společnost, dovoluji si Vám poslati
k němu vstupenku a poprositi Vás, abyste je poctil osobně svou návštěvou a účastí, jižto mi způsobíte zvláštní čest a potěšení.
Způsob, jakým bylo Bio Lucerna představeno měl jeden zásadní efekt. Najednou nešlo o pokleslou formu zábavy, nýbrž společenskou událost vysoké úrovně. Biograf se od této chvíle řadil po bok divadelních a koncertních sálů.
Bio Lucerna se rychle etablovalo a diváci do něj chodili na tehdejší němé filmy rádi. V roce 1913 prošel biograf stavebními úpravami.Zajímavé je, že při nich byly přidány boční balkony, což je pro sledování filmu na plátně velmi nevhodné. Zvítězily ale společenské normy a bohatí diváci rádi překousli zdeformovaný obraz, když mohli svojí přítomností na balkoně demonstrovat svůj společenský status.
Kino Lucerna po první světové válce
První světová válka samozřejmě přinesla velké problémy všem biografům, Lucernu nevyjímaje. Lidé měli jiné priority než chodit do kina, nemluvě o tom, že podstatná část potenciálních diváků byla odvedena do armády. Lucerna ale přežila a za první republiky si naopak prožila svá „zlatá léta“.
Or roku 1926 vlastnili a vedli kino společně Václav a Miloš Havlovi. V roce 1929 představili převratný nový koncept: zvukový film. Prvním filmem se zvukem, který se v Lucerně promítal, byl americký film Loď komediantů. Miloš Havel byl navíc majitelem největší filmové společnosti té doby, slavného Lucernafilmu. Kino prosperovalo i za protektorátu, neboť filmová produkce byla okupační mocí podporována v zájmu vytvoření „klidu na práci“. Nacistické Německo potřebovalo klidné zázemí pro průmyslovou výrobu a filmy měli obyvatelstvu pomoci zapomenout na válku, která zuřila všude okolo.
Po roce 1948 bylo kino každopádně znárodněno a rodině Havlových navráceno v roce 1991. Důležité je, že funguje stále, je nejnavštěvovanějším klasickým kinem v Česku (neporovnává se samozřejmě s multikiny) a stále si udržuje jedinečný genius loci. Jedná se o naše nejstarší kino, které funguje stále na původním místě. V této kategorii jde ale dokonce o jedno z nejstarších kin světa. Mimochodem, dnes v něm fungují dva kinosály. Ten hlavní a malý komorní. Původně šlo o soukromou promítací místnost Miloše Havla. Za komunismu se zde nepromítalo a opětovně se zprovoznila v roce 2014 u příležitosti 105. výročí otevření Bio Lucerna.
Zdroje informací: https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/kulturni/kino-lucerna-nejstarsi-kino-dosud-hrajici-na-puvod
Kristina Chmelíková, BIO LUCERNA, diplomová práce, Univerzita Karlova, 2010 https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/35914/DPTX_2009_2_11210_ASZK10001_130578_0_92957.pdf?sequence=1&isAllowed=y
