Článek
Proč riziko?
Otázka, zda je možné otěhotnět ve vesmíru, se tedy stává stále aktuálnější s tím, jak se naše ambice v oblasti kosmického výzkumu rozšiřují. Nabízí se ale otázka, proč o početí ve vesmíru vlastně uvažovat jako o riziku a problému. Bohužel k tomu máme dobré důvody. Vědci to berou velmi vážně a upozorňují na řadu potenciálních rizik. Ale popořádku, chceme-li mluvit o početí, měli bychom nejprve zmínit to, co mu předchází.
Měl už někdo sex ve vesmíru?
O odpovědi na tuto otázku můžeme jen spekulovat, ale zdá se poměrně pravděpodobné, že k sexu ve vesmíru již došlo. Jako kandidáti na první vesmírnou soulož se jeví hned dvě vesmírné mise, jedna sovětská, druhá americká.
V roce 1982 se ruská kosmonautka Světlana Savická, historicky druhá žena ve vesmíru, připojila na osm dní k vesmírné misi Sojuz T-7. V době jejího příletu byli na palubě již dva mužští kolegové. To samo o sobě ještě nic neznamená, ale německý astronaut Ulrich Walter ve své knize Höllenritt durch Raum und Zeit (Pekelná jízda časem a prostorem) uvádí, že podle lékaře týmu, který byl při plánování zmíněné sovětské mise, Olega Georgijeviče Gazenka, byl let od začátku plánován i s ohledem na sexuální aktivity.
Druhá mise, která by mohla být kandidátem na toto neobvyklé prvenství, se uskutečnila v roce 1992. Na palubě amerického raketoplánu Endeavor vyletěl totiž do vesmíru manželský pár. Mark Lee a Jan Davis se seznámili v NASA a rok před startem se vzali.
Američané ani Sověti oficiálně nikdy nepřiznali, že by byl pohlavní styk součástí některé z jejich misí, vyloučené to rozhodně není. S velkou pravděpodobností ale platí, že ve vesmíru zatím nebylo počato žádné dítě, leda by šlo o skutečně tajný experiment. V budoucnu se to ale pravděpodobně stane.
Vědci a lékaři varují
Z biologického hlediska není známa žádná zásadní překážka, která by znemožnila otěhotnění ve vesmíru. Spermie a vajíčko se mohou spojit a může dojít k oplodnění. To vše bude i v prostředí s nulovou gravitací fungovat stejně jako „dole na Zemi“. Nabízejí se ale minimálně dva dobré důvody, proč to nepokoušet. Ve skutečnosti jich bude ale asi ještě více.
1) Kosmické záření představuje pro těhotné ženy, resp. pro vyvíjející se plod významné riziko. Záření totiž může poškodit DNA a zvýšit riziko vzniku nechtěných genetických mutací. Riziko je o to větší, že by plod byl záření vystaven v samotném počátku svého vývoje.
2) Nulová gravitace může ovlivnit krevní oběh, imunitní systém a vývoj kostí a svalů plodu. To vše může mít závažné následky.
3) Jako další potenciální riziko lze uvést, že pobyt ve vesmíru může pro matku představovat zvýšený stres, což je pro vývoj plodu také negativní.
4) Je poměrně pravděpodobné, že rizik bude ve skutečnosti ještě více, jen si je možná zatím ještě neumíme ani představit.
Vědci jasně říkají, že vzhledem k tomu, že zatím nemáme žádné skutečné dítě počaté ve vesmíru, je těžké odhadovat míru rizika, zdá se ale jasné, že existují a nejsou malá. Samostatnou otázkou je potom případný porod ve vesmíru, který by vyžadoval zcela nové technologie a postupy. Nevíme, zda bychom byli vůbec schopni zajistit v prostředí s nulovou gravitací bezpečný porod.
Je třeba mít na paměti, že vše, co bylo uvedeno se netýká jen přímo početí, ale i situace, kdy do vesmíru poletí těhotná žena. Je nicméně pravděpodobné, že nebude trvat dlouho a na některé tyto otázky dostaneme odpověď…
