Článek
Fauna vs. flóra
Když se procházíme lesem, často intuitivně cítíme, že se nejedná pouze o soubor jednotlivých stromů. Les na nás působí jako jeden velký živoucí organismus. Na rozumové úrovni ho tak ale často nebereme a stromy považujeme prostě za kusy dřeva. Ukazuje se však, že je to velká chyba. Intuice nám v tomto případě radí správně.
Les je skutečně společenství, kde panují vzájemné vztahy a čilá komunikace. Jak je to ale možné? Živočichové, člověka nevyjímaje, mají svůj mozek, do nějž přichází důležité informace, a naopak z něj vychází povely k té či oné reakci našeho těla. Když si sáhnete na rozpálená kamna, receptory na vaší kůži vyšlou do mozku signál a ten na základě toho „rozkáže“ ruce, aby ucukla. Stromy ale žádný mozek nemají. Mohlo by se proto zdát, že rostliny nemohou cítit ani se rozhodovat podle vnějších vjemů. Stejně tak by neměly mít vzpomínky, a tedy ani možnost učit se. I to se přece u živočichů odehrává v mozku. Ve skutečnosti ale všechny tyto věci stromy umí.
Příklady úžasných schopností rostlin
Velmi zajímavá rostlina nese latinský název Mimosa pudica. Pokud jí sáhnete na listy, okamžitě je sroluje. Uděláte-li to desetkrát, rostlina se pomalu začne učit, že první váš dotek neznamená nebezpečí a po čase se zavíráním listů přestane. A to není všechno, bude si to totiž pamatovat až 40 dní.
Pro podobné příklady ale nemusíme chodit až do tropických pralesů Jižní Ameriky, kde tato rostlina žije. Podobnou schopnost mají totiž ve skutečnosti prakticky všechny rostliny. I ony přece vědí, že nemají v zimě kvést, protože by stejně žádného opylovače nepřilákaly. Mnohé stromy dokáží počítat dny, které uběhly od chvíle, kdy byly naposledy vystaveny nebezpečnému chladu a rozkvetou ve chvíli, kdy to považují za bezpečné.
Rostlina hrachu pomohla Gregoru Mendelovi položit v Brně základy genetiky. Nyní jsme zjistili, že slyší.
Naprosto fascinující a do nedávna neznámá je schopnost stromů a rostlin navzájem komunikovat. Ukazuje se totiž, že zmíněný les je pod povrchem propojený jedinečnou informační sítí, která se v ničem nezadá s naším internetem. Všechny stromy i ostatní rostliny jsou navzájem propojeny sítí, jejíž růst zajišťují houby. Všechny části této sítě spolu komunikují. A co víc, dokážou si přes ní posílat důležité živiny a prvky jako je dusík, uhlík či fosfor.
Rostliny umí také spolupracovat při obraně. Typickým příkladem jsou keře akátů. Ve chvíli, kdy je začne nějaké zvíře okusovat, akát spustí vylučování toxinů, jejichž úkolem je vetřelce odehnat, ale současně dá keř signál ostatním keřům v okolí, které začnou dělat to samé, ačkoliv je zatím nikdo neokusuje. Naprosto fascinující je potom fakt, že některé rostliny mají sluch. Něco takového se zdá být úplným nesmyslem, ale skutečně tomu tak je. Jedním příkladem je obyčejný hrášek.
Rostliny hrachu, totiž směrují růst svých kořenů za zvukem tekoucí vody. Pokud jste stále skeptičtí a myslíte si, že rostlina vnímá vodu jinak, například, že umí vnímat vlhkost v půdě, snad vás přesvědčí fakt, že to funguje i se zvukem vody z magnetofonu. Kvetoucí rostliny zase zvyšují produkci nektaru ve chvíli, kdy slyší bzučení včel. Jak se zdá, Pyšná princezna zpívající své růži předběhla svou dobu a zjistila něco, na co vědci přišli až nedávno.
Závěrem
Vše, co je uvedeno v předchozím textu, znamená, že stromy a rostliny nejsou živé jen podle vědecké klasifikace. Jsou to skutečné vnímající bytosti, které dokážou vnímat okolní svět, bránit se nebezpečí a v neposlední řadě, umí mezi sebou i komunikovat. Stále o nich však ani zdaleka nevíme všechno. Jaké fascinující objevy nás čekají v budoucnu a jak změní naše chápání stromů a rostlin? Všimli jste si někdy u stromů, nebo jiných rostlin chování, které napovídalo, že rostlina dokáže cítit a reagovat na okolní svět?
