Článek
Kdo byl Waldo Demara
Ferdinand Waldo Demara se narodil v roce 1921 ve státě Massachusetts ve Spojených státech do poměrně dobře situované rodiny. Přišla ale ekonomická krize známá jako „Velká deprese“ a rodina se musela stěhovat do mnohem skromnějších poměrů. Mladý Waldo to odmítl akceptovat a v šestnácti letech odešel z domova.
Mohlo by se zdát, že jeho motivací bylo přijít si na lepší peníze a žít opět bez pocitu nedostatku. Koneckonců, takových lidí byla celá řada, a v zoufalství se uchýlili i k nejrůznějším podvodům či násilným zločinům. Demara byl ale jiný. Nikdy netoužil po majetku, mnohem důležitější pro něj byla společenská prestiž. Snil proto o tom, že se stane lékařem, právníkem, důstojníkem nebo knězem. K tomu mu ale chyběla vůle a ochota pracovat na tom celé roky. Všeho chtěl dosáhnout okamžitě a pokud možno bez práce.
Někdy se uvádí, že se jednalo o člověka s mimořádně vysokou inteligencí. To je ale pravděpodobně poněkud přehnané. Demara určitě nebyl hloupý, na druhou stranu není důvod předpokládat, že byl geniální. Jeho přednosti spočívaly v něčem jiném. Měl velmi dobrou paměť a především se jednalo o člověka, který dokázal působit neuvěřitelně důvěryhodně.
Dokonalý tvůrce nových identit
Vraťme se nyní k jeho útěku z domova. Zamířil nejprve do kláštera a stal se mnichem. Vydržel v něm několik let, což lze považovat za úspěch, neboť Demara nebyl mnichem z přesvědčení. Nakonec byl však vyloučen a v roce 1941 vstoupil do armády. Tam se mu nelíbilo a brzy ji vyměnil za námořnictvo. Do něj už vstupoval s falešnou identitou, kterou ukradl svému příteli.
U námořnictva absolvoval základní zdravotnický kurz ale v dalším studii pokračovat nemohl, neboť neměl dostatečné vzdělání. Zfalšoval proto doklady, které měly prokázat opak. Když jeho nadřízení přišli na to, že jsou dokumenty falešné, nafingoval svoji sebevraždu a uprchnul. V roce 1942 se začal vydávat za důstojníka a psychologa doktora Frenche. Jeho život si nastudoval v časopise a až do roku 1945 přednášel pod jeho jménem na vysoké škole. Námořnictvo ho ale odhalilo a osmnáct měsíců strávil ve vězení za dezerci.
Po propuštění však opět začal tam, kde skončil. Začal se vydávat za doktora práv, pod jehož identitou přednášel na další vysoké škole. V té době se pak spřátelil s kanadským lékařem a nabídl mu pomoc s vyplněním imigračních dokumentů. Kvůli tomu mu lékař poskytl všechny své identifikační údaje a dokumenty. Demara si vše okopíroval a přestěhoval se do Kanady. Tam nastoupil ke kanadskému námořnictvu a jako lékař dostal i důstojnickou hodnost.
Během korejské války sloužil na torpédoborci jako posádkový lékař. Je fascinující, že si nikdo nevšiml toho, že Demara není ve skutečnosti žádným lékařem. Běžná malá zranění nechal na ošetřovateli a nějakou dobu mu to procházelo. Pak ale na palubu dorazili tři těžce zranění korejští uprchlíci. Pokud byste si ale mysleli, že vše prasklo proto, že je nedokázal ošetřit, byli byste na omylu. Bylo to přesně naopak.
Demara všechny tři zachránil a jednomu muži dokonce provedl amputaci nohy. Dostal za to vyznamenání a jeho příběh se objevil v novinách. Když jeho fotku viděla matka doktora, za kterého se vydával, vše nahlásila. Námořnictvo se ale chtělo vyhnout skandálu, a proto Demaru pouze v tichosti deportovalo do USA.
V Americe začal Demara těžit ze svého příběhu a prodal jej časopisu Life. Život pod skutečnou identitou ho ale brzy přestal bavit a začal se znovu vydávat za někoho jiného. Tentokrát z něj byl jistý Ben Jones a začal pracovat jako vězeňský dozorce. Postupem času to dotáhl až na velitele oddělení, na němž byli umístěni ti nejtěžší zločinci. Demara se snažil o jejich vzdělávání a poskytoval jim nejrůznější časopisy. Nevšiml si ale, že jim předává i číslo časopisu Life, kde je o něm článek. Vězni jej nahlásili a Demara opět putoval do vězení, tentokrát na šest měsíců. Od té doby se už o nic podobného nepokoušel, neboť věděl, že je příliš známý na to, aby se dokázal dlouhodobě skrývat pod cizí totožností. Objížděl proto televizní pořady, kde vyprávěl o svých podvodech. Na sklonku svého života potom začal pracovat v nemocnici v Kalifornii jako poradce, tentokrát však pod svým vlastním jménem. Waldo Demara zemřel v roce 1981. V roce 1961 byl o něm dokonce natočen film „The Great Impostor“ s Tony Curtisem v hlavní roli.
Demara fascinoval nejen psychology
Osoba Walda Demary fascinovala historky kriminalistiky i psychology. Zajímalo je, jak Demara zvládl tolikrát oklamat velké a dobře zavedené instituce. On sám později říkal, že je důležité, začít si budovat autoritu v rámci té či oné organizace tak, aby tím neohrožoval postavení někoho jiného.
Skvělým způsobem, především v akademické sféře, bylo zakládání nejrůznějších výborů a iniciativ. Je to mnohem bezpečnější než se snažit připojit k nějakým již existujícím. Společně se schopností vypadat věrohodně mu to umožnilo budovat si autoritu, což mu následně pomáhalo vyhnout se kontrolám a vyšetřováním.
Podvodníci podobného typu se samozřejmě vyskytují i dnes. Nemáme teď na mysli hloupé internetové podvody, při nichž se někdo vydává za policistu, bankéře nebo afrického prince. Mluvíme spíše o případech jako byl ten z roku 2005, kdy byl v Británii odhalen falešný soudní znalec, který předtím vypracoval bez odpovídající kvalifikace sedm set posudků na jejichž základě zamířili lidé často do vězení nebo se mu naopak vyhnuli.
