Článek
Co je Münchausenův syndrom v zastoupení?
Baron Münchausen prožil svůj život v 18. století a rozhodně nešlo o život jednotvárný. Byl totiž vojákem i cestovatelem, stejně jako spisovatelem. Přesto ale o svých zážitcích poněkud přeháněl, a to hodně. Šlo o tak zásadní rys jeho povahy, že se stal předobrazem postavy, kterou všichni známe jako barona Prášila.
Jeho jméno si potom ze stejných důvodů vypůjčili lékaři, když hledali označení pro syndrom, který spočívá v tom, že si člověk vymýšlí neustále nové a nové zdravotní problémy, nechává se vyšetřovat s tím, že jeho hlavním záměrem je převzít „roli nemocného“ a dosáhnout, aby se o něj všichni okolo starali a aby byl středem pozornosti.
Existuje ale i další a mnohem děsivější varianta tohoto syndromu. Ta nese jméno Münchausenův syndrom v zastoupení (zkratka MSbP z anglického Munchausen Syndrome by Proxy) a rozdíl spočívá v tom, že člověk úmyslně způsobuje nebo předstírá zdravotní problémy u osoby, o kterou se stará. V naprosté většině případů se jedná o vztah matka – dítě, byť občas se stejného jednání dopouští třeba chůva nebo zdravotní sestra. A ano, skutečně se jedná v naprosté většině případů o ženy.
Ještě předtím, než budeme pokračovat ve věcném popisu této hrozivé poruchy, necháme mluvit konkrétní případ, jeden z těch nejznámějších.
Britka Lisa Hayden-Johnson se jakožto matka syna upoutaného na vozík a trpícího cystickou fibrózou a mozkovou obrnou stala ve Velké Británii velmi známou. Příběh jejího syna i jí samotné plnil stránky novin a nejedna celebrita nevynechala příležitost, aby ženě vyjádřila podporu. Lékaři prováděli další a další operace, nasazovali další a další léčbu. Vše mělo jeden podstatný háček: chlapec byl totiž zdravý. On sám byl ale matkou zmanipulovaný tak, že ve svoje nemoci sám věřil (šlo o malé dítě, nejedná se proto o nic zvláštního). Vše vyšlo najevo v době, kdy bylo chlapci šest let a matka se následně přiznala k tomu, že si synovu nemoc vymyslela.
Lisa Hayden-Johnson patřila k těm matkám, které si nemoc syna vymyslela. Existují ale i případy, kdy jsou dětem zdravotní potíže nejrůznějšími způsoby přímo vyvolávány. Například nadměrným podáváním soli jedna matka způsobovala jinému malému chlapci nadměrnou hladinu sodíku, čímž jej nakonec zabila a byla odsouzena ke dvaceti letům vězení.
Rozhodně ale nelze říct, že by „pouhé“ vymýšlení si příznaků bylo méně nebezpečné než jejich přímé vyvolávání. Lékaři se samozřejmě snaží dítěti pomoc a nasazují léčbu nebo přistupují k operacím, což ale může být s diagnózou, která se nezakládá na skutečných faktech velmi nebezpečné a pro pacienta potenciálně devastující.
Děti, které jsou vystaveny Münchausenovu syndromu v zastoupení, navíc trpí nejen fyzicky, ale i psychicky. Časté hospitalizace, lékařské zákroky a pocit nejistoty mohou vést k posttraumatickým stresovým poruchám, úzkostem a depresím.
Proč?
Nabízí se samozřejmě otázka, proč to tyto ženy dělají. Motivací pečovatele trpícího MSbP je často potřeba pozornosti, uznání a soucitu. Někdy si tito lidé kompenzují vlastní emocionální prázdnotu nebo trauma z dětství. Lidé trpící Münchausenovým syndromem v zastoupení mají hlubokou potřebu být vnímáni jako obětaví pečovatelé a získávat sympatie okolí. To je právě důvod, proč se v případě pachatelů jedná prakticky výhradně o ženy. Jde totiž o to, že právě ženám je často přisuzována společenská role ošetřovatelek a pečovatelek.
I proto je odhalení ženy s Münchausenovým syndromem v zastoupení často velmi obtížné, neboť navenek působí nikoliv jako krutá monstra, nýbrž jako milující a starostlivé matky. K jejich odhalení musí často přispět velká náhoda nebo třeba souběh vícero případů v okolí jedné ženy. Ani to není výjimečné, žena se často stejně chová ke všem svým dětem.
Münchausenův syndrom v zastoupení je samozřejmě týrání dítěte, a to extrémně kruté a rafinované. Jako takový může být samozřejmě trestán a v řadě případů, které vešly ve známost, tomu tak i bylo. Jak ale bylo řečeno, je dost pravděpodobné, že mnoho případů zůstalo a zůstává neodhaleno…
