Článek
Famadihana aneb tancování s mrtvými
Obyvatelé Madagaskaru si stejně jako my připomínají své zemřelé předky. Zatímco u nás má ale tato vzpomínka podobu svíčky zapálené na hřbitově, na Madagaskaru jdou o hodně dál. Tradice nazývaná Famadihana spočívá v tom, že rodina každých sedm let otevře hrobku a vyjme z ní ostatky svých předků. Ty potom zabalí do čisté látky a tancuje s nimi. Ostatky potom opět uloží do hrobky a společně se spolu setkají za dalších sedm let.
Pohřební tradice kmene Yanomami
Kmen Yanomami žijící v pralesích severní Brazílie a jižní Venezuely je stále relativně izolovaný od civilizace. V současné době se o kmeni mluví bohužel především ve spojitosti s tím, že jsou ze svého původního území vyháněni těžaři. Současně je tento kmen proslulý pro svůj zvláštní pohřební rituál. Zemřelí jsou ponecháni v džungli 30 až 40 dnů a jejich kosti jsou posléze spáleny při kremaci, které se účastní celá vesnice.
To nejzajímavější ale teprve přijde. Z popela po kremaci a fermentovaných banánů si totiž členové kmene uvaří polévku, věří totiž, že jedině tak dosáhne duch zemřelého skutečného klidu.
Indiáni kmene Yanomami mají svérázný pohřební rituál
Rukavice plné mravenců
Další prapodivný rituál se také odehrává v Amazonii. Chlapci kmene Sataré Mawé musí totiž projít zkouškou, která je má zocelit a proměnit v muže. Pro každého chlapce se však jedná doslova o cestu peklem. Chlapcům jsou totiž nasazeny rukavice plné mravenců druhu Paraponera clavata, neboli mravenců býčích. Bodnutí od tohoto mravence je označováno za nejbolestivější bodnutí hmyzem vůbec. Chlapci musí s rukavicemi plnými těchto mravenců vydržet deset minut, a to celkem dvacetkrát. Teprve potom jsou přijati mezi muže kmene.
Dokonalá izolace od druhého pohlaví
Papua Nová Guinea je známá jako místo, kde žijí stovky různých kmenů, z nichž mnohé si stále udržují své původní tradice. Jedna z těch nejzvláštnějších patří kmeni Sambia. V sedmi letech jsou tam chlapci odebráni matkám a následující asi tři roky jsou ve společnosti dalších mužů. S žádnými ženami se během této doby nesmí potkat. V tomto období jsou však chlapci také často biti, bičováni a je jím způsobováno krvácení. Opět jde o rituál, který má chlapce zocelit.
Bungee jumping pro opravdové drsňáky
Fakt, že dnešní bungee jumping má původ na malém pacifickém ostrůvku Vanuatu je poměrně známý. O něco méně lidí ale ví, že původní rituál, ze kterého se dnešní extrémní sport vyvinul, se na ostrově stále provozuje. Současně jde o opravdu extrémní záležitost, proti níž je moderní bungee jumping procházka růžovou zahradou.
Místní muži a chlapci si na nohy uvazují šlahouny vinné révy a vrhají se i z více než třiceti metrové výšky směrem dolů. Cílem je vždy provést skok, který skončí co nejblíže k zemi. Není třeba zdůrazňovat, že riziko je obrovské a smrt, nebo vážná zranění nejsou při tomto rituálu ničím neobvyklým. A to nemluvíme o tom, že vinná réva nepruží, což pro tělo znamená naprosto extrémní zátěž ve chvíli, kdy to s ním „trhne“.
Ostrov Vanuatu: tropický ráj a domov předchůdce bungee jumpingu
Zvláštní očista příslušníků kmene Mundari
Jižní Sudán je zemí, která se do povědomí lidí na západě dostává bohužel skrze zprávy o krvavé občanské válce a humanitární krizi či hladomoru. Právě zde žije ale také kmen Mundari. Jedná se o pastevce, kteří stále žijí velmi tradičním způsobem života. Zcela zásadní roli hraje v životě celé společnosti dobytek. Krávy dodávají mléko a maso. To ale není to jediné, co lidé kmene Mundari z krav využívají. Každé ráno se totiž osprchují kravskou močí.
Z našeho pohledu jde samozřejmě o velmi zvláštní rituál. Pro příslušníky kmene má ale hned několik významů. Díky vysokému obsahu amoniaku působí kravská moč jako přírodní odbarvovač a při dlouhodobém používání zajistí lidem specifickou rudou barvu vlasů. Kromě toho ale také chrání pokožku a je vlastně jakýmsi opalovacím krémem.
