Článek
Fascinující Mariánský příkop
Na rozhraní Pacifické a Filipínské zemské desky se nachází přes 2500 kilometrů dlouhé a téměř 70 kilometrů široké podmořské údolí jménem Mariánský příkop. Jeho součástí je i vůbec nejhlubší místo na Zemi, tzv. Challenger Deep s hloubkou 10 984 metrů (s jistou tolerancí). I sem už ale člověk pronikl, byť dosažením maximální hloubky se může pochlubit zatím jen pět lidí v historii. I po Měsíci jich chodilo více. Tito lidé (prvními z nich byli příslušníci amerického námořnictva Jacques Piccard a Don Walsh v roce 1960) ale do těchto hlubin život nepřinesli. Ten už tam totiž dávno byl.
První pokořitelé Mariánského příkopu, Don Walsh (druhý zleva) a Jacques Piccard (vpravo).
Život v extrémních hloubkách
Na dně Mariánského příkopu panuje kromě absolutní tmy také obrovský tlak. Kilometry vody zde vytvářejí tlak téměř 109 MPa, což je asi tisíckrát více než na povrchu. Lidské tělo by bylo v takovýchto podmínkách okamžitě rozdrceno a vydávat se sem mohou skutečně jen speciální batyskafy a dálkově řiditelné ponorky. Obyvatelé Mariánského příkopu jsou ale pro tyto podmínky velmi dobře uzpůsobeni a najdete jich zde celou řadu.
Příkladem jsou některé druhy různonožců, kteří byli objeveni v hloubkách dosahujících více než 10 000 metrů. Zatímco jeho běžní příbuzní se začnou doslova rozpadat již v poloviční hloubce, druh Hirondellea gigas nikoliv. Pro běžné druhy je hloubka, ve které běžně žije Hirondellea gigas zcela smrtící. Mohou za to obrovské tlaky, ale i fakt, že voda je zde kyselejší než ve vyšších vrstvách a rozpouští proto krunýře a ulity. Hirondellea gigas však své tělo chrání před rozpuštěním i rozdrcením jedinečnou hliníkovou strukturou. V extrémních hloubkách zde ale žijí i ryby. Jedna z nich byla objevena teprve nedávno.
Ryba jako žádná jiná
V roce 2017 vyšel v odborném časopise článek, který popisuje vůbec nejhlouběji žijící rybu jménem Pseudoliparis swirei z řádu ropušnicovitých. Na první pohled zaujme tím, že je prakticky celá průsvitná. Většinu svého života pak tráví u dna, kde hledá drobné korýše.
I ona musí ale samozřejmě přežít obří tlaky. V hloubce přes osm kilometrů, kde byla tato ryba objevena, lze tlak přirovnat k tomu, jako by na jedno místo působila hmotnost 1600 slonů. Jak to tedy tato ryba dělá? První důležitou věcí je, že tyto ryby mají zvláštní mutaci, díky níž je omezeno ukládání vápníku v kostech, které tak v případě těchto ryb připomínají spíše chrupavky a jsou mnohem pružnější.
Další zajímavostí je i to, že ryba nemá lebku vcelku, nýbrž rozdělenou na několik vzájemně oddělených částí, což také napomáhá vyrovnávat vnitřní a vnější tlaky působící na tělo. V neposlední řadě si potom tyto ryby dokážou vyrábět chemické sloučeniny, které stabilizují proteiny. I ony by se bez těchto stabilizačních opor za daných tlaků rozpadly.
Na příkladu nejhlouběji žijící ryby a dalších živočichů, kteří obývají nejhlubší místa na Zemi, můžeme tedy vidět, jak rozmanitý a také extrémně odolný dokáže život na naší planetě být.
Kdo z vás by chtěl tuto zázračnou rybu pozorovat naživo z okna ponorky? A je podle vás na místě uvažovat o turistických cestách na dno Mariánského příkopu ve stylu vesmírné turistiky?
