Článek
Co byl taneční mor?
Když se řekne „mor“, většině lidí se vybaví středověké epidemie tzv. černé smrti, které vyhladily třetinu evropské populace. Pojem taneční mor značí něco jiného. Šlo o podivné epidemie, při nichž lidé propadali nekontrolovatelnému tanci, často na celé dny, až do úplného vyčerpání a někdy i smrti. Dnes je fenomén známý také pod označením tanec svatého Víta nebo tanec svaté Jany. Někdy byl doprovázen svlékáním se posedlých, veřejným sexem apod. Na přitažlivosti mu dodává fakt, že jej pořád neumíme spolehlivě vysvětlit. Přitom ale víme, že se jednalo o fenomén zcela reálný a skutečný.
První písemné zmínky o tomto děsivém fenoménu pocházejí už z 11. století. V roce 1021 kronikáři zapsali, že skupina lidí začala u kostela v německém Kölbigku „posedle tančit“ a nebyla schopna se zastavit. Takové události se pak objevují v kronikách znovu a znovu, ať již to bylo v Porýní, ve Flandrech, ve Francii nebo v Itálii. Vrcholem celé éry tanečního moru se pak stala taneční seance ve Štrasburku roku 1518, která se do dějin zapsala jako největší známý projev taneční epidemie v historii.
Štrasburk a posedlost tancem v roce 1518
Podle městských kronik vše ve Štrasburku začalo ve chvíli, když žena jménem „Frau Troffea“ vyšla do ulic a začala z ničeho nic tančit. Postupně se k ní přidávaly desítky dalších, a nakonec už šlo o stovky lidí. Ti, kdo byli zasaženi, vydrželi tančit celé dny bez jídla a spánku až zkolabovali. Někteří umírali na mrtvici či srdeční selhání. Očití svědci líčili také scény, kdy celé náměstí zaplnily mátožné postavy, které se svíjely v rytmu, aniž by zněla hudba. Posedlých tanečníků bylo asi na 400. Podobné případy se potom objevují v evropských kronikách až do 17. století. Otázka podstaty těchto zvláštních epidemií zůstává dodnes nevysvětlena. Vědci pracují s několika hypotézami.
Kde se vzaly taneční epidemie? Co to vlastně bylo?
Jedním z nejčastěji uváděných vysvětlení je otrava námelem, tedy obilím napadeným houbou Claviceps purpurea. Tato plíseň produkuje látky s podobným účinkem jako LSD a může vyvolávat halucinace, křeče a tělesné záškuby. Pokud byla mouka z kontaminovaného žita upečena do chleba, obyvatelé celých vesnic mohli být nevědomky vystaveni psychotropním účinkům.
Mnozí historici a především lékaři však tuto teorii zpochybňují. Námelem otrávení lidé by se spíše hroutili bolestí a křečemi, než aby rytmicky tančili, navíc účinky by zasáhly jednotlivce, ne stovky lidí současně a epidemie by se neobjevovaly tímto způsobem a podle podobného vzorce.
Realističtějším vysvětlením je masová hysterie. Ve středověku byla evropská společnost vystavena enormnímu stresu: střídaly se hladomory, morové epidemie, války a náboženské konflikty. To všechno působilo na lidskou psychiku naprosto ničivě. V takovém vyhroceném prostředí mohly vznikat extatické projevy, kdy jednotlivci spadli do stavu transu a jejich chování se šířilo. Je zajímavé, že podobné jevy se v jiné podobě objevují i v moderní době, například v továrnách, školách nebo uzavřených komunitách, kde se náhlé křeče či tiky rozšíří mezi desítky lidí zdánlivě bez fyzické příčiny.
Co když je to ještě jinak? Tanec byl odpradávna součástí lidských rituálů. V atmosféře středověké religiozity mohl extatický tanec získat podobu „záchvatu“ přisuzovaného nadpřirozeným silám. Poutě ke svatému Vítu, patronovi proti křečím a posedlostem, se také stávaly ohnisky tanečních epidemií. Možná lidé věřili, že jen tím, že se tancem vyčerpají a mohou být ze svého prokletí vysvobozeni. Tomuto vysvětlení by odpovídal i fakt, že tancem posedlí se objevovali i v podobě putujících skupin, mimochodem často původem z Čech.
Existuje také hypotéza, že taneční mor měl neurologický základ. Už od raného novověku se totiž používá označení „tanec svatého Víta“ pro různé nervové poruchy spojené s nekontrolovanými pohyby. Opět ale takhle nelze vysvětlit masovou podstatu epidemií a muselo by se jednat o kombinace se skutečně přenosnou chorobou. A to je přece jen přitažené za vlasy.
Nejpravděpodobnější je asi kombinace několika faktorů, prim ale hraje podle všeho masová hysterie. Odpovídá tomu fakt, že se taneční mor objevoval vždy po dramatických obdobích válek, hladomorů apod.
Zdroje informací:
