Článek
Soudy se zvířaty
Za první soudní proces se zvířetem se považuje ten z roku 1266, v jehož rámci bylo za vraždu dítěte upáleno prase. Těžko říct, co se tenkrát přesně stalo, každopádně se tedy před tribunál dostal tvor, který sice dítě mohl skutečně usmrtit, dost těžko ale mohl fungovat před soudem. Jedná se pak o první, rozhodně ale ne jediný případ, kdy bylo ze zločinu obžalováno zvíře.
Postupně se před soudem objevila řada nejrůznějších zvířat. Poměrně častá byla prasata nebo psi, obžaloby ale mířily i na kočky, kohouty, krysy a dokonce i na hmyz. U prasat nebo psů bylo nejčastějším přečinem to, že zaútočili na člověka, často na děti. I zvířata jako prasata žila ve středověku s lidmi ve společné místnosti a občas tak k útokům dojít skutečně mohlo.
To byli tedy vyšší živočichové, ale za co chtěli trestat lidé hmyz? Ze zajímavých případů můžeme zmínit např. soud s chrousty, kteří poničili úrodu u francouzského města Die. Z podobného přečinu bývaly obviňovány také třeba kobylky. Soudy s nimi musely vypadat opravdu zajímavě.
Soudní procesy se zvířaty jsou známé především z Francie a Švýcarska, řada případů byla ale popsána i jinde, třeba v jižní Evropě. Zajímavé je, že v Českých zemích se nedochovala žádná zpráva o podobném procesu. Historici ale upozorňují, že to svědčí spíše o neúplných záznamech než o výjimečnosti Českého království.
Samotné procesy se zvířaty opravdu probíhaly úplně stejně jako ty s lidskými obžalovanými a jejich advokáti se je snažili z problémů všemožně dostat. Jeden advokát se např. snažil zachránit krysy, jejichž obhajoba mu byla svěřena, tím, že si vymýšlel důvody, proč se nemohou k soudu dostavit. Jednou to byla procesní chyba při předvolání, podruhé příliš krátký čas, potřetí zase přítomnost koček u soudu, která je pro jeho klienty stresujícím faktorem. Je třeba také říct, že zvířata se objevovala před civilními i církevními soudy.
Celé to působilo a působí dosti absurdně. Nabízí se proto otázka, proč se vlastně středověká společnost k soudním procesům se zvířaty uchylovala. Teorií existuje několik, žádná ale není prokázaná.
Proč se soudila zvířata?
Středověk měl samozřejmě „jistá kulturní specifika“, rozhodně ale netrpěl tím, že by snad stavěl člověka a zvířata na stejnou úroveň tak, aby to mohlo být důvodem předvolávání zvířat. Odborníci se proto dodnes přou o podstatu těchto procesů. Aby ale bylo jasno: o tom, že se soudy se zvířaty děly, není nejmenších pochyb. Jen zkrátka nevíme proč. Je ale na místě zmínit, že majitel zvířat (pokud existoval) musel někdy také přispět pokutou a se zvířetem se tak ocitl na stejné lodi.
Jedním z důvodů, proč se středověk k těmto procesům uchyloval, mohla být výchovná role. Prostě měly naznačit, že nechávat děti bez dozoru se zvířaty je špatné a může to končit tragicky. Je ale pravda, že veřejnosti by bylo asi možné představit potenciální důsledky nepozornosti i jiným způsobem. Kdo ví, jako motivaci procesů to jistě nelze vyloučit.
Druhou možností je samozřejmě snaha o jistou sebeprezentaci církve v případě církevních soudů se zvířaty. Mohlo jít o demonstraci toho, že stojí skutečně nade všemi a dokáže zjednat spravedlnost bez ohledu na to, kdo něco špatného páchá. Mohlo by to platit především v případě, že zvířecí „zločiny“ byly spojeny s nějakým ďábelským působením a souzeny by byly ve skutečnosti ďábelské síly, nikoliv zvířata. Toto ale z většiny dochovaných spisů přímo nevyplývá. Pravdou ovšem je, že by to bylo alespoň v souladu s některými uznávanými křesťanskými učenci jako Tomáš Akvinský, který jasně řekl, že zvířata soudit nelze, neboť nemají vlastní schopnost chápání a myšlení.
Nelze samozřejmě vyloučit ani to, že lidé měli pro soudy se zvířaty úplně jiný důvod, který byl tehdejší společnosti naprosto zřejmý, ale nás s naším moderním myšlením vůbec nenapadnou. Možná to souvisí s tím, že zvířata měla tehdy výrazně důležitější roli ve společnosti. Soudy se zvířaty pokračovaly i dále a máme záznamy o nich i z 19. století. To se však již jednalo o skutečné kuriozity, které měly vždy svůj specifický účel. Nešlo tedy o široce rozšířenou praxi.
Ať tak či onak, podobné otázky, jaké nás napadají při sledování středověkých procesů s němými tvářemi, jsou aktuální i dnes. Dostáváme se k nim ale z druhé strany. Nejde nám o zvířecí zodpovědnost, nýbrž o zvířecí práva. Čím více je však budeme přibližovat těm lidským, tím více se budeme vracet i k otázce jejich vlastní zodpovědnosti.
