Článek
Mise kosmonauta Krikaljova
Sergej Konstantinovič Krikaljov se narodil v roce 1958 a od mládí tíhnul k technice. V roce 1981 začal pracovat pro tehdejší Sovětský vesmírný program. Mezi jeho povinnosti patřilo testování, vybavení pro vesmírné lety a návrhy na úpravu nejrůznějších postupů. V roce 1985 se potom sám stal kosmonautem. Původně byl zařazen do programu Sovětského raketoplánu Buran, který se však nikdy nedočkal realizace. Do vesmíru se poprvé podíval v listopadu 1988 a na Sovětské stanici Mir strávil plných 151 dní.
Na svoji druhou misi vzlétl v květnu 1991. V té době mu bylo 34 let a radoval se z nedávno narozené dcery. V jeho posádce byl druhý sovětský kosmonaut Arcebarskij a britská astronautka Helen Sharman. Britka však stanici Mir opustila po necelém týdnu a oba sovětští kosmonauti pokračovali podle plánu v misi sami. Dole na zemi to ale začalo brzo vřít. Sovětský svaz se totiž začal rozpadat. Světová média informovala o protestech v pobaltských zemích i o pokusu o puč ze srpna. V říjnu ještě proběhla výměna kosmonauta Arcebarskiho za čerstvého kolegu, na Krikaljova se ale nedostalo. Byl příliš zkušený na to, aby jej mohl někdo narychlo nahradit.
Rozpad Sovětského svazu a problémy s návratem
Sovětský svaz potom přestal v prosinci existovat a na jeho místě vzniklo patnáct nových zemí. Rusko bylo logickým nástupnickým státem SSSR a převzalo jeho vesmírný program. Kosmodrom Bajkonur však najednou ležel na území jiného státu, konkrétně Kazachstánu. A co hůř, ekonomická situace Ruska byla doslova katastrofální.
Sovětská vesmírná stanice Mir
V nastalých zmatcích jen málokdo řešil, že 200 km nad zemským povrchem obíhá kolem planety sovětský občan, který přemýšlí o tom, zda se vůbec někdy vrátí domů. Pro Krikaljova na oběžné dráze najednou začala být aktuální i starost o to, jak se uživí jeho rodina dole na zemi. Plat kosmonauta, který dostávala jeho manželka, nestačil ani na základní životní potřeby. Situaci dokládá například to, že vesmírná loď se zásobami nemohla dovézt Krikaljovovi jeho oblíbený med, protože jej v Sovětském svazu zkrátka nebylo možné sehnat. Na místo toho dostal křen a citróny.
S obrovskými finančními potížemi se potýkal i vesmírný program. Své aktivity musel omezit na absolutní minimum. Jinými slovy, na žádosti Sergeje Krikaljova o urychlený návrat odpovídalo středisko jednoduše „ještě vydrž“. Nešlo přitom jen o to, že by chtěl zase vidět rodinu nebo své rodné město, které se v jeho nepřítomnosti přejmenovalo z Leningradu zpět na Petrohrad. S tím, jak se jeho pobyt v kosmu prodlužoval, narůstalo riziko svalové atrofie i problémů způsobených kosmickým zářením.
Další čtyři lety
Sergej Krikaljov se dočkal až 25. března 1992. Jeho druhý pobyt na vesmírné stanici, z podstatné části nedobrovolný, trval 311 dní. Země, do které se vrátil, byla úplně jiná než ta, z níž odstartoval. I proto mu dala světová média přezdívku „poslední sovětský občan“. Pokud byste si však mysleli, že po tomto zážitku už nechtěl Sergej Krikaljov vesmírnou loď ani vidět, šeredně byste se mýlili. Do vesmíru letěl ještě čtyřikrát a mimo jiné byl společně s americkým astronautem Robertem Cabanou prvním, kdo vstoupil v roce 1998 na novou Mezinárodní vesmírnou stanici. Během své kariéry strávil ve vesmíru 803 dní 9 hodin a 39 minut. Což jej řadí na čtvrté místo v celkovém čase stráveném v kosmu. Během svých šesti letů také osmkrát vystoupil do volného vesmíru, celkově strávil mimo loď či stanici 41 hodin a 8 minut.
Příběh Sergeje Krikaljova měl tedy naštěstí šťastný konec, doufejme, že v případě dvou uvízlých amerických astronautů tomu bude také tak.
