Článek
Z pohádky na bojiště
Ať již to byla filmová série o Harry Potterovi nebo česká pohádka Z Pekla štěstí, s pláštěm neviditelnosti se na plátně nebo na obrazovce setkal každý z nás. Asi každého přitom jistě napadlo, co by se s takovým pláštěm neviditelnosti dalo dělat. Nápadů je asi celá řada. Úplně jasno v tom však mají vojáci.
Takový plášť neviditelnosti by je především ochránil před útokem. O tento vynález armády jevili zájem již před dlouhou dobou. Dnes už si s nimi na bojištích, především na tom ukrajinském, skutečně setkáme. Je ale třeba říct, že skutečné pláště neviditelnosti se od těch pohádkových přece jen podstatně liší.
Plášť neviditelnosti a fyzika
Kouzla a čáry v našem světě bohužel nefungují a musíme se tak spokojit s tím, co nám dovolí fyzika. Moderním jazykem bychom řekli, že „plášť neviditelnosti“ je prvek, který nějakým způsobem tvaruje elektromagnetické či teplotní pole okolo předmětu, který chceme ukrýt. Hned na začátek je třeba říct, že rovnou můžete zapomenout na neviditelnost v celém rozsahu elektromagnetického spektra. Vždy je třeba hledat řešení pro určitou, poměrně úzkou část vlnových délek. Máme proto řešení pro radiové, infračervené, nebo viditelné části spektra.
První vlaštovkou bylo ukrytí objektu před mikrovlnami v roce 2006. Od té doby urazila „neviditelnost“ poměrně dlouhou cestu.Technologií je hned několik, každá funguje trochu jinak a dohromady mají společné to, že s jejich používáním pojí celá řada omezení a podmínek při nichž přestává fungovat.
Ukrytí před radiovými vlnami
Mohlo by se zdát, že právě v případě radiových vln je situace nejjednodušší, protože již přece funguje u vojenských letadel, případně lodí. Opak je ale pravdou, jejich maskovací zařízení, respektive nátěry jsou na zemi nepoužitelné. Na zemi se totiž radarový signál v podobě radiových vlnodráží od země. Pokud by se povedlo zamaskovat před radiovými vlnami třeba tank, docílili bychom jenom toho, že bude na radaru vidět díra v signálu, která jej stejně prozradí.
Vědci na to proto museli jít jinak. Maskovací materiál nemůže pouze pohlcovat radiové vlny, musí je přímo měnit a zpětným směrem je vyslat v podobě v signálu. Tohoto úspěchu dosáhli v Číně, kde připravili tenkou látku, na níž jsou naneseny vrstvy tištěných obvodů a některých dalších materiálů, které dokáží napodobit z pohledu radaru rovnou Zemi. Nejedná se o jediný materiál tohoto typu, jeho obrovskou výhodou ej však pružnost, která umožňuje potažení velkých struktur či vozidel a jejich skrytí před nepřítelem.
Tepelné maskování
Právě maskování v infračerveném oboru spektra je pro armádní využití extrémně důležité. Se stále větším počtem dronů sledujících bojiště, které jsou vybaven právě infračervenými kamerami je schopnost skrýt se před nimi zcela zásadní. V tomto případě tedy musíme rozbít tepelný kontrast mezi daným objektem a jeho okolím. Je možné to dělat pasivně (tedy skrýt tepelné záření tím, že jej zachytíme), nebo aktivně. V druhém jmenovaném případě je třeba přímo měnit teplotu povrchu předmětu. Na tomto principu byl založen třeba systém ADAPTIV společnosti BAe systems. Dlaždice schopné měnit teplotu byly umístěny na bok vozidel a skrývali tak jejich tepelnou stopu.
Ukázka funkčnosti systému ADAPTIV, nalevo je objekt bez zapnutého systému, napravo se zapnutým systémem.
Od té doby ale uplynulo patnáct let a dnešní systémy jsou mnohem sofistikovanější. Sítě a potahy firem Saab, nebo Fibrotex kombinují řízení odrazu a vyzařování. Nejedná se o materiál, který objekt stoprocentně skryje, ale dokáže významně snížit vzdálenost na kterou bude daný objekt detekován. Tyto sítě mají také velkou výhodu v tom, že je lze použít, jak na celá vozidla, tak na pláště pro jednotlivé vojáky.
Když jsme u jednotlivých vojáků, právě osobní termální maskování hraje velkou roli v rusko-ukrajinské válce. Na ukrajinské straně používají vojáci lehká ponča, která dokáží z velké části zamaskovat tepelnou stopu vojáků. Ti jsou tak lépe chráněni před drony s termovizí. Podobné materiály se objevují i na druhé straně s tím, že jejich kvalita je obecně spíše nižší.
Maskování ve viditelném spektru. To, co pohádkové kouzelné pláště zvládají bez problémů, tedy ukrýt člověka či předmět přímo před očima někoho dalšího je vůbec nejtěžší. V tomto ohledu se zatím setkáváme spíše jen s laboratorními experimenty ve velmi malém měřítku. V rozšíření do většího měřítka je zatím mimo naše schopnosti.
