Článek
Cesta za výdělkem se proměnila v drama
Psal se rok 2021 a šestatřicetiletý Antonio Sena začal mít kvůli koronaviru finanční problémy. Otevřel si předtím totiž svoji vlastní restauraci, hned za dva měsíce však na svět udeřila plnou silou covidová pandemie a Antonio ji musel zavřít. Aby si vydělal nějaké peníze, musel se vrátit ke svému původnímu povolání, kterým bylo létání s malými letadly.
Antonio Sena přijal nabídku na dopravu zásob nafty a potravin do nitra Amazonie. Protože měl skutečné problémy, na zakázku kývl i přesto, že cílem byl nelegální zlatý důl. Vydal se tedy na cestu ve svém padesát let starém stroji Cessna 210. Zpočátku vše probíhalo bez jakýchkoliv známek problémů a Antonio si let užíval. Poté však došlo k vysazení motoru a nevyhnutelnému pádu stroje do nitra džungle.
Cesta džunglí
Antonio pád přežil a z vraku se dostal naštěstí včas, neboť převážená nafta se brzy vznítila. To jediné, co stihl zachránit, byl kapesní nůž, zapalovač a telefon, který se mu však brzy vybil. Prvních několik dní zůstal na místě havárie, neboť doufal, že ho objeví pátrací letadla. Jak už to tak ale v těchto případech bývá, na obrovské ploše amazonského pralesa, a navíc pod hustým zeleným příkrovem, jej nikdo neviděl, ačkoliv záchranná letadla létala přímo nad ním.
Brzy mu proto došlo, že se záchrany nedočká, a bude se muset vydat na cestu směrem k civilizaci. Jeho plán byl vyrazit směrem k řece Paru a následně tam najít známky lidské přítomnosti. Při svém putování džunglí, dbal na to, aby byl neustále slyšet. Bál se totiž jaguárů, krokodýlů i anakond. Jeho strategie zjevně fungovala, neboť za celý měsíc nenarazil ani na jedno z těchto zvířat. Kdo mu ale naopak dělal problémy, byly opice. Každý den se Antonio odpoledne zastavil a začal si budovat přístřešek na noc. ten mu však velmi často opice přes noc zničily.
Současně jim ale může být i vděčný. Na lov totiž neměl sílu a nezbývalo mu nic jiného než se živit sběrem plodů. Protože ale nevěděl, co všechno je v pralese jedlé a co naopak jedovaté, nechal se inspirovat právě opicemi. Dalo by se říct, že se po nich „opičil“. Není třeba ale zdůrazňovat, že celé jeho putování bylo fyzicky nesmírně vyčerpávající a za měsíc zhubl o 26 kilogramů.
Po měsíci se Antonio Sena dočkal toho, po čem celou dobu tolik toužil: v dálce uslyšel zvuk motorové pily. Bylo to však v době pozdního odpoledne a Antonio proto nechtěl riskovat bloudění v noční džungli. Za zdrojem zvuků se proto vydal až druhý den ráno. Za nedlouho narazil na skupinu sběračů ořechů, kBrazílieeeeteří kontaktovali úřady a Antonio byl zachráněn.
Celý jeho případ byl značně medializovaný, což mělo jeden pozitivní efekt. Případ Antonia Seny totiž opět upozornil veřejnost na problém nelegální těžby na území Amazonského pralesa. Doly jako byl ten, kam původně vezl zásoby, se významnou měrou podílejí na ničení pralesa, na vypouštění toxických látek do vodních toků a v neposlední řadě těžaři představují riziko pro domorodé populace.
Zdroje informací: https://wspartners.bbc.com/episode/w3ct1k38
