Článek
Proč není Labe Vltava?
Soutok Labe a Vltavy je sice jedním z nejčastěji fotografovaných míst v Česku, to ale neznamená, že se o něm nelze dozvědět něco nového. Nejeden člověk, který v Mělníku z výšky pozoroval soutok dvou našich nejvýznamnějších řek, se jistě zamyslel nad tím, proč po soutoku pokračuje řeka právě jako Labe. Vltava se totiž jeví jako o něco málo mohutnější, a přesto musí právě v Mělníku přijmout jméno Labe.
Vysvětlení musíme hledat daleko v minulosti, v době, kdy u nás sídlili staří Keltové. Ti do Čech přicházeli především ze severu a do nitra našeho území postupovali proti proudu Labe, se kterým se logicky setkali nejdříve. Právě proto se v Mělníku mění Vltava na Labe a nikoliv naopak.
Město Mělník, významný bod na historické mapě Čech
Mělnická kostnice
Když se řekne kostnice, vzpomeneme si většinou na tu v Sedlci u Kutné Hory. Ta však není ani v nejmenším jedinou kostnicí u nás. Právě naopak, kostnic máme víc než dost. Ta mělnická je jednou z největších a nejzajímavějších. Najdete ji v kryptě kostela svatého Petra a Pavla, a i když zde nejsou kosti sestavené do takových kreací jako ve zmíněném Sedlci, určitě stojí za návštěvu.
Kostel pochází pravděpodobně již z 10. století a je tak jedním z nejstarších u nás. Jako u většiny ostatních kostelů, i zde byl původně hřbitov. V některých historických obdobích však lidé umírali v takovém množství, že hřbitov nestačil. Jednalo se samozřejmě především o období morových epidemií nebo válek. V takovém případě bylo nutné lidské pozůstatky ukládat právě v kostnicích, které byly součástí většiny farních kostelů.
Mělnická kostnice je umístěna do gotické krypty a nachází se v ní pozůstatky až 15 000 lidí, po nejvíce z doby od 16. do poloviny 18. století. Když v roce 1775 došlo ke zrušení kostelního hřbitova, mělo dojít také k zahrabání kostí do země. V Mělníku zvolili pro splnění tohoto nařízení poněkud kreativní přístup a místo toho, aby kosti přenášeli, prostě zazdili okna a vchod do kostnice. Dnes jsou však její prostory opět otevřené a přístupné veřejnosti. Kostnici si tak můžete přijít prohlédnout i vy.
Quod sumus hoc eritis. Fuimus quandoque, quod estis. – Co jsme my, budete i vy. A co jste vy, byli jsme i my - citát, který v kostnici napadne každého
Mělník a svatá Ludmila
Svatá Ludmila, babička svatého Václava, patří k nejvýznamnějším postavám našich raných dějin. O jejím původu se zmiňují dva zdroje. Zatímco tzv. Krátké sepsání o pokřesťanštění Moravy a Čech dělá z Ludmily Srbku, Kristianova legenda zase mělnickou rodačku. V její době se sídlo samozřejmě nejmenovalo Mělník, nýbrž Pšov a Ludmila byla z kmene Pšovanů. Druhá možnost je pravděpodobnější.
Ke svaté Ludmile se váže i jedna mělnická pověst. Když již jako křesťanka dorazila k pšovským branám, byl jí odepřen vstup, neboť její soukmenovci byli stále pohané. Rozzlobená Ludmila pronesla, že když jí ani vodu nedají, sami si ji nezaslouží. A od té doby v Mělníku podle pověsti málo prší.
Poklad v mělnickém podzemí
Jakožto středověké město má i Mělník v centru rozsáhlé podzemí tvořené několika patry starých sklepů a chodeb, které je propojují a jsou vysekány v masivu mělnického kopce. V dobách ohrožení města, tedy za válek či velkých požárů se v podzemí ukrývali měšťané, nebo sem alespoň přinášeli své cennosti. Někde tady má asi původ legenda o velkém pokladu, který se prý pod Mělníkem stále ukrývá. A aby toho nebylo málo, pověst říká, že bude nalezen teprve ve chvíli, kdy celé město lehne popelem. Poklad potom pomůže při jeho obnově. I do mělnického podzemí se dnes můžete vypravit, vstup je přímo z turistického informačního centra.
Pražská brána, další z mělnických dominant
Opevnění a věž s restaurací
Jako prakticky každé středověké město, i Mělník měl samozřejmě své opevnění. Tvořila jej dva metry silná opuková zeď. V 19. století již hradby svoji roli neplnily a jejich velká část byla zbořena. Určité fragmenty opevnění se však dochovaly a tvoří zajímavou historickou památku. Asi vůbec nejzajímavější součástí celého fortifikačního systému je Pražská brána. Postavena byla již ve 13. století a svoji současnou podobu získala v roce 1536. Stále jsou v ní střílny i úzká okna ze kterých mohli obránci střílet na obléhatele. V dnešní době již z věže samozřejmě nikdo nestřílí, vy se sem ale můžete vydat do kavárny, kde vás obslouží za pomoci jedinečného mechanického výtahu. Z pátého patra je pak navíc krásný výhled na město.
