Článek
Příběh královny Marie
Když se anglická královna Marie I. roku 1554 provdala za španělského prince Filipa II., dvořané i poddaní slavili s nadšením. Zdálo se, že Anglie konečně nalezne stabilitu. Spojení s mocným Španělskem slibovalo politickou sílu, dynastickou jistotu a také naději na dědice. Když královna začala vykazovat známky těhotenství, radost byla všeobecná a nikoho nenapadlo, že je cokoliv špatně.
Dvořané jí přinášeli gratulace, církev posílala děkovné modlitby a evropští diplomaté začali narození dědice zahrnovat do svých plánů a jednání. Jenže dědic se nikdy nenarodil. Marie I. trpěla tím, co dnešní medicína označuje jako pseudograviditu, falešné či fantomové těhotenství.
Ještě jednou královna Marie.
Co je pseudogravidita
Pseudogravidita je psychofyziologický stav, při němž žena pevně věří, že je těhotná, a její tělo skutečně začne vykazovat znaky gravidity. Může dojít ke zduření prsou, zastavení menstruace, zvětšení břicha, dokonce i k falešným „pohybům plodu“. Ve skutečnosti se jedná o stahy střevních svalů. Tento jev byl popsán již ve starověku a dlouho zůstával tajemstvím. Z jistého pohledu jím zůstává dodnes, byť víme, že příčinou bývá hluboká touha po dítěti nebo naopak úzkost a strach z otěhotnění.
Mozek dokáže vytvořit hormonální obraz podobný skutečnému těhotenství a výsledkem je to, že tělo se podle toho začne chovat. V minulosti, kdy neexistovaly ultrazvuk ani těhotenské testy, byla hranice mezi skutečným a falešným těhotenstvím rozmazaná. Královské dvory, posedlé následnictvím, byly k takovým klamům obzvlášť náchylné. Podobné případy se ale nepochybně stávaly i „prostému lidu“, jen je nemáme tak dobře popsané. Ale zpátky ke královně Marii.
Zničená naděje Anglie
V červnu 1554 oznámil dvůr, že královna je těhotná. Vše nasvědčovalo pravdě: Marie přibrala, trpěla nevolností, pociťovala pohyby „dítěte“ a její břicho se viditelně zvětšovalo. Lékaři i porodní báby potvrdili těhotenství a dvořané začali připravovat královské kolébky. Datum porodu bylo určeno na květen 1555 a k londýnskému Toweru se začaly stahovat zástupy, očekávající výstřely z děl, které měly oznámit narození dědice.
Jenže dny plynuly a nic se nedělo. V červnu, pak v červenci, bylo ticho. Břicho královny se přestalo zvětšovat a brzy „zplasklo“.Dvořané se začali vytrácet a církevní modlitby ustaly. Nakonec se s neochotou připustilo, že žádné dítě se nenarodí. Marie se stáhla do ústraní a vysvětlení se nikdy oficiálně neobjevilo, šeptalo se o „Boží zkoušce“ či „omylu přírody“.
A aby toho nebylo málo, o tři roky později, se situace zopakovala. Marie byla opět přesvědčena, že čeká dítě. I tentokrát se tělo přizpůsobilo jejímu přesvědčení, opět se objevily všechny fyzické známky gravidity. Ale historie se zopakovala a královna nikdy neporodila.
Krátce poté, na podzim 1558, Marie a na trůn usedla Alžběta I., protestantka, která Anglii odvrátila od katolického Španělska. Pseudogravidita tak doslova určila směr anglických dějin.
Psychologie a pseudogravidita
Psychiatrie zná tento stav jako somatizaci, tedy přenesení psychického konfliktu do tělesných projevů. U pseudogravidních žen se zvedne hladina prolaktinu a estrogenu, což vede k reálným fyzickým změnám. Tělo sebe samo přesvědčí, že musí jednat podle stavu mysli.
Není samozřejmě třeba zdůrazňovat, že konec falešného těhotenství je pro ženu mimořádně psychicky devastující a nejinak tomu bylo i v případě královny Marie.
Dnes se pseudogravidita objevuje nejčastěji u žen v přechodu nebo u těch, které dlouhodobě bojují s neplodností. Diagnostika je díky ultrazvuku a testům na hormon hCG jednoduchá, ale psychické následky bývají stále stejně závažné.
