Článek
Seznamte se s puchýřníkem
Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) je malý brouk dorůstající do délky 10 až 20 mm (samičky jsou větší než samci). Na první pohled zaujme svým štíhlým tělem a jeho kovově zelenou až zlatavě třpytivou barvu. Nejčastěji ho lze nalézt na listnatých stromech, zejména na jasanech, ptačím zobu nebo bezu, kde se živí jejich listy. Jak již bylo zmíněno, oblast jeho výskytu pokrývá teplejší oblasti Evropy a Asie, případně afrického Středomoří.
S puchýřníkem se ale můžeme setkat i v Česku, konkrétně v teplých oblastech jižní Moravy, případně v okolí Mostu. To, co z něj dělá sice krásného, ale současně jednoho z nejnebezpečnějších zástupců evropského hmyzu, je potom látka jménem kantharidin.
Kantharidin: vražedné puchýřníkovo tajemství
Puchýřník v sobě nosí látku zvanou kantharidin. Právě u ní je třeba se zastavit, neboť činí tohoto brouka opravdu výjimečným. Jedná se o silně toxickou látku, která se nachází v těle brouka a slouží jako jeho defenzivní zbraň proti predátorům. Její sílu ale může poznat i člověk a vždy půjde o velmi nepříjemné setkání.
Samci puchýřníka vylučují kantharidin v podobě silně zapáchající tekutiny, která při delším kontaktu s lidskou kůží začne provokovat bolestivou reakci a vznik puchýřů. To je jistě nepříjemné, ale ne přímo nebezpečné. Jinak je to však v případě, že si tento jed zanesete do očí nebo na sliznice. V tu chvíli už přestává legrace, kantharidin je ve větších množstvích pro člověka přímo jedovatý, ale i v menších množstvích dokáže třeba zrak skutečně poškodit nebo dokonce způsobit oslepnutí. Sliznice zase dokáže poškodit natolik, že následně může dojít k vnitřnímu krvácení. Na puchýřníka proto nikdy nesahejte. Kromě toho, že vám může způsobit zdravotní problémy je u nás navíc chráněný.
Tohle raději nezkoušejte.
Historické využití puchýřníka: od travičství po starověkou viagru
V průběhu historie našli lidé pro puchýřníka celou řadu různých využití. Pojem „španělské mušky“ asi znáte. Víte ale, že je to především přezdívka tohoto brouka? Již ve starověku se kantharidin z brouka extrahoval a vytvářelo se z něj afrodiziakum. Brouk měl ale i jiné, méně příjemné využití. S oblibou jej využívali traviči.
Je zajímavé, že kantharidin nepůsobí třeba na žáby nebo na ptáky. Jed se ale v jejich tělech hromadí a pokud někdo zkonzumuje žábu nebo ptáka krmeného schválně kantharidinem… Česká kriminalistika zná případ, kdy v 60. letech minulého století pachatel schválně krmil slepice puchýřníky a následně podal její maso ženě, které měl platit jakési odškodné. Dotyčná poté skutečně zemřela.
Jako každý jed či jeho zdroj, i puchýřník a kantharidin mohou fungovat i jako léčiva. V minulosti se puchýřníci používali jako lék na široké spektrum chorob. V Africe se pak zase rozdrcení puchýřníci přidávali do koření známého jako „Ras el hanout“.
Zkrátka a dobře, puchýřník lékařský je fascinující živočich. Když jej ale potkáte, dávejte si opravdu pozor a nesahejte na něj, dokáže totiž člověku opravdu hodně zavařit.
Zdroje informací: https://dvojka.rozhlas.cz/jedovaty-krasavec-7530766
