Článek
Kdo byl Alexander Selkirk
V roce 1676 se ve skotské rybářské vesnici Lower Largo narodil Alexander Selcraig. Důvod proč v pozdějším životě používal jméno Selkirk není zcela jasný. Může se jednat buď o chybu v zápisu na úředních dokumentech, anebo se on sám snažil v určité fázi svého života zapomenout na minulost. To není vůbec nerealistická představa, neboť se jednalo o dosti komplikovanou osobnost.
Již v době jeho dospívání bylo jasné, že není žádný svatoušek. Jeho výbušná povaha sebestřednost i násilnické sklony z něj nedělaly zrovna oblíbeného souseda. Při jednom ze svých nejhorších incidentů údajně brutálně napadl svého otce a dva bratry jen kvůli naprosto nevinnému vtipu. Své sny ale měl, od mládí se chtěl plavit po moři. Byl také dobrý v matematice a zeměpisu, což jej pro dráhu námořníka do jisté míry předurčovalo. Na osudnou plavbu pak vyrazil v roce 1703.
Pod pirátskou vlajkou
V roce 1703 byl Alexander Selkirk přijat jako navigátor pro korzárskou výpravu kapitána Williama Dampiera do Jižní Ameriky. Korzáři byli piráti ve službách koruny, v tomto případě britské. Dampier byl mimochodem prvním člověkem v historii, který obeplul svět třikrát, a i on byl velmi složitá osobnost. Na jednu stranu dokázal být extrémně krutý, na stranu druhou byl ale hodnocen spíše jako nerozhodný kapitán. Stejně tak je v jistém rozporu to, že byl velmi všímavým přírodovědcem a současně byl povětšinu času opilý. Vraťme se ale k Selkirkovi.
Výprava sestávala ze dvou lodí, větší St. George a menší Cinque Ports. Jejich úkolem bylo přepadávat španělské obchodní lodě i menší základny a přístavy na pobřeží. Selkirk jako všichni ostatní zažíval během plavby každodenní realitu života na moři, která byla na hony vzdálená tomu, jak si takovou pirátskou plavbu představujeme skrze hollywoodské filmy my dnes. K jídlu nebylo nic jiného než solené maso, sušený hrách a suchary tvrdé jako kámen. Na lodi řádily tyfus, cholera, úplavice i kurděje. Všude se pohybovali švábi a krysy. Námořníci museli spát v mokrých šatech, všude se šířila plíseň i nesnesitelný zápach…
Což však bylo ještě horší, loď byla po několika měsících na moři v tak špatném stavu, že podle Selkirka hrozilo její potopení. Pustil se proto do sporu s kapitánem lodi Cinque Ports Thomasem Strandlingem. Selkirk se zatvrdil a vyhrožoval, že raději zůstane na malém ostrůvku, kde loď zrovna kotvila, než aby s ní znovu vyplul. Selkirk ale ve skutečnosti počítal s tím, že se mu podaří strhnout na svou stranu další námořníky a společně donutí kapitána, aby přijal jejich požadavky. To se však přepočítal. Nikdo se k němu nepřidal, kapitán pokrčil rameny a na ostrově ho skutečně nechal. Selkirk dostal zbraně, zásoby, rum a jednu bibli. Když si Selkirk uvědomil, že to kapitán myslí vážně, zkoušel jej odprosit, ale už bylo pozdě.
Život na ostrově
Ostrůvkem, na němž Selkirk dobrovolně-nedobrovolně zůstal, byl ostrov Mas a Tierra, který se dnes jmenuje Ostrov Robinsona Crusoe. Na mapě jej najdete asi 600 kilometrů západně od pobřeží Chile na úrovni hlavního města Santiaga. Z hlediska podmínek pro život Selkirkovi vlastně nic moc nechybělo. Přístřeší našel v jeskyni, měl k dispozici sladkou vodu i dostatek jídla. Lovit mohl tuleně či ryby, ochočil si divoké kozy a začal pěstovat různé plodiny, například zelí. Na ostrově navíc nežila žádná zvířata, která by jej mohla ohrožovat.
Ostrov Robinsona Crusoa je dnes oblíbenou turistickou destinací a najdete zde i letiště
Rozhodně tady ale neměl žádného svého Pátka, nikdo jiný na ostrově nebyl. Minimálně dvakrát se stal Selkirk svědkem přistání španělských lodí. Před Španěly se však vždy schoval, protože dobře věděl, že jako anglického korzára by jej Španělé rovnou popravili, nebo minimálně uvěznili. Na ostrově nakonec strávil Selkirk něco málo přes 4 roky.
V té době totiž na ostrov dorazila britská loď Duke, shodou okolností opět s Williamem Dampierem na palubě. Zprávy, které z této doby máme, mluví o tom, že Angličané objevili Selkirka ve skvělé fyzické kondici, horší to však bylo s jeho psychickým stavem.
Po návratu do Anglie si však velmi rychle vzpomněl na život v civilizaci a trávil čas především vyprávěním svých zážitků ve skotských námořnických hospodách. Mluvil například o tom, že zprvu uvažoval o sebevraždě, ale postupem času se smířil se svou situací a díky studiu Bible se změnil i povahově. O jeho příběhu se v tuto dobu dozvěděl spisovatel Daniel Defoe a rozhodl se jej sepsat v podobě románu, byť značně upraveného. Není úplně jasné, zda se Defoe se Selkirkem někdy skutečně setkal. Víme však, že Defoe osobně mluvil s kapitánem lodi Duke Woodesem Rogersem. Je pravděpodobné, že právě od něj pocházela jeho primární inspirace.
Kniha Robinson Crusoe vyšla v roce 1719, kdy bylo Selkirkovi 43 let. A on se rozhodl vrátit na moře. V roce 1720 vyplul na válečné lodi HMS Weymouth na protipirátskou výpravu. Na lodi ale opět řádily nejrůznější nemoci a v roce 1721 některé z nich podlehl i Alexander Selkirk. Tělo námořníka, který byl předobrazem Robinsona Crusoe, poté hodili přes palubu.
