Článek
Počátky sanatoria Beelitz‑Heilstätten
Beelitz je, či spíše byl, jedním z největších a nejvíce fascinujících lékařských komplexů v celé Evropě. Jeho historie sahá až do konce 19. století, kdy byla za účelem léčby tuberkulózy zakoupena rozlehlá oblast o rozloze přibližně 140 ha. Tuberkulóza představovala skutečnou metlu tehdejšího světa a první pacienti byli přijati v roce 1902. Nutno podotknout, že Beelitz představoval ve své době skutečnou špičku v péči o nemocné tuberkulózou.
Architektonicky se jednalo o výrazné dílo dokonale zasazené do okolní krajiny, a navíc vystavěné s použitím špičkových materiálů. Hlavně ale šlo o moderní léčebné zařízení, které kladlo důraz na čerstvý vzduch, sluneční světlo a léčebné procedury, které lze přirovnat k dnešní lázeňské péči. Sanatorium se postupně rozrostlo na kapacitu více než 1 200 lůžek. V této době se ale potýkalo se zajímavým problémem. Tehdy používané léky měly totiž zajímavé vedlejší účinky. Zatímco u mužů podporovaly sexuální apetit, u žen měly efekt přesně opačný. Kvůli tomu musely být obě části sanatoria, tedy mužská a ženská, striktně odděleny. Pomohlo to? Podle všeho nikoliv.
Tudy kráčela historie.
Beelitz‑Heilstätten, Adolf Hitler a doba poválečná
V srpnu 1914 byl komplex převzat Červeným křížem a přeměněn v lazaret s kapacitou přes 1 500 lůžek pro zraněné vojáky za zákopů první světové války. Jedním z nich byl i Adolf Hitler. Dostalo se mu zde skvělé péče a ze svého zranění se zotavil, bohužel.
Během druhé světové války sloužilo sanatorium Německé armádě, později bylo po roce 1945 znova převzato Rudou armádou. Následně, po více než čtyřicet let, bylo sanatorium považováno za největší vojenskou nemocnici mimo území Sovětského svazu, která zde fungovala až do roku 1994, kdy Rudá armáda Německo opustila. Ještě předtím ale hostila nemocnice dalšího „VIP pacienta“, byl jím Erich Honecker, poslední vůdce Východního Německa.
Po roce 1994 přestal areál sloužit svému účelu a začal chátrat. Současně se ale stal atrakcí pro lovce kuriozit nebo míst s „negativní energií“. Některé části areálu jsou sice pomalu ale jistě rekonstruovány a proměňovány v prostory pro nejrůznější využití, většina ale stále zůstává v podobě ruin.
Pokud tedy dáváte namísto tradičních turistických lákadel přednost poznávání památek jiného druhu, Beelitz‑Heilstätten může být zajímavým tipem. Do areálu se lze dostat s průvodcem. A mimochodem, pokud jste fanoušky skupiny Rammstein, pak vězte, že zde byl natočen jeden z jejích klipů.
