Článek
Šanghajská věž se představuje
Šanghajská věž má na 128 pater a výšku 632 metrů. To z ní dělá nejvyšší stavbou Číny a třetí nejvyšší budovou světa. První místo si drží Burdž Chalífa v Dubaji, to druhé patří věži Merdeka 118 v Kuala Lumpuru. Pořadím brzy zamíchá Jeddah Tower v Saúdské Arábii, jejíž výška přesáhne celý kilometr. O to ale až tolik nejde, nás budou zajímat jiné parametry Šanghajské věže. Tahle budova je totiž mnohem víc než jen vysoká stavba.
Šanghajská věž totiž není jen demonstrací ekonomické síly a technologických ambicí Číny. Je zároveň jedním z doposud nejambicióznějších pokusů o ekologický výškový urbanismus. Šanghajská věž bývá často označována jako „zelený mrakodrap“. Odráží to fakt, že udržitelnost byla jedním z hlavních principů celého návrhu.
Vše má svůj účel a smysl
Hned první pohled na věž odhalí její asi nejvýraznější rys, kterým je její spirálovitý profil. Fasáda se při stoupání otáčí přibližně o 120 stupňů, což budově dává jedinečnou dynamiku. Tento tvar ale není jen samoúčelným estetickým gestem. Architekti totiž optimalizovali křivku stavby tak, aby minimalizovala aerodynamický odpor. Výsledkem je snížení zatížení větrem až o čtvrtinu, což zase umožnilo zmenšit množství použité oceli a betonu. Už samotná konstrukční úspora tak představuje ekologický přínos, konkrétně menší spotřebu materiálu i nižší uhlíkovou stopu během výstavby. Není třeba zdůrazňovat, že úspora byla i finanční.
Zajímavý pohled „dovnitř“ Šanghajské věže.
Věž je také obalena dvojitou skleněnou fasádou. Mezi vnitřním jádrem a vnější pláštěm vzniká jakýsi meziplášť, který funguje jako klimatický tlumič. Tento prostor zachytává sluneční teplo v zimě a v létě naopak omezuje přehřívání. V obou případech se snižuje energetická náročnost vytápění a klimatizace.
Interiér budovy je rozdělen do devíti vertikálních zón, které fungují jako „města ve městě“. Každá zóna má vlastní technické zázemí, lobby i veřejné prostory. Proč to všechno? Tento koncept umožňuje zkrátit dopravní vzdálenosti uvnitř budovy. Opět se tím zvyšuje energetická efektivita jejího provozu.
Další „vychytávky“
Celý provoz budovy je řízen inteligentními systémy, které optimalizují spotřebu elektřiny, vody i klimatizace v reálném čase. O tom, jaká pozornost byla právě efektivitě a úspornosti věnována, svědčí i pohled na výtahy. Ty patří k nejrychlejším na světě, stoupají rychlostí 70 kilometrů za hodinu a do 119 patra vás vyvezou za 55 vteřin. Podstatné je i to, že využívají rekuperační systémy, které při brzdění vracejí energii zpět do sítě.
Na vrcholu věže je několik větrných turbín, které vyrábějí elektřinu pro osvětlení společných prostor. Dešťová voda je zase shromažďována a znovu využívána pro chlazení nebo zavlažování vnitřních zahrad. Fasáda potom maximalizuje přístup denního světla a snižuje potřebu umělého osvětlení.
Jinými slovy, Šanghajská věž patří mezi energeticky nejefektivnější budovy z kategorie super-mrakodrapů. Ztělesňuje tak proměnu moderních megapolí a ukazuje cestu, kterou se budou města budoucnosti pravděpodobně ubírat při hledání rovnováhy mezi růstem a udržitelností. Šanghajská věž je příkladem toho, že i takto extrémní architektura může být navržena s ohledem na životní prostředí a kvalitu městského života.
