Článek
Podzimní houbařská sezona klepe na dveře a je proto na místě připomenout si, že i u nás roste řada hub schopných člověka zabít. Jednou z nich je čepičatka, houba, se kterou se v lese určitě potkáte.
Čepičatka jehličnanová
Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) je typická podzimní houba. Má 1-6 cm široký klobouk hnědé až žlutohnědé barvy (někdy i s nádechem okrové). Klobouk má ve svém středu často výrůstek. Na spodní části jsou zpočátku husté lupeny, jejich hustota ale klesá s tím, jak houba roste. Klobouk bývá za vlhka slizký, jinak je ovšem suchý. „Nožička“ houby má průměr 2-6 mm, je bílá či nahnědlá.
Pro nás houbaře je důležité, že se jedná o houbu hojnou, kterou můžete potkat prakticky kdekoliv, od nížin po horské oblasti. Jak již bylo zmíněno, houba je to podzimní a roste od srpna do prosince. Vědecký název houby naznačuje, že čepičatka je spojena se dřevem. To je skutečně pravda, roste totiž v trsech na tlejícím dřevě či na pařezech. Název houby je ale trochu matoucí v tom, že se nemusí v žádném případě jednat jen o dřevo jehličnanů. Houbu naleznete úplně stejně často i v listnatých lesích.
Houbaři by se měli čepičatce zeširoka vyhnout, je totiž smrtelně jedovatá. Tomu se budeme věnovat za chvíli. Je třeba ale upozornit na to, že čepičatka je nepříjemně podobná jedlé (a podle mnohých opravdu chutné) houbě jménem opeňka měnlivá. Tu si řada houbařů nemůže vynachválit. Obě houby navíc rostou v podobném prostředí a podle některých studií mnohdy dokonce na stejných kusech dřeva. Jistý rozdíl mezi těmito druhy spočívá v jejich vůni. Zatímco opeňka ji má nasládlou, čepičatka těžce moučnou.
Nebezpečí nepředstavuje čepičatka jen pro člověka, hrozí např. i psům. I čtyřnohé mazlíčky je proto nutné při procházce v lese hlídat. Konzumace čepičatky má pro ně totiž stejné důsledky jako pro člověka. Na ty se nyní podíváme podrobněji.
Čepičatka jehličnanová.
Toxicita čepičatky
Čepičatka jehličnanová je jedovatá velmi podobným způsobem jako muchomůrka zelená. S tou sdílí chemickou podstatu hlavních toxinů. V případě čepičatky to jsou tři bicyklické oktapeptidy. Všechny jsou vysoce stabilní, což znamená, že jejich jedovatost se neztratí ani vařením.
Případná otrava má potom následující průběh:
- Po 6-12 hodinách od konzumace se dostaví těžký průjem a zvracení.
- Následuje zdánlivé zklidnění situace a zlepšení stavu. V této době ale již probíhají závažné biochemické reakce.
- Dochází k selhání jater a ledvin, které může po několika dnech vést až ke smrti pacienta. I v případě, že pacient přežije, pravděpodobně dojde k nevratnému poškození zmíněných orgánů.
Jaká je léčba otravy čepičatkou? První pomoc je založena na výplachu žaludku a následném podání aktivního uhlí. V nemocnici se potom přidávají specializované léky typu hepatoprotektiv.
Z výše uvedeného tak vyplývá, že do sběru hub podobných čepičatce by se měli pouštět jen skutečně zkušení houbaři, kteří přesně vědí, co dělají. V opačném případě jde o značný risk, který se nevyplácí.
Zdroje informací: https://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=815
