Článek
Tuleň mnich
Tuleň středomořský, latinsky Monachus monachus, je jedním z nejvíce ohrožených mořských savců na planetě. Jedná se o fascinujícího živočicha, kterému se v češtině přezdívá tuleň mnich. Je jediným zástupcem tuleňů v evropských vodách.
Lidí, kteří jej viděli na vlastní oči, mnoho není. Dříve to ale byla jiná písnička. V antice byli tito tuleni na plážích Řecka či Itálie naprosto běžným úkazem. Řada starověkých kultur v této oblasti je ovšem považovala za posvátná zvířata. Tuleni tak nemuseli čelit hrozbám vyhubení. To se později změnilo, začali být loveni a jejich populace se smrskla na několik izolovaných skupin, které bojují o přežití v prostředí zásadním způsobem ovlivněném lidskou činností.
Malé kolonie žijí v Řecku, v Chorvatsku, v Itálii, v Turecku nebo v severní Africe. Pravděpodobnost toho, že se s nimi potkáte, je samozřejmě malá. Místa jejich výskytu jsou často tajena, jinde jsou pro ně vytvářeny rezervace. Přesto jsou místa, kde ke kontaktu dojít může. Týká se to ale spíše sportovních potápěčů, při koupání na běžných veřejných plážích to opravdu nehrozí. Co ale o těchto tuleních vědět? Proč jsou tak zajímaví?
Tuleň středomořský býval kdysi běžný v celém regionu.
Tuleň mnich
V dospělosti dosahuje tento druh tuleně délky kolem dvou a půl metru a jeho hmotnost může přesahovat tři sta kilogramů. Samci bývají obecně o něco větší než samice a vyznačují se tmavší, téměř černou srstí s výraznou bílou skvrnou na břiše. Samice mívají naopak spíše hnědošedé zbarvení.
Charakteristickým znakem, který tomuto krásnému zvířeti vynesl pojmenování mnich, je krátká srst a specifické záhyby kůže na krku. Ty totiž vzdáleně připomínají mnišskou kapuci. Na rozdíl od svých příbuzných z chladnějších vod postrádá tento středomořský druh silnou vrstvu podkožního tuku. Je to samozřejmě logická adaptace na teplejší vody Středozemního moře nebo Atlantiku v oblasti okolo Kanárských ostrovů, kde také žije.
A jeho chování? To bylo značně ovlivněno člověkem a jedná se o zajímavou ukázku toho, jak člověk nutí zvířata k adaptacím. Původně se jednalo o tuleně, kteří trávili čas na otevřených písčitých plážích, kde se slunili a bez obav zde vyváděli mláďata. Kvůli staletím lovu pro maso, tuk a kůži, a později také kvůli masivnímu rozvoji turismu, byli tito tuleni nuceni ustoupit do ústraní.
Dnes tuleň středomořský vyhledává především těžko přístupné mořské jeskyně s vnitřními plážemi, které jsou dosažitelné pouze pod hladinou moře. Tento vynucený přesun do jeskyní má ovšem často jeden tragický důsledek. V případě silných bouří nebo vysokého přílivu hrozí mláďatům v těchto jeskyních utonutí.
Přesto se ale ochrana tuleně středomořského vyplácí. Jeho populace stále dosahuje jen několika stovek jedinců (v roce 2020 se zmiňovalo 500 párů) roztroušených na mnoha místech celého Středomoří. I tak byl ale tuleň středomořský přeřazen z kategorie „kriticky ohrožený“ na „zranitelný“.
