Článek
Lov pavouků
V češtině se lze někdy setkat se jménem „vosí pavouk“. To je ale značně nepřesné, pavouci jsou totiž pro tuto až 6,5 cm dlouhou vosu kořistí. A nemluvíme o žádných malých pavoučcích, ale rovnou o sklípkanech nebo tarantulích.
Obrovské žihadlo této vosy a jed, který v něm má, jsou totiž uzpůsobeny k tomu, aby vosa dokázala bodnutím mezi nohy pavouka paralyzovat. Následně si jej odtáhne do předem připravené díry v zemi. Tam na pavoukův zadeček naklade jedno vejce, překryje vchod do „nory“ a dál už se vše odehrává bez její přítomnosti.
Z vajíčka se vylíhne larva, která se prokouše do těla pavouka a začne je požírat zevnitř. Abychom si rozuměli: pavouk je stále živý! Jed vosy pavouka paralyzuje, ale nezabije. A larva je natolik „chytrá“, že se vyhýbá životně důležitým orgánům pavouka. Srdce a nervový systém si nechává larva nakonec.
Vypadá to sice jako scéna z filmového Vetřelce, ale i taková dokáže příroda být. Vosy samozřejmě nejsou jen pojídači pavouků. V přírodě jsou to užiteční opylovači.
Tahle zdánlivě neškodná vosa loví tarantule.
Bolestivost žihadla
Nejprve ještě něco k fyzickému vzhledu vosy Pepsis grossa. O délce jejího těla už byla řeč. Barvu má vosa černou nebo tmavě modro-černou. Tento nebo blízce příbuzné druhy žijí na všech kontinentech (logicky s výjimkou Antarktidy), v Evropě pak obývá především Středomoří.
Pojďme ale zpátky k jejímu žihadlu. Co když s ním vosa nebodne tarantuli ale člověka? V první řadě je třeba říct, že o něco takového nemá tahle vosa ani ten nejmenší zájem. Je naopak velmi plachá a člověku se klidí z cesty.
Může se ale stát, že ke konfrontaci nakonec dojde. Když se bude vosa cítit ohrožená a nebude mít možnost úniku, bodne. A podle těch, kteří to zažili, se jedná o pocit, který by se dal přirovnat k elektrickému paralyzéru. Člověk je na několik minut skutečně „vyřazen z provozu“ a není schopen ničeho jiného než toho, že křičí a svíjí se bolestí.
Dobrou zprávou nicméně je, že bolest vydrží asi 5 minut a potom poměrně rychle odezní. Také se nemusíte bát toho, že by šlo při bodnutí o život. Ve skutečnosti je jed vosy druhu Pepsis grossa slabší než jed naší vosy. Nakonec to většinou skončí odezněním bolesti a červeným „flekem“. To samozřejmě platí, pokud není ve hře alergie. V opačném případě je to jiný příběh, to ale platí i pro naše vosy a jiný hmyz.
Mimochodem, pokud máte pocit, že hmyz s takovou schopností způsobit bolest nebude chtít nic lovit, jste na omylu. Loví je totiž pták pojmenovaný kukačka kohoutí. Ta se v průběhu evolučního procesu naučila vosy lovit tak, aby jí neublížily. Tím se kruh uzavírá, v tom je příroda geniální.
