Článek
Kdy vám nepomůže vůbec nic
Všechna pravidla chování a rady, jak co nejvíce snížit riziko v případě, že k jadernému výbuchu skutečně dojde, pracují s jedním základním předpokladem. Tím je to, že budete dostatečně daleko od epicentra výbuchu. V jeho blízkém okolí vám totiž nepomůže opravdu nic. V samotném epicentru totiž vznikne prostor, jakási ohnivá koule, v níž dosahuje teplota i desítek milionů stupňů. Průměr této ohnivé koule je samozřejmě daný typem a silou použité bomby. V případě té hirošimské měla koule poloměr více než 150 metrů.
Druhým zásadním účinkem je rázová vlna. Ta zničí vše, co jí stojí v cestě. Opět si vezmeme za příklad bombu svrženou na Hirošimu. V jejím případě měla oblast prakticky absolutní destrukce průměr 1,5 km, zničeno bylo tedy prakticky vše do vzdálenosti 750 metrů od epicentra výbuchu.
Do třetice zde máme radiaci. V Hirošimě byla radiace okamžitě smrtelná až do vzdálenosti 1, 2 km od centra výbuchu. Radiace byla tak silná, že pravděpodobnost úmrtí do této vzdálenosti byla asi 90 procent. Doufat v happy end můžete začít až ve chvíli, kdy budete o další půl kilometr dále. I v takové vzdálenosti je riziko fatálních následků velké, šance na přežití už se však začíná pomalu zvyšovat. I tak je možné, že vám radiace způsobí těžké popáleniny.
Řekněme, že budete výbuch sledovat ještě z větší vzdálenosti. Pak již začínají dávat smysl i určitá opatření, kterými se můžete snažit zvýšit své šance na přežití. Dnešní jaderné zbraně jsou samozřejmě často mnohonásobně silnější než ta hirošimská a platit mohou spíše násobky uvedených vzdáleností. Řekněme ale, že jste zkrátka dokázali uniknout okamžitému působení ohně, tlaku, i extrémní radiace. A co dále?
Radioaktivní spad
Pokud jste přežili úvodní okamžiky, stane se vaším největším nepřítelem radioaktivní spad. Jedná se vlastně o ohromné množství úlomků a prachových částic z vlastní bomby, zeminy a sutě. Tento oblak vystoupá do výšky několika kilometrů a následně se začne snášet zpátky na zem. Vítr však může roznést materiál do vzdálenosti stovek či dokonce tisíců kilometrů daleko. Radioaktivní spad je samozřejmě velmi nebezpečný a může vést ke vzniku široké škály zdravotních problémů včetně těch s fatálními následky.
Před spadem je třeba tedy se chránit. Otázka zní: jak? Výzkumy a matematické modely ukazují, že jednou z největších chyb, kterou může člověk udělat, je opustit v danou chvíli domov a začít se pohybovat venku. Pokud byste mohli nasednout do auta a měli volnou cestu, po které byste maximální rychlostí radioaktivnímu oblaku ujížděli, dávalo by to smysl. To se ale velmi pravděpodobně nestane. Cesty budou ucpané, neprůjezdné nebo plné trosek. Vy zůstanete venku spadu buď přímo na pospas, nebo chráněni naprosto nedostatečně ve svém autě.
Ideální úkryt je takový, který vás skryje za silnou vrstvu betonu. Přímo do krytu se asi nedostanete, ale sklepy či garáže jej mohou alespoň částečně nahradit. Samozřejmostí musí být uzavření všech oken, větracích šachet či průzorů. U sebe byste měli mít jídlo a vodu na několik dnů, osobní doklady, nabitý telefon a také rádio jehož prostřednictvím budete moci sledovat pokyny úřadů a hlášení o aktuální situaci.
Jste-li v budově v některém z nadzemních podlaží, držte se co nejdále od stěn. Sklo vás příliš neochrání, od oken se proto držte opravdu co nejdále. Nejlepší bude, když si najdete prostor, kde okna nejsou vůbec žádná. Pokud je to možné, oblečte se do bílého nebo světlého oblečení, které záření více odráží. Složitější to budete mít ve chvíli, kdy zůstanete venku. Zakryjte si nos a ústa čímkoliv, co máte po ruce, a oči otvírejte vždy jen na malou chvíli. V první řadě se musíte dostat co nejrychleji do úkrytu. Až úkryt najdete, sundejte vnější vrstvu oblečení, zabalte ho alespoň do dvou plastových pytlů a uložte jej co nejdále od vás. I v úkrytu noste plynovou masku či respirátor a nedotýkejte se rukama úst, nosu a očí. V případě, že vás spad zasáhl, osprchujte se. Vynechte však přípravky s kondicionérem, který by mohl naopak ještě zvýšit záchyt záření ve vlasech.
Specifickým problémem jsou známé jodové tablety. Při jaderném výbuchu vzniká mimo jiné i radioaktivní jód, který se váže ve štítné žláze, což je samozřejmě velmi nebezpečné. Tablety jodidu draselného tomu mohou zabránit, je ale třeba chápat, jak vlastně fungují a jaké jsou jejich možnosti. To nejdůležitější je, že jodové tablety vám sice mohou pomoci s aktivním jódem, jiné zdroje aktivity ale vytěsnit vůbec neumí. Tablety tak ochrání štítnou žlázu, další orgány budou ale stále v nebezpečí. Zásadní je také to, že jodové tablety nejsou prevence, ve skutečnosti fungují v časovém okně od 24 hodin před výbuchem až po čtyři hodiny po výbuchu. Dlouhodobé užívání jodových tablet z preventivních důvodů může štítnou žlázu naopak poškodit. Jodové tablety proto užívejte pouze chvíli, kdy vás k tomu vyzvou příslušné úřady. Stejně tak platí, že se nemáte snažit nahradit jodové tablety například kuchyňskou solí s obsahem jodu. Fungovat nebude a vy si můžete ještě více ublížit.
Závěr
Co říci nakonec? Jaderný výbuch je naprosto extrémní událost, které prakticky jistě padnout za oběť desítky tisíc lidí. Pokud budete mít štěstí a vy první fázi přežijete, poslouchejte úřady a další státní orgány a pokuste se vzpomenout si na maximum ze známých tipů a rad pro snížení rizika.
